Autorka: Roya89
Byla temná noc, všude ticho. Peter, který se ve své zvířecí podobě mohl pohybovat zcela neslyšně, se jako krysa plížil temnými, liduprázdnými ulicemi Londýna. Nejprve se potloukal kanály, ale příhoda, kdy ho hodinu honil malý krokodýl, kterého dostal před třemi lety strýček Hubert a kterého jeho žena láskyplně pojmenovala Horst a který kousl sousedku do nohy, a musel být tedy odložen sem dolů, ho přinutila změnit plány. S bušením srdce se schoval v jednom malém výklenku, protože zase jednou zapomněl, že je kouzelník a že by ve své lidské podobě mohl to zvíře poslat k čertu. Takže se ubožáček třásl ve své prťavé díře a čekal, než si Horst najde nějakou jinou oběť.
Teď zase pro změnu čekal, než si prorazí svou cestu ulicemi osamělé auto, a poté přes ni rychle přeběhl, aby se dostal na protější chodník. Znal svůj cíl. Byl vzdálen jen pár postranních uliček, dva pozemky se zlými kočkami a jedno nákupní centrum; dům osoby, kterou měl proklít kletbou Imperius. Hbitě cupitala malá tlustá krysa po chodníku a brzy se dostala na první pozemek, přes který se úspěšně přeplížila. Člověk by nevěřil, jak dobré uši mohou mít takové kočky!
U dalšího domu měl ale smůlu: kočka se zdála mít obzvláště dobré sluchové orgány, neboť sotva Peter položil svou tlapku na pěšinu vedle zahrady, uslyšel hluboké zafunění. Rozeběhl se rychle, ještě rychleji, ale se svými třemi pětiprstými a jednou čtyřprstou tlapkou byl skutečně pomalý. Proč se měnit v člověka? Po třináct let to vycházelo! Velká, černá, prskající kočka běžela za ním, ale už bylo vidět nákupní centrum, a ačkoli si to tak nenaplánoval, vzal to zkratkou, aby se zbavil slintajícího zvířete za sebou.
Po schodišti vzhůru a skulinou právě otevřenými dveřmi, které se za ním zavřely.
Plesk! Se zakvíknutím přistála kočka na dveřích a omráčeně sklouzla. Peter se sám pro sebe usmál a musel se uklidnit, protože ho tato honička připravila o dech. Občas po něm jeho pán vyžadoval opravdu těžké věci. Kočky! Nenáviděl kočky. (Hehe, kouzelník!)
Musel pryč, jak mu došlo při pohledu na velké hodiny na zdi nákupního domu. A pokračovat dál. Jenže tady se zrovna asi něco dělo. Lidé spěchali sem a tam a hlučeli. Určitě se zase blíží nějaký svátek, pomyslel si Peter. Kdyby se občas podíval na kalendář, a ne se pořád jen motal kolem Voldemorta, věděl by, že brzy budou Vánoce. Což přirozeně nebylo vidět - až na výzdobu a strom stojící uprostřed velké haly. Peter tedy běžel dál, mazaně středem davu, přičemž si dával pozor, aby ho nezasáhly pohupující se tašky spousty lidí.
Přišlo, co přijít muselo:
"Ííííííííííí, krysa!"
Nějaká mudlovská žena ukazovala na Petera červeně nalakovaným ukazováčkem, vřeštěla a všechny na něj upozornila. Teď už vřeštěli taky všichni ostatní a zděšeně pobíhali sem a tam, jen aby na tu hnusnou krysu nešlápli. Tím shonem samozřejmě jen zvýšili šanci učinit tak nedopatřením.
Peter kličkoval mezi všema těma nohama, jeho srdce splašeně bilo, jeden muž mu skoro šlápl na hlavu; asi přece jen neměl lézt do téhle budovy.
Vlevo, vpravo, vpravo, vlevo, vpravo, vlevo, vlevo, tam vepředu byl východ, jen ještě pár metrů A… dokázal to! Přistál opět na ulici a zůstal stát.
Ha! zaradoval se Peter, zvládl jsem to! Jsem dobrej!
Čvacht.
Tak to byl nákladní vůz... Proč jel bez světel?
Žádné komentáře:
Okomentovat