Kratičká záležitost, opět pro projekt u Kallie, tentokrát na téma Nejhorší den neoblíbené postavy. Jak už jsem psala u ní, já nemám ráda snad jen Křiklana (a to z čistě osobních důvodů, které s tou postavou jako takovou ani nesouvisí) a na toho sotva co vymyslím, tak to odnesl chudák Vernon. Navíc jsem si tím připravila cestičku pro další povídku na přání.
Deset let.
Deset let strachu, že se ta noční můra vrátí. Když ho sem před deseti lety položili na práh s vysvětlujícím dopisem, bylo jim jasné, že tímhle to teprve začíná. A on je nenechal na pochybách. Prý je možné, aby se dítě pocházející z takové rodiny narodilo normální. Jenže on ne. Nebylo možné si toho nevšimnout, nebylo možné to ignorovat a bohužel to nešlo ani potlačit. A nikdo jim ani neřekl, jak na to.
Harry Potter, ten spratek s krví jeho ženy a jménem po tom… po tom… Po něm.
Hřáli si hada na prsou a mohli jen čekat, kdy vyroste natolik, aby je uštkl. Nemohli dělat nic, nemohli se bránit. Ten chlap, ten stařec ve směšných hadrech, jim to dal jasně najevo. Byli v pasti. Vydaní napospas téhle zrůdě, co se tvářila jako člověk. Ale na něj si s tou hranou pokorou a ublíženým kukučem nepřijde! On ho prokoukl už tehdy v košíku na zápraží.
Celý život s ním byly jen problémy, doma, ve škole, všude. Přitom měl vedle sebe Dudleyho, mohl si z něj vzít příklad, mít ho za vzor, vzhlížet k němu! Ne…
Deset let se třásli strachy, co jim může udělat, deset let se děsili, že se jednou večer zakuklí a ráno se vylíhne jako ještě větší zrůda, než jako jaká šel spát.
Ale nikdy… nikdy by je nenapadlo, že se může stát tohle.
Po čistém koberci se mu procházely sovy a tiše houkaly. Znělo to jako nářek, ale možná si do toho zvuku jen promítal své vlastní pocity, které si nedokázaly v prvotním šoku najít cestu ven.
Vlétly sem otevřeným oknem za denního světla přímo ze Zobí ulice. Ze Zobí ulice! Z toho nejspořádanějšího a nejobyčejnějšího místa na světě!
Petunie ho varovala. Říkala, že k tomu jednou dojde. Došlo k tomu i u její sestry. Ty zrůdy se sdružovaly a povolávaly k sobě nové členy, aby jednoho dne zničily vše, na čem spořádaným lidem záleželo.
"Co se děje, Vernone?" Petunie stála ve dveřích a zvědavě na něj hleděla. Před několik vteřinami vstal v jídelně od snídaně, aby se podíval, co se to z obýváku ozývá za šramot. Mezitím uběhla celá věčnost. Obrátil k ní křídově bledou tvář a teď její pohled sklouzl na to, co držel v ruce.
Dopisy.
Dva.
Jeden adresovaný tomu příživníkovi Harrymu Potterovi a druhý jejich milovanému synovi Dudleymu Dursleymu.
Žádné komentáře:
Okomentovat