Pár výkřiků do tmy nejen o Woman in Black.
Můj milý deníčku,
dlouho jsme se neviděli, ale protože se necítím na psaní čehokoli smysluplného, ale zároveň cítím nezvadatelnou potřebu brebentit do světa svá moudra, zase se vidíme.
Takže co se poslední dobou událo a co mohu vyžvanit do tohohle svého mikrosvěta? Předně jsi pěknej hajzl! Znáš mě již pěknou řádku let, ale když tě člověk potřebuje, jsi úplně k ničemu. Příště, až budu mít takové ty idiotské nápady, typu "nemám náladu na happy filmy, kouknu se na něco ponuřejšího", tak se laskavě nějak personifikuj a připomeň mi, že duchařiny nejsou pro člověka jako já to pravé ořechové. Víš moc dobře, že se dokážu vyděsit dost sama o sobě, když dumám nad prázdným wordem v přítmí kolejní kuchyňky, že potom přeložím večerní očistu na ráno, ale že bys něco udělal? Ani smykem! Zmetku.
Včera jsem tak kvůli tobě do noci koukala na Woman in Black, abych mohla posoudit, zda je strašidelnější původní či nová verze (novelu jsem samozřejmě nečetla). Příště, až mi přijde vtipné, že tutéž postavu jednou hraje Potter senior a nově Potter junior, pamatuj, že NENÍ! A taky si pamatuj, že když u duchařiny někdo na CSFD napíše, že to má skvělou atmosféru, tak to není důvod na to koukat. O tom, co je skvělé, totiž máme dost rozdílné představy. Lidé občas potřebují v noci záchod.
Je mi jedno, nakolik je co okoukané a neoriginální, když se při tom bojím, tak mi fakt moc nepomůže, že tamto už bylo támhle a tohle tady. Atmosféra obou filmů opravdu stojí za to (říká člověk, co se bojí při všem, takže mě ber s rezervou). Opuštěný dům je náležitě strašidelný už od pohledu i bez těsné blízkosti hrobů a jediné přístupové cesty přes močály, věčně zavalené mlhou a průchozí jen v určitých chvílích. Z ženy v černém běhá mráz po zádech. Těžko říct, ze které více. V obou filmech fungovala trošku jinak a ve druhém bylo její působení "přímější" a od začátku naprosto jasné, kdežto první nechala v tomto ohledu chvilku tápat. Dříve jsem viděla verzi z roku 1989 - říkala jsem si, že starší film mě tolik nevyděsí, zvláště když je v něm ještě tolik patrná televizní kamera. Žádné moderní triky… No, prostě to vypadalo bezpečněji. První dvě zjevení černé dámy mě v tomto přesvědčení utvrdila. Ano, jistě, mráz po zádech přeběhl, ale z ženský v černých šatech stojící mezi náhrobky se přece nezblázním, ne? Když došlo na scénu na soukromém hřbitůvku, vzala jsem svá slova zpět a pomalu mi začínalo být jasné, že dnes to se spánkem bude sranda a Pauline Moran má můj plný respekt. U druhé ženy v černém sice bylo od naprostého začátku filmu jasné, že se jedná o velkou hrozbu, přesto na mě úplně první její scéna tolik nezapůsobila. Potom se to změnilo, a jakmile začaly sílit zvuky, já začala zaměřovat svou pozornost někam jinam. Přece jen jsem se aspoň trošku vyspat chtěla.
Postava Arthura Kibbse se rovněž v obou zpracováních lehce odlišuje. Adrian Rawlins má kompletní rodinu, manželku a dvě děti, Daniel Radcliffe přišel o manželku při porodu jejich jediného syna. Z nějakého důvodu mi oba ti synové přišli strašně podobní… Daniela jsem se opravdu docela bála, ale dost mile překvapil, chlapec. Mimo lehce úsměvné chvíle ve vlaku (Bradavický expres, jaké jiné asociace může člověk s Radcliffem asi tak mít?) tu nebylo po Potterovi ani stopy. Že vypadá příliš mladě? Ano, vypadá mladě, ale ne zase tolik, aby to rušilo. Ostatně Adrian je tamtéž taky tak slaďoučký a roztomiloučký mladíček, takže bych to neviděla jako negativum.
Trošku mě "zklamal" konec nové verze, přišel mi už trošku přitažený za vlasy. Musela jsem vzpomenout na lovení Samary ze studně a úplný závěr to pak taky shodil. Zatímco ze starší verze zbyl jen pocit nevyhnutelnosti a marnosti snažení, ten "americký" "happy end" (Slova "happy end" berte s rezervou, pro mě skončil happy endem i Sweeney Todd tím konečným spojením a zalitím krví, navíc se to tady dalo čekat od samého začátku) nevykompenzovala ani černá dáma, ať už na mě zpod závoje kouká, jak chce.
V novější verzi ještě stojí za zmínku obsazení Ciarána Hindse (Aberforth), který je rovněž excelentní a svým vzezřením ctihodného anglického gentlemana nádherně dokresluje atmosféru anglického venkova minulého století. Ve starší verzi ctitelé Pottera zase jistě objeví v jedné z rolí Davida Ryalla (Elphias Doge). Je to prostě propojené. :D
Takže, milý deníčku, zapiš si za uši, že jakmile někdo někde napíše, že se u filmu bál, já už na to koukat nebudu.
Nicméně, nic z toho mě nevyděsilo tak, jako když jsem dolezla na konec Tří mušketýrů a zjistila, jak moc tam mají připravenou půdu pro pokračování. Jo, byly tam plamenomety a vzducholodě, na Millu Jovovich se krásně kouká, Mads Mikkelsen je kus chlapa, minirolička Tila Schweigera potěšila (respektive objevení se Tila Schweigera potěšilo) a Christopha Waltze bezvýhradně miluju, ale d´Artagnan měl spíš od táty dostat pár facek a lekcí dobrého chování a slušnosti, než aby s ním šermoval pod stromem na kopci uprostřed luk, protože ten kluk byl spratek a celou dobu bych mu nejradši propleskla ústa, než abych mu fandila s Constance. Věříte, že ten kretén se do všeho namočí jen kvůli omluvě koni a ještě to tam tvrdošíjně omílá až do konce filmu? Nevím, jestli to mělo naplňovat něčí představu humoru, ale tímhle ty stupidity bohužel jen začaly. Král, kterého zajímá jen to, co nosí Buckingham, ty "sejfy", vzducholodě schopné zastavit z fleku na místě a hovory z jedné na druhou, aniž by se musel nějak extra zvyšovat hlas - na okraji dramatické bouře, do které se samozřejmě musí následně vletět, všechno v matrixovsko-vanhelsingovském hávu. Pobaveně jsem se zasmála jednou - když ten pubertální smrad dostal pokutu. Jinak jsem se smála spíš tomu, jestli to scénárista myslí vážně nebo jestli si režisér dělá srandu. Třeba to byl jen vtip a někde nás čeká ten pravý film - stejně jako poslední díly poslední řady True Blood. V opačném případě si Rochefort zasloužil smrt už za to, že toho pitomce na začátku nezabil, neřád.
A teď, milý deníčku, jdu smolit nějaký handouty, protože jsem zapomněla, proč jsem tenhle článek začala psát.
Žádné komentáře:
Okomentovat