O dvou králích

K tomuhle se nebudu snad ani vyjadřovat.

---

Za devatero horami, devatero řekami - a vůbec dost daleko odevšad ležela dvě království. Vlastně jich tam leželo víc, ale ta ostatní jsou nyní nepodstatná, takže je můžeme s klidem vynechat. V těchto královstvích vládly dva mladé královské páry. Královnám již byl věnován prostor za svobodna, na krále se podíváme nyní.

Jejich jména se nám nedochovala. Už za svobodna byli označováni pouze jako princové - a jejich život v manželství byl v původních příbězích shrnut do jediné věty - A žili šťastně až do smrti. Ano, byly to tenkrát těžké časy a lidé se nedožívali tak vysokého věku jako dnes. V současné době už je nám tento luxus odepřen. Ale zpět od úvah nad volbou mezi dlouhověkostí a šťastným životem až do smrti a vraťme se k oběma mladým mužům. Z nedostatku informací, z něhož obviňuji lajdácké sběratele lidové slovesnosti, jim říkejme Král A a Král B.

Král A: Nechte nás o samotě, musíme prohovořit několik delikátních státnických záležitostí.

Personál Krále A opustí síň.

Král B nevrle: To platilo pro všechny.

Personál Krále B opustí síň.

Oba počkají, než zapadnou dveře za posledním služebníkem. Potom se skloní nad mapy obou zemí.

Král A: V rámci utužování přátelských sousedských vztahů jsem ochoten se této oblasti vzdát ve váš prospěch.

Král B se mračí na mapu: Myslím, že si tu oblast můžete klidně nechat, já vám kvůli ní válku nevyhlásím.

Král A: Vedly se o ni už ale mnohaleté spory a já je chci jednou provždy ukončit. Vzdávám se toho území. Vždyť se podívejte, jak se tu zařezává do vaší země.

Král B: Hranice našich království se utvářely celá staletí, živelně. V takových případech není možné, aby byla jako podle pravítka.

Král A: Pro klid mezi našimi zeměmi se toho cípu klidně vzdám.

Král B: Mezi našimi zeměmi je klid. A takovou oběť po vás nemohu požadovat.

Král A: To chápu. Dělám to jen z dobré vůle a nesleduji tím-

Král B: Já ten cíp ale nechci!

Král A divoce šermuje rukama nad mapou: Ale vždyť se na to podívejte! Tak nepřirozeně zasahuje do vaší země.

Král B: Historický vývoj nezvrátíte. Jednou je to vaše země, tak se s tím smiřte.

Král A: Není moje, vyženil jsem ji.

Král B: Tak se smiřte se zemí své ženy. Jak by se na to tvářila, kdyby zjistila, co mi tu nabízíte?

Král A: Pochybuju, že ví, kde má naše země hranice. Dítě to nezajímá a během puberty ji drželi v zámku, aby se o nic neporanila.

Král B: To jsem slyšel. Nějaká kletba, že?

Král A: Něco takového. Tchán s tchýní urazili nějakou čarodějku a ona jim slíbila, že se jejich dcera v den osmnáctin píchne a usne na sto let. Dovedete si asi představit, jak to poznamenalo její výchovu. Dodnes je horor vzít ji někam ven. Občas si tak říkám, že jsem si měl vzít dceru našeho souseda. Sice byla už trošku starší, ale zato byla normální, neměla úzkostné rodiče a netrpěla fóbiemi z jehličí a komárů.

Král B: Nemyslete si, že mě dojmete příběhy o rodičích své spící ženy. Nevlastní matka mé spící ženy se ji pokusila nechat zavraždit, a když se to nepodařilo, otrávila ji.

Král A: To je strašné!

Král B: Strašné je to, že od chvíle, co jsem si ji přivezl na zámek a oženil se s ní, mám doma věčně nastěhované ty její pidimužíky.

Král A: Jaké pidimužíky?

Král B: Vím já? A bojím se jí zeptat, jak k nim přišla. Žila u nich v lesích během svého vyhnanství. V celém království se o tom šušká a všichni ze mě mají legraci. Kdyby aspoň byli normálně vysocí! Ale ona si musí najít bandu zakrslíků, co je mi do pasu - a to jen v případě, že mají postavenou čepici!

Král A: Vy si aspoň můžete nechat zašít ponožky. U nás není v celém království jediná jehla. Prý prevence! Čaj jsem si neosladil ani nepamatuju, protože všechny včelíny jsou zrušené.

Král B: Med vám klidně pošlu. A klidně i ponožky.

Král A: Ponožek mám dost. To byl příklad. Ale nějaké krejčí bychom potřebovali.

Král B: Myslím, že nějaký export s přehledem zvládneme.

Král A: To bych vám byl velmi vděčný. Chtěl jsem nějaké zaměstnat, ale tchýně začala bláznit, že co kdyby byla kletba přenosná i na vnučku… Snažil jsem se jí vysvětlit, že než dosáhne plnoletosti, máme času dost, ale je jako posedlá.

Král B: Vaše žena je těhotná? Blahopřeju.

Král A: Slyšel jsem, že i vaše žena čeká potomka...

Král B: Och ano, vědma nám předpověděla syna.

Král A: To je krásná zpráva.

Král B: Doufám, že nebudete mít dceru.

Král A: Proč?

Král B: Při tom, jaké máme štěstí, by se ti dva dali dohromady, a jestli by navíc od našich drahých poloviček zdědili ty jejich spací sklony, nechci na budoucnost ani pomyslet.

Král A: Vaše žena byla ale otrávena, ne?

Král B: Na otravu ale většina lidí reaguje smrtí, ne spánkem.

Král A: Buďte rád, že se vaše tchýně nevyznala v chemii.

Král B: Pravda.

Král A: Teď ale musíme dořešit ten náš malý územní spor.

Král B: Jaký spor? Je to vaše země a já budu velmi rád, když vaší i zůstane.

Král A: Ale tamější lidé mají blíže k vaší zemi.

Král B: Jen geograficky.

Král A: Mají u vás příbuzné a chtějí se k vám připojit.

Král B: Dojímá mě, jak vám leží na srdci blaho všech čtyř tamních obyvatel.

Král A: Šesti.

Král B: Dokonce.

Král A: Nemohu jim bránit. Pokud to tak cítí…

Král B: Já ten cíp ale nechci. Pokud se tolik cítí spříznění s mou zemí, klidně je ubytuju v pohraničí, ale není nutné trhat vaši zem.

Král A: Nechci jim sebrat jejich území.

Král B: Naše hranice jsou stejně nehlídané, lidé přechází sem a tam. Opravdu to musíme řešit?

Král A: Mohl byste tam přestěhovat ty pidimužíky. Je to dost daleko od paláce, omezilo by to jejich návštěvy.

Král B: Dobrý pokus.

Král A: Alespoň to zvažte.

Král B: Stalo se. Je to močál! Co bych s tím dělal?

Král A: To samé, co já…

Král B: Cpal vám to zpět? Děkuju pěkně.

Král A: Ale uklizený! Nikde není nic, na co byste se mohl nabodnout.

Král B: Při frekvenci, s jakou navštěvuju močály, mě zrovna tohle moc nevzrušuje. Navíc fóbiemi z ostrých předmětů trpíte jen u vás. U nás se pouze nekonzumují jablka.

Král A: Ale stejně - chápete to? Tolik normálních princezen všude kolem, a my si vybereme zrovna tyhle…