Tak jsem se dokopala to dokončit, Alice. Přiznávám, že hlavně kvůli tobě, jinak bych to asi nechala ještě dlouho ležet. Jsem zvědavá, co na to řekneš, nebo jestli vůbec. Jen mi nepiš, že jsem duševně chorá, to vím už dávno. :D
Za vodní stěnou se svět změní v ticho
A všichni oněmí, přijdou o prázdná slova
Za stěnou z deště vidím tvé oči
Neví, co vidí… Neslyšíš, co říkám
Bojím se mrknout… Možná pak zmizíš
Ze stěnou ze slz vyplakaných kýmsi…
Ne námi
My nepláčeme. Slzy jsou prázdné.
Tak jako slova
Symbol pro pocit, který necítíme
Dvě prázdné nádoby uprostřed hluku
Svět v nás rezonuje, nepromlouvá
Jen duní
Pozvednu ruku, prorve tu stěnu
Kapky se tříští… kapky… slzy… fráze… slova
Něco mi šeptáš, odezírám
Za stěnou ticha, odtrženi od hlučících
Sledujeme kapky, prázdné a ostré
Odděleni tichem… a spojeni v jedno
Šeptáš mi otázku, zda existuješ
Zda jsi tu byl a co jsi kdy říkal
A i přes ticho tě neslyším
Jen tuším
Možná že chápu… konečně vidím
Nebyli jsme dva spojeni v jedno
Jen jeden rozdělený
Rozlámaný v hluku, roztroušený v kapkách
Poskládaný v blátě
V bubnování deště vyprázdněných slz
Za stěnou ticha dívám se do tmy
Už zase šeptáš… jak padající listí
Skoro ho cítím, šustí a zpívá
Tak tiše, jak padající noc
Když na hranici stínu tančí rusalky
Žádné komentáře:
Okomentovat