Zkuste hádat, co jsem tak dneska při vlahém večeru dělala.
Stála jsem na dvoře jazykovky a čekala, až půjde správcová uklízet učebny, aby mě pustila do bytu, protože jsem šla vynášet odpadky po zdejších prasatech a klíče jsem si nechala na pokoji. Do budovy jsem se sice dostala, ale jen ke dveřím bytu, dál ne. Zvonek totiž nezvoní. Ano, na začátku roku jsem si tu stěžovala, že se občas spouští sám od sebe a nechce zdechnout - tak teda zdechnul. Na bytě byli lidi na jednom pokoji, jenže když nezvoní zvonek, mám smůlu, klepání nikdo neuslyší. Takže já jejich sexuální život poslouchám furt, ale když by jednou mohli být i k něčemu, tak zas nic. Číslo na správcovou nemám - visí na nástěnce - v bytě. Za zamčenými dveřmi. Na nástěnkách po chodbách je akorát, že máme třídit a máme k tomu kontejnery na dvoře. Nemáme. Protože se mi nechtělo sedět potmě na schodech a čekat, jestli jeden z těch dvou nepůjde náhodou na záchod, že by mě třeba slyšel klepat, šla jsem radši dolů čekat, až odněkud vyleze správcová a pustí mě. A když si postěžuju smskou kamarádovi, jak trpím, tak mi napíše, že doufá, že mě zachrání nějaký rytíř na bílém koni nebo rudá armáda...
Žádné komentáře:
Okomentovat