Krev zakladatele 6 - Epilog
Leonard přes ulici z davu šokovaných sousedů sledoval dům mizící v plamenech. Říkala mu to. Varovala ho, ale nebral ji vážně, ne dost. A teď za jeho chybu zaplatili tihle nevinní lidé.
Prý elektrický zkrat.
Ve vzduchu se vznášela magie. Mudlové ji nemohli cítit, ale on ano. Elizabeth i James Morganovi byli mrtví. A jejich děti. Jen kvůli jedné pitomé věštbě.
Na trávníku leželo tělo přikryté šedou dekou. Netušil, čí je. Teď už to bylo jedno.
Prodral se davem zevlounů ven. Chtěl jen někam pryč, z dosahu sirén a blikajících světel. Z dosahu nemilosrdného žáru, který zahladí všechny stopy po tom, co se tu doopravdy stalo. Pro všechny místní obyvatele zahynuli nešťastnou náhodou. Tak nedůstojné pro někoho s jejími kořeny. Kráčel ulicí dolů. Dostat se co nejdál odsud.
Nechtěl se vrátit domů. Nemohl se jí podívat očí.
Šel dál a dál. Mohl se přemístit, ale nenapadalo ho místo, kde by v tuto chvíli chtěl být. Byla to jeho vina. A nikdo, nikdo nikdy nevyšetří, co se tu stalo, protože celý kouzelnický svět se třásl před hrozbou, která mu rostla v podobě muže, jenž na svou stranu získával stále více stoupenců. Strach je mocná zbraň. A Imperius.
Hluk v dálce utichal, až umlkl úplně. Tak tichá noc, ten klid ve spících ulicích nic netušících domů. Ráno budou všichni hovořit o té smutné novině. A pak zapomenou.
Posadil se na lavičku a složil hlavu do dlaní.
***
Vrátil se domů až pozdě večer. Celý den strávil mimo, aby jí nemusel přijít na oči. Doufal, že spí, když opatrně otvíral vstupní dveře.
Všude byla tma, žádný pohyb, žádný zvuk.
V tichosti se přezul a pověsil kabát na věšák.
Udělal dva kroky a zul si i přezuvky. Kradl se chodbou jen v ponožkách, jak se snažil zachovat absolutní ticho.
Dveře do obýváku byly otevřené. Chtěl je zavřít, když si všiml, že na stolku dohasíná svíčka. Měl by ji sfouknout, jen pro jistotu.
Protáhl se dovnitř, opatrně, aby dveře nezavrzaly.
Připadal si jako zloděj ve vlastním domě.
"Vítej," zašeptala a on sebou leknutím škubl. Prudce se k ní otočil. Netušil, co řekne, chtěl se této chvíli vyhnout, ale přelstít někoho, kdo vidí do budoucnosti, očividně není nikterak lehké. Slova, která však chtěl vyslovit, mu odumřela na rtech, sotva ji uviděl. Seděla na rozloženém gauči, zády se opírala o stěnu, dívala se na něj - a nebyla sama. Objímala tři malé děti, které se k ní tiskly ve spánku. Děti Elizabeth Morganové. Potomci Helgy z Mrzimoru. Vlastní krev jednoho ze zakladatelů Bradavic.
"Před chvílí usnuli," zašeptala a čekala na jeho reakci. Spíše ze zájmu, protože na ní viděl, že se stejně už rozhodla.
"Odpusť mi, že jsem tam nebyl," řekl nakonec.
Pomalu přikývla. "Nic by to stejně nezměnilo. Nemohli jsme udělat víc, rozhodla se sama. Měla jsem si to uvědomit. Nakonec… zemřela, aby jim dala šanci uniknout."
Nevěděl, co na to říct.
"A jak chceš…?" ukázal na spící děti.
"Každý záznam se dá změnit. Obzvláště dnes. Spolehneme se na to samé, na co oni - každá nepřesnost se připíše Smrtijedům…"
Žádné komentáře:
Okomentovat