Tak jen krátce. Zkoušky jsou zas tu. :( Všem potrefeným přeju pevné nervy a hodně štěstí a totéž přeju i sobě. Pak opravdu SLIBUJU vyšší frekvenci zveřejňování nových kapitol. Navíc, jak už jsem psala v komentech, se tu začne objevovat nový překlad.
Toť vše, příjemnou zábavu.
Toť vše, příjemnou zábavu.
Aberforth poplácal kozu po zadku, ale ta se stejně nepohnula a dál mi strkala čumák do misky s buráky. Docela mě to přesvědčilo, že hospoda je od toho, aby se tam jen pilo, a objednala jsem si další jeho pálenku, ať je to, co je to. Zlatoslav právě líčil cosi o Nepálu a já ho byla ještě schopná vnímat. S tím jsem musela prostě něco udělat. Zatímco jsem si vypalovala krk (třeba mě to i vyléčí) a ničila mozkové buňky, usilovně jsem vzpomínala, co mě to vlastně popadlo, že jsem do Prasinek musela vyrazit zrovna s touhle naší zlatovlasou chloubou. Jako by mi nestačil sobotní příděl. Jsem snad masochistka? (Nebo za to mohla Minerva, jak mi při snídani řekla "Okamžitě mi to odveď z očí!"?) Jelikož úvahy nad touto otázkou nabraly nepříjemný směr, opustila jsem danou problematiku a začala dumat nad tím, kam zas zmizel Severus. Ráno vyběhl z hradu s nějakou krabicí a od té doby ho nikdo neviděl.
No, on ho taky nikdo nehledal. Venku pořád lilo jako z konve - překvapivé v tuto roční dobu. Vlastně v kteroukoli roční dobu…
Ne že by ho někdo hledal, kdyby snad svítilo slunce, ptáci zpívali a alergici umírali.
"… a potom mi vesničané nechali postavit sochu v nadživotní velikosti. To bylo opravdu pozorné a milé gesto. Sice jsem na podobná zvyklý, ale vždycky to potěší. Kdybyste tedy někdy měla cestu kolem, jistě se tam zastavte, stojí za to ji vidět. Ne vždy to ale dopadá tak dobře. Například na Sicílii…" Můj mozek na chvilku zapnul, ale uši se zas hned vypnuly. Aberforth přinesl další dvě sklenice, tu s alkoholem postavil přede mě, vypadala jsem jako notorická alkoholička, ale soudě dle Aberforthova soucitného výrazu mě chápal, a dokonce mi nalil přes míru. Byla jsem mu vděčná, potřebovala jsem to.
"… To byla první hydra, kterou jsem přemohl. Sice zabít smrtonošku mě stálo větší úsilí, ale nemohu zmenšovat ani své zásluhy na tomto poli…"
"To jistě ne," řekla jsem, protože se mi zdálo, že po hodinovém monologu bych se mohla zapojit do rozhovoru.
Spokojeně se usmál, asi tak nabyl pocitu, že ho chápu a poslouchám, a zase pokračoval ve vyprávění.
"Hydry jsou velmi zajímavá stvoření. Nevím, jestli jste někdy s nějakou přišla osobně do styku, pokud ne, bude poněkud obtížnější to popsat, ale zdaleka to není nemožné…"
Kde bych asi tak já přišla do styku s hydrou? Vždyť já i draka viděla jen dvakrát v životě.
Ani mě to nemrzí.
Mně stačí můj kocour.
A teď už i Rufus.
Rufus, o kterém pořád skoro nikdo neví. Až se tomu divím, jak mi to zatím prochází. O to horší to bude, až se to provalí a Argus zjistí, že mu nepřeskočilo, ale že měl celou dobu pravdu. Zabije mě, určitě mě zabije. Sice jsem vždycky toužila opustit Bradavice, ale ne nohama napřed.
"Za chvíli budeme zavírat," přišel nám oznámit Aberforth. Nejradši bych mu dala pusu, protože jsem moc dobře věděla, že zavírací doba ještě nenastala, jen se mě snaží zachránit, zkrátit mé utrpení. Zlatý Brumbál, zlatý! (Tenhle, ne ten bradavický.)
"Pozdravujte ode mě Albuse," řekl mi ještě na odchodu. Přikývla jsem. Zlatoslavovi se ani nezdálo divné, že v lokále stále ještě zůstávají hosté. Asi to bylo tím, jak se ponořil do dalšího příběhu. Já si toho, že zase (nebo ještě) mluví, všimla až venku. Nějak se mi ho na chvíli povedlo úplně odfiltrovat, musím přijít na to, jak se mi to podařilo, a začít se v tom cvičit.
Nikdy jsem si nevšimla, jak dlouhá je cesta do Bradavic. A nikdy bych nevěřila, jak ráda je uvidím.
A nikdy bych nevěřila, jak ráda uvidím Albuse Brumbála a uslyším větu "Mohla byste na okamžik?"
Mohla!!! Samozřejmě!
"Jsem jen vaše," osvobodila jsem se ze Zlatoslavova dosahu, doslechu, vlivu a všeho s ním spojeného.
"Blíží se nám zase svátky-," začal Brumbál.
"Mám vyřídit pozdravy od bratra," vzpomněla sem si.
"Děkuji. -a bude zapotřebí se zase postarat o výzdobu velké síně. Vy a Severus jste se toho loni zhostili velmi dobře, tak mě napadlo-"
Takže Minerva ho s tím letos zase poslala do háje a stejně tak zbytek sboru, napadlo zas mě. A pak mě napadlo ještě něco.
"Promiňte, že vás přerušuju, pane řediteli, ale také jsem nad tím uvažovala. Myslím, že Severus není zrovna nejlepší dekoratér, a já si také nejsem v této oblasti nejjistější. Náhodou jsem si ale povšimla, že naše nová posila má silné estetické cítění a podobný úkol by mohl profesora Lockharta jistě zaujmout." Rozděl a panuj.
Chvíli si mě podezřívavě měřil, jako by nevěřil v nejčistší motivy mého jednání, ale nakonec kapituloval. Trochu si povzdechl, když říkal: "Tak dobrá, pošlete ho sem."
Spadl mi kámen ze srdce. Všichni svatí vyřízeni, snad se povede i zbytek svátků. Možná Zlatoslav přece jen k něčemu bude. Pár rad bych mu ale dát mohla. Kde sežene netopýry, kupříkladu.
A ty Hagridovy dýně, co by se z nich pomalu mohly vybudovat kočáry pro studenty, by byly skvělé dekorace. Hagrid bude nadšený a já taky. Jinak nám z nich zase něco navaří - a tohle vypadá, že bychom měli o jídlo postaráno až do Vánoc. Brrr!!!
"Kdybys byla studentka, myslel bych si, že máš něco za lubem."
"Kdybys byl student, strhla bych ti body za pozdní návrat."
Severus se zašklebil. "Musel jsem domů."
"Nakrmit zvířátka?"
"Jedno."
"Tu krysu?"
"Nemám krysu."
"Utekla ti?"
"Ne."
"Tak ji přece musíš… Zapomeň na to," radši jsem to vzdala. "Měl bys mi poděkovat."
"Povedlo se to shodit Lockharta z věže a přesvědčit Brumbála, že to byla nehoda?"
"Ne, ale Zlatoslava se to týká."
"Pokud se ho to týká a on je naživu, nevidím důvod k díkům."
"Přehrála jsem na něj výzdobu Velké síně, Brumbál už se snažil naverbovat dobrovolníky."
"Pár tipů bychom mu ale mohli dát. Ty Hagridovy dýně jinak budeme jíst půl roku."
"Děsíš mě."
"Myslel jsem, že v tomhle bychom mohli být za jedno."
"No právě, začínáme myslet stejně."
"Teď děsíš ty mě."
"Když jsme tedy oba vyděšeni, kdo půjde Zlatoslavovi zvěstovat tu skvělou novinu?"
"Ten, kdo tím byl pověřen, já mám práci."
"Jakou? Schválně."
"Ještě musím douklidit-"
"Na to ani nemysli! Mně stačil včerejšek."
Zazubil se. "Včerejšek náhodou přinesl velmi zajímavé zjištění."
"Že zazdít sklepení je vcelku dobrý nápad?"
"Že míchat Longbottomovy lektvary přináší velmi zajímavé výsledky, které je ale bohužel možné provést jen jednou."
Žádné komentáře:
Okomentovat