Omlouvám se, že už zase, ale tomuhle nešlo odolat (alespoň jsem vynechala Hon na čarodějnice, i když i to pro mě bylo docela těžké :D ). Veškerá podobnost se skutečností čistě záměrná (Situace, ze které to všechno vzešlo je popsaná skoro až na konci. Inteligentní řešení, ale co už…).
Ačkoli ten název vyhlíží tak vzletně, já ho zase přitluču na zem, takže nečekejte nic hlubokého na téma "všichni nosíme masky, aby nás zlá společnost nesežrala". Původně jsem chtěla napsat povídku, jenže tenhle název bych mohla přiklepnout skoro ke každé tady (teď mě napadá, že by byl ideální pro Okamžiky), a tak jsem se rozhodla jinak a věnuju ho osobě, která mě bavila dva dny.
Říkejme jí slečna A. Slečna A trpí rozdvojenou osobností, občas se cítí jako žena, občas jako muž, kterou s touto ženou chodí. Termíny "žena" a "muž" jsou tu pouze orientační, abych odlišila dvojí pohlaví těchto identit. Ve skutečnosti si slečna A musí na okamžik, kdy bude moci být označována za muže či ženu, ještě chvilku počkat. Než by se tu do mě někdo pustil, jak jsem netolerantní, tak chci předeslat, že netolerantní sice v řadě případů jsem, ale většina věcí je mi fuk a tohle je zrovna jedna z nich. Otázku, zda můžeme za toleranci označovat lhostejnost, tady řešit nebudu. Aspoň ne teď. Pro mě za mě si slečna/chlapec může nechat přišít/ufiknout, co je jí/mu libo.
Slečnu A jsem potkala na blogu slečny B. Kdo sem chodíte a aspoň trošku mě znáte, víte, jak je to se mnou a s blogy problematické. Kdybych měla sbénka, tak mě po týdnu smáznou, protože nechodím na jejich blogísky a nekomentuju jejich článečky. Ano, já jsem jedna z těch, komu by prostě upadly prstíčky, kdyby po sobě měl zanechat zprávu. Nejsem Fantomas, nemusím se všude podepisovat. Blog slečny B sice znám, ale nejsem pravidelnou návštěvnicí a myslím, že do předvčerejška tam po mně nebylo ani vidu, ani slechu. To víte, lenora je zlá. Za změnu můžu poděkovat slečně C (tímto se slečnami končím, nebojte), u které jsem našla link přímo do diskuze, takže jsem do toho vpadla - a pak už to jelo. (Ještě taková storka na okraj - chvilku předtím jsem se dohadovala zase u ní na stránce. Poslala mi link, já to přečetla a píšu jí do konverzace na fb: Já ti to napíšu tady, klidně si mě odcituj, ale tam ti to psát nebudu, já se dneska nechci hádat… - A za deset minut už tam datlím a datlím…)
Zpět tedy k našemu člověku pod maskou, využívajícímu anonymitu internetu. Proč se chci bavit o někom, kdo si vytvoří jako další alter ego svého přítele, aby tím podpořil své argumenty? Protože tahle holka v sobě má prvky geniality. Víte, kdysi nám na škole říkali, že pokud budeme s někým diskutovat, mnohem lépe se obhajují nesmysly a věci, kterým nevěříme. Říkala jsem si: blbost. Ale vzápětí jsem si uvědomila, že je to pravda. Pokud pracujeme s nesmyslem, nic nás nesvazuje. Můžeme pracovat s čímkoli, abychom si prosadili, co prosadit máme. Neváže nás logika, neváže nás absolutně nic, z čeho bychom za jiných okolností vycházeli. Naopak prosazujeme-li věc, o níž jsme hluboce přesvědčeni, máme tendence si myslet, že ostatní jsou na tom podobně, a ukážeme-li jim svůj náhled, MUSÍ to pochopit, protože je to přece JASNÉ a logické. Nejde to jinak. Prostě ne. Vidíte, jak nás tenhle předpoklad svazuje? Ale slečna A (a její mužské alter ego s nickem v ženském rodě) tam uplatnila něco, co bych strašně ráda ovládala - umění vystačit si s jediným argumentem v konverzaci, kterou když hodíte do wordu, získáte 30 stran čistého textu, a tento argument používá zároveň pro podpoření, tak pro vyvrácení téhož tvrzení.
Dokážete si představit, že byste toto umění ovládali? Ty nekonečně možnosti, co by se před vámi otevřely?
Někde jsem někomu psala, že by byla vynikající jehovistka. S těmi se taky můžete bavit hodinu, argumentovat stále něčím novým, a oni vám budou omílat jednu jedinou věc stále dokola. Ne že bych se někdy bavila s jehovistou hodinu. Z mé strany by sice pokusy i byly, ale oni mi nejdéle po půlhodině vždycky pláchnou. Nechápu. Jiní se s nimi bavit nechtějí a jsou na ně hnusní - a oni je uhánějí -, a když se s nimi někdo CHCE bavit, tak to nevyužijí. (Další alibistická poznámka - jako katolička fakt nemám nic proti víře. Že se tak trochu nemohu shodnout s názory církve, je věc druhá. Když do vás cpou, že Bůh je láska, milostivý, laskavý a spravedlivý a že byste měli být ohleduplní, vstřícní a tolerantní - a jedním dechem vám cpou, že když budete třeba lesba, tak shoříte v pekle, tak se s tím nějak nemohu srovnat. Ještě jsem k tomu kdysi slyšela bezva názor - můžete být homosexuál, ale musíte to brát jako zkoušku a nepraktikovat to. Samozřejmě, nejsou takoví všichni, ale občas mám pocit, že zrovna ten náš by někdy byl i pro obnovení čarodějnických procesů. Tyhle postoje mi prostě přijdou dost pokrytecké, takže dokud si to naše organizace nějak nepořeší, označuju se jako "věřící s výhradami".)
Beru to zpět. Tahle slečna má na mnohem víc než být mluvčí náborové organizace pro cestu k bohu. Kdyby sepsala příručku o své řečnické strategii, tak si ji i koupím. Nebo spíš půjčím, ať ji nesponzoruju, protože jakmile to vydá, ať si klidně umře hlady i se všemi svými osobnostmi.
Pro vás, co jste do inkriminované diskuze nebyli zataženi, krátké shrnutí: Slečna B zveřejnila článek k jistému tématu a slečna A ji napadla kvůli něčemu, co s hlavní náplní článku nesouviselo, načež začala napadat všechny, kdo se jí něco snažili vysvětlit nebo pochopit, v jaké sféře bytí se vlastně nalézá. Když slečně A došly argumenty (ten jeden), zmizela a objevil se její mužský protějšek, který se ji jal obhajovat a pokračovat v napadání všech ostatních. Když neprošla možnost, že by to mohl být nezaujatý pocestný, který nedával pozor na hodinách stejné učitelky češtiny, vyklubal se z něj přítel dotyčné slečny. (Vždycky jsem chtěla mít přítele, co by ve svém volném čase obcházel blogy kam jsem náhodou zabrousila a hádal se tam za mě, ale furt nic…) Když došel argument i jemu, odešel do práce a vrátila se slečna A, která jediná nakonec odešla z konverzace obohacená o zjištění, že existuje cosi jako ip…
A proč tenhle článek sunu k tématu "Pod maskou"? Víte, vždycky mě fascinovala jedna věc u těhle lidí. Že mají tendence maskovat se pod spoustou nicků, dost často exotických a komplikovaných, aby každý viděl, že je to nick a že jsou za ním v podstatě anonymní. Jestli tak chtějí vyslat zprávu, že se jménem "královna Esmeralda von Bahnhof" je nikdy nikdo nenajde, netuším… Přitom kdyby se podepsali třeba "Jana", už to na první pohled vypadá mnohem seriózněji, protože si můžete říct: ok, nějaká Jana pěkná kr**a. A po Zuzkách a Tomáších ani nevzdechnete. Snažím se tu říct, že nenápadné masky jsou mnohem rafinovanější a nedají ani tolik přemýšlení (stačí vzít kalendář a přeskočit Kunhutu). Prostě jak řekl nesmrtelný sir Humphrey (Yes Minister): Kdo chce nějaké tajemství utajit, musí utajit hlavně to, že má tajemství k utajení.
PS: není divné vymýšlet pseudonym někomu, kdo už pod pseudonymem (pod dvěma) vystupuje? Stejně toho Mickey Mouse nikdo neidentifukuje...
Žádné komentáře:
Okomentovat