Odpověď na zásadní otázku
Dneska jsme se sešly v pracovně samy s kolegyní. Kdysi jsem ji měla na jeden předmět, ale to již odnesl čas. Chvíli jsme řešily doktory, přes ně jsme se plynule dostaly k tomu, kde všude se oháníme titulem, aby s náma vůbec bylo jednáno (Mám dosud v mailu božskou konverzaci s knihovnou, kde jsem se snažila pracovnice přesvědčit, jestli by nebyly tak hodné a nerezervovaly mi knihu, že bydlím přes dvě hodiny daleko, takže bych jim registrační poplatek uhradila až pak, až bych si ji šla vyzvednout. Samozřejmě že by to nešlo. Musím mít uhrazený poplatek. Ať si sem dojedu, uhradím - a oni mi to do druhého dne připraví… Tohle se řešilo v obměnách čtyři maily. Abych nevypadala jako škrt, co neplatí poplatky - já byla rok jinde a nepočítala jsem s návratem, tak si samozřejmě nebudu prodlužovat kartu v cizím městě. Chyba lávky. Po dlouhých dohadech jsem napsala další stručný, slušný a značně nasraný mail a podepsala ho i se svým magistrem. Ještě večer jsem měla ve schránce odpověď - žádný problém.) a nakonec jsme skončily u cyklu přednášek, které se u nás budou pořádat, a tím pádem i u našich oborů. Ona, na rozdíl ode mě, pokračuje v literatuře a zrovna tam připravovala seminář.
Nakonec vytáhla knihu v bílém balicím papíru (musela jsem se sama pro sebe usmát, protože já mám takhle zabalenou polovinu četby, protože buď se mi obálky prostě jen nelíbí, nebo jsou tak trapné, že se to stydím kdykoli vytáhnout) a řekla, že se stydí přiznat, cože to teď vlastně čte. Samozřejmě že jsem ožila - standardní situace u mě. New Moon. Asi vám nemusím říkat, že u mě se odsouzení nedočkala - právě naopak. Jsem jí to schválila, vždyť jsem to přelouskala taky! A dala tip na Upíří deníky i s rozborem.
Jsou totiž knihy a knihy. Jedny čteme, protože nás zajímají a mohou nám něco dát, druhé proto, že jsou vtipné. Jenže řekněte někomu, že čtete Twilight. Budete vypadat jak debil, co se vrací puberty. Bude vám argumentovat, jaká je to blbost a sr**ka, ale nepochopí, že to je přesně ten důvod, proč jste po tom sáhli! Že u toho brečíte smíchy a předčítáte vybrané pasáže lidem okolo (ona příteli, já píšu povídku), protože se nejde nepodělit! Že máte založené pasáže, ze kterých se začnete nekontrolovatelně klepat, jen si na ně vzpomenete! Není lepší relax než si vytáhnout podobný skvost.
Samozřejmě bychom mohli sáhnout po něčem kvalitnějším - a třeba i v rámci žánru. Jenže koho zajímá ten průměr? Všechny teenagerovské šířiny (a nejen ty) jsou jako přes kopírák, jedna jako druhá, člověka to ani nebaví číst, ale stodevítiletý panic čtoucí myšlenky a zářící na slunci? "Erotická" scéna vznášejícího se páru v objetí nad lesem při svitu luny? Zvíře mezi olihní a pijavicí, s přísavkami plnými zubů, létající pomocí tykadélek? Zatraceně, já od doby, co mi sestra přečetla ten popis, dumám, jak ta mrcha může vypadat! To jsou lákadla, kterým nejde říct ne! Sexy tajemní sedmnáctiletí kluci (oxymóron jak vyšitej :D, kam se hrabe Mácha) nás nevzrušujou, nás nezajímá, jestli romanticky umřou nebo budou žít spolu a budou mít osm dětí. My v tom nehledáme naplnění, to máme jinde, ani si tam nepromítáme své sny.
Tak proč to teda čtem? No protože je to blbý!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat