Kdyby mi dříve někdo řekl, že budu k tomuhle něco psát, dostal by do zubů... Před perexem řeknu jediné - není to Potter, není tam Severus a nemá to s nimi absolutně co do činění.
A teď, když jsme v soukromí pod perexem, pár slov. Víte, mám k Twilight komplikovaný vztah. Začala jsem to číst, což jsem dříve odmítala, a teď se ráda začtu. Dlouho jsem nečetla nic tak vtipného, bez urážky..., já se bavím ráda. Filmy sleduju, ne zcela jen svým zaviněním, docela pravidelně a nedám na ně dopustit. Proč?
Twilight - má oblíbená scéna v lese, kdy policisté a indiáni pátrají po tom, co jim vraždí občany. Uprostřed vyšlapané cesty hromada měkké hlíny, uprostřed hromady otisk boty, že by i Grissom zajásal, a indiánský stopař k tomu přičapne, chvilku zkoumá a pak pevně prohlásí: "Je lidská." No ještěže ho měli!
New moon, tam mám přímo hitparádu úžasných scén - Edwardův příchod, scéna, kdy Bella řekne Edwardovi "Polib mě" a on se začne tvářit tak, že kdyby se tak někdo v podobné situaci zaksichtil na mě, vyrazím mu zuby, upír neupír, jeden z vrcholů filmu - Bella se topí v moři a vedle ní se objevuje Edward - klasika, která snad nikdy neomrzí... a tak dále a tak dále. Pohovořím zase u další povídky z této oblasti.
Tak a teď už k tomu, co tu následuje. Jsou to dva minitextíky. Jeden je ze dne, kdy se Edward a Bella poprvé setkají, druhý je již z konce prvního dílu. Nečekejte zázrak. Mně se o tom blbě píše, protože je to něco jako když Těžkej Pokondr přezpíval Mámu od Lunetiků a udělal z ní Tátu - bylo to laciné, protože už ten první text většina lidí chápala jako parodii a dělat na to parodii je jako nošení dříví do lesa. Tím se nechci dotknout ctitelek Lunetiků, protože jsem je někde v osmičce nebo devítce milovala, Pokondrů, protože ty jsem milovala taky, ani S. Meyerové, protože teď miluju Jaspera a Alici. Ale vždyť mě znáte, já nejsem spokojená nikdy s ničím. Takže moc nečekejte a pokud jste dočetly až sem - jste dobré (nedělám si iluze, že sem chodí něco mužského pohlaví), ale můžete to klidně přeskočit.
Předtím
"Ať tě to ani nenapadne!" vyhrožoval Jasper a z očí mu šlehaly blesky. "Zapomeň!"
"Ale zlato," uklidňovala ho Alice a nenápadně se stále snažila držet mezi ním a hihňajícím se Edwardem, zatímco pomalu kráčeli od auta k domu.
"Jestli to řekneš, řeknu Belle, že ji budeš po nocích šmírovat," zahrozil.
"Ale no tak," ševelila Alice. "Vždyť je to romantické. V jeho době by přece-"
"To mu musíš říkat úplně všechno?" zavrčel Edward.
"V mé době by to bylo krajně nevychované a její otec by tě zastřelil," pokračoval Jasper.
"V mé době by to nikoho snad ani nenapadlo," zamyslel se Carlisle, který se zničehonic objevil po jejich boku.
"Jestli se nepřestanete trumfovat, čí doba byla lepší, zavolám vám Ara," houkla na ně z domu Esme a všichni se na okamžik zatvářili provinile.
Pak se Edward znovu zahihňal a Jasper ho zpražil pohledem. "Ani na to nemysli."
"Jak můžeš vědět, na co myslím? To je moje parketa."
"Znám tě. A varuju tě."
"O čem se to pořád dohadujete?" Esme stála ve dveřích a podezřívavě si prohlížela své skorosyny.
Rosalie protočila otráveně panenky a dospěle kolem ní prošla dovnitř. "Ani se neptej," šeptla.
Edward byl ztělesněné zlomyslné tajemství a Jasper tiše zuřil. Alice poskakovala mezi nimi jak rozverné Švýcarsko a odrážela Jasperovy blesky.
"Náš major dostal trojku z dějepisu," oznámil Emmett, když došel až k Esme a objal ji na přivítanou.
Edward i Jasper vybuchli, každý ovšem jinak.
"Z dějepisu?" užasla a zavřela za svou rodinou dveře.
"Z občanský války," vykuckal Edward a jeho skorobratr zaťal zuby.
Esme a Carlisle na okamžik zcela zapomněli, co je vlastně za den a oněměle zůstali zírat na někdejšího majora Konfederace, který už seděl na pohovce, ruce založené na prsou, oči upřené přímo před sebe, rty pevně stisknuté, zuby zaťaté.
První se vzpamatoval otec rodiny a rozesmál se. "Copak? Neměl jsi čas se učit?"
"Jasper se snaží být nenápadný, cítí nějaké iracionální obavy, že by ho všichni prokoukli, kdyby dostal výbornou," začal vysvětlovat Edward.
"Nechce, aby na něj prasklo, že bojoval za jižany," doplnil Emmett.
"Přinutili jste mě chodit na střední školu. Byl jsem nejmladším majorem Konfederace a teď už studuju bůhvíkolikátou střední školu! Učím se nesmysly o době, ve kterých jsem žil, a jestli mi ještě jednou někdo řekne, že neumím narýsovat pořádný komolý kužel, přísahám, že ho zabiju."
"Občas lituju, že nemůžu brečet," řekla Rosalie, postavila se k prosklené skleně a hleděla do hustého lesního porostu.
"A co to děvče?" chtěla vědět Esme. Vždyť dnes měla přijít ta, kterou jim předpověděla Alice. Úsměv z Edwardovy tváře zmizel - přelezl na Jasperovu. Edward po něm střelil očima. "Ne!" vyštěkl.
"…tak?" bafla na ně Esme, na tváři nedočkavý výraz.
"Edward před ní utek," shrnul to Emmett a vysloužil si za to Edwardův naštvaný výraz.
"To bylo v jejím zájmu. Kvůli jejímu bezpečí," bránil se. Tohle nebylo téma, kterému by chtěl rozebírat.
Jasper se vědoucně ušklíbl, ale mlčel. Výmluvně. Ať si myslel cokoli, Edward mu věnoval další naštvaný pohled. A další platil Rosalii, která se otočila, aby mohla sledovat novou situaci, ačkoli ta se tvářila pořád stejně a ani náznakem nedala najevo, že ji záležitost kolem Belly jakkoli zajímá. Edwardova zlost ji ale viditelně potěšila. Na tváři se jí objevil zářivý úsměv.
"Utekl?" zopakovala Esme udiveně.
"Jen jsem opustil třídu."
"Na co myslela, že tě to vyhnalo?" žasla.
"To se z něj snažíme dostat celou dobu." Emmett už také zapomněl na Konfederaci i Unii a plně soustředil svou pozornost na Edwarda.
"Tak to nebylo," ohradil se muž
v centru zájmu.
v centru zájmu.
"Svěř se, nedus to v sobě," povzbuzoval ho Emmett a vykoledoval si další vzteklý pohled.
"Nevím," zavrčel.
"Nelži a netvrď, že jsi ji neposlouchal," ozval se Emmett tentokrát zpoza jeho zad, aby unikl dalšímu naštvanému pohledu.
"Poslouchal," připustil neochotně Edward, "ale neslyšel."
"Jak neslyšel?"
"Vůbec."
"Neříkej, že je někdo konečně tak dobrý, že se mu nedostaneš do hlavy. Ta holka má můj obdiv," pronesl Jasper zasněně a rychle svého adoptovaného bratra zklidnil, aby se vyhnul zbytečné kolizi.
"Nevím, jak je to možné, ale já to zjistím. Dokážu přece přečíst myšlenky každému. Nemůže to být tak těžké," mračil se Edward odhodlaně.
"Ty jsi opravdu nic neslyšel?"
"Žádné nadšené výkřiky, zvonění zvonů, země se nepohnula?"
Překvapení rodiny ale brzy vystřídalo pobavení a každý si s chutí do již uraženého "příbuzného" rýpl.
"Nikdy jsem neviděla nikoho tak úžasného, to musí být ON!"
"Kde jsi byl celý můj život?"
"Jsem rád, že se všichni dobře bavíte," mračil se na celé kolo, dokud se opět neozval Emmett, aby věcným tónem přerušil rodinnou zábavu. "Copak tu ještě nikoho nenapadlo, že třeba není co slyšet? Kde nic není, ani smrt nebere." A v následujícím okamžiku měl co dělat, aby se vyhnul Edwardově ráně.
Potom
"Víš, Edwarde," položil Carlisle otcovsky ruku na rameno svého syna. "Ne že bych ti do toho chtěl nějak mluvit…"
"Tak to nedělej."
"Jen do toho," povzbuzoval ho naopak Emmett. "My ostatní si to nemůžeme přečíst, nám to musí být řečeno. Měj s námi slitování a nesoukromnič."
"Víš, Edwarde," začal znovu. "Nejsem si tak docela jist, že zrovna Bella je ta pravá pro náš … způsob existence."
"Ale já jsem to viděla!" ohradila se Alice, naoko uražená Carlislovými pochybnostmi.
"My víme a všichni ti bezvýhradně věříme," usmál se na ni chlácholivě Jasper a objal ji kolem pasu.
"Bella je ta pravá a tečka," vrčel Edward.
"Pokud se jí už teď dělá z krve mizerně a omdlívá, co by dělala, kdyby se stala jednou z nás a její smysly ještě zesílily?"
"Chce to víc oken, ať má odkud zvracet."
"Taky musíme zpevnit zdi," přisadil si Emmett. "Jinak skončíme na ulici. S její šikovností bychom se lehce ocitli na pokraji vyhynutí."
"To je otázka posílení reflexů."
"Ne posílení. Vytvoření."
"To děvče je v podstatně přírodní zázrak," uzavřel to Carlisle a Edward se na něj podezřívavě podíval. "Dokázala přežít i navzdory sama sobě. Ale stejně radši pořídíme nějaké vyšší koberce na podlahu a taky nějaké nástěnné, musíme něčím obalit schody, rámy dveří, taky by to chtělo pružné sklo…" vypočítával na prstech. "Papírové nádobí na jedno použití..."
Žádné komentáře:
Okomentovat