Pád 3 19
Začátek školního roku přinesl cenné zjištění: na židlích ve sborovně se nedá houpat. Když jsem se už počtvrté skoro překotila a přerazila si záda, k viditelné Minervině úlevě jsem toho nechala a začala se chovat jako řádná členka sboru. Zívla jsem a padla tváří na dřevěnou desku stolu. Nejsem si jistá, jestli se tím už někdy někdo zabýval, ale jsem přesvědčená, že mozkomorové, mimo toho, že se díky nim cítíte, jako byste žili uprostřed nikdy nekončícího pondělku na začátku dvacetidenního pracovního týdne, odsávají energii. Čirou beznaděj se k tomu celému ministerskému bezpečnostnímu opaření rozhodl podpořit i Brumbál, když si nás svolal na nějakou tajnou, avšak veledůležitou schůzi. Se zájmem na ni pohlížel snad jen Lupin, protože neměl zdání, co to obnáší - a kolikrát za rok ho to ještě čeká.
Když nepočítám Brumbála samotného, dorazil jako poslední Severus. To se dalo předpokládat, protože od Lupinovy první hodiny obrany proti černé magii se nám všem vyhýbal jako čert kříži. O tom, v co se proměnil bubák Nevilla Longbottoma a jak jen následně Neville Longbottom poupravil, si štěbetali mozkomoři na střeše, a kdybychom si otevřeli v přízemí stánek se suvenýry, jeho model by nám vydělal na druhou hradní budovu i s košťaty pro Rolandu. Nově nabytá popularita však Severuse ani v nejmenším netěšila. Co se týkalo studentů, to by ještě skousl, protože většina z nich se mu nadále bála byť jen pohlédnout do tváře, ovšem pokud šlo o profesorský sbor, tam se na ostych spolehnout nemohl. Tváří v tvář lektvaristovi se obličej každého proměňoval v těžce definovatelnou masku a na Filiusovi bylo doteď jasně znát, že se pokaždé snaží představit si svého kolegu v šatech staré ženy a s excentrickým kloboukem na mastných vlasech. Také jsem se párkrát při té představě přistihla - a bohužel mě při tom přistihl několikrát i on, takže jsem si začala hlídat, co kde jím a piju. Ať ale Longbottom předvedl ve sborovně cokoli, fantaziím sboru se to jistě nevyrovnalo. Nejhůře z celé záležitosti vyšel přirozeně ten jediný, co se v ní ocitl nevinně - ta duše prostá vlkodlačí si snad ani neuvědomila, co vše přivolá na hlavu toho chudáčka z Nebelvíru.
Muž v černém prošel bez povšimnutí kolem nás (Zato ostatní své hlavy zvedli a provázeli ho až k cíli jeho cesty. Tolik pozornosti se mu zajisté nedostalo za celé předchozí roky dohromady.), svalil se do klubovky a zmizel za novinami. Zbystřila jsem, protože na titulní straně se mračil Lucius a titulek hlásal něco o nebetyčném skandálu v Bradavicích a otřesném vedení. Vzdychla jsem. Lucius dělá vlny, ale v Bradavicích bude na vině zase celý Zmijozel. Myslím, že podle ostatních kolejí má ta naše nějaké společné vědomí. Při téhle představě jsem se otřásla víc než při svých fantaziích zahrnujících Severuse v síťovaných punčochách. Za tohle budu muset Lupinovi taky někdy pořádně poděkovat. Ten chlap mi otevřel netušené obzory a já se budu muset zatraceně snažit, abych je zase všechny pozavírala. Kde jsou ti vymazávači paměti, když je člověk potřebuje? Kdybychom tu neměli Pottera, byl by tu Zlatoslav a měla bych po starostech. Vlastně kdyby tu nebyl Potter, ještě pořád by tu byl Quirinus. No, kdyby nebyl Potter, nebyla bych tady a nemusela tyhle nesmysly vůbec řešit. Jak je vůbec možné, že dospělý chlap, dokonce Pán zla, nedokáže zabít batole? Jak si s tímhle fiaskem vůbec může udržet renomé?
"Jak dlouho budeme studenty držet v Bradavicích?" zeptala se Pomona. "Už několik se mě ptalo, kdy budou moct jít do Prasinek."
Opřela jsem se bradou o stůl. Bylo to nepohodlné, tak jsem ji hned podložila rukama. Myslím, že v téhle poloze jsem přečkala výuku kouzelnických dějin u Binnse, ale moc bych na to nesázela, protože z těch hodin si taky nepamatuju nic. Kdyby se mě kdokoli na cokoli zeptal, udělám Bradavicím solidní ostudu.
"Tenhle víkend je zima," mávl rukou Filius. "Počkáme, až se oteplí."
"Jestli oznámím v koleji, že se do vsi dostanou až v květnu, vypukne mi tam vzpoura."
"Není to bezpečné," namítla Minerva.
"Takže budeme čekat, dokud Blacka nechytnou? Vždyť je tu větší koncentrace mozkomorů než v Azkabanu. Spíš se vrátí tam, než aby šel sem," zapojila se Rolanda. Pomona na ni vděčně kývla. "Navíc mi studenti o víkendech blokují hřiště."
"A je vůbec rozumné pořádat v tomto roce famfrpálové zápasy? Za těchto podmínek se mi to zdá jako hazard se zdravím a životy studentů." Několik párů oči se zděšeně otočilo k Charity.
"Zrušit famfrpál?" zopakovala Rolanda, jako by ani nedokázala uvěřit, že tohle někdo dokázal vyslovit.
"Vyloučeno," rozhodla Minerva. "Studenti potřebují nějaké rozptýlení."
Severus složil vrchní část novin a ušklíbl se. Tím jeho přínos ke konverzaci skončil.
"Vypustit je na košťatech do vzduchu mezi ty nestvůry?" nechápala Charity. "Vždyť už by snad bylo bezpečnější uspořádat turnaj tří kouzelnických škol!"
"To vůbec není špatný nápad. Už dlouho jsme-"
"Umírali nám při něm studenti!" přerušila Filiuse profesorka mudlovských studií, ale čerstvě zažehnuté plamínky v jeho očích už neuhasila.
"Studentů máme plnou školu."
"Proč že tady vůbec vymýšlíme strategie, jak zabít co nejvíc studentů najednou?" zeptala se Bathsheda Babblingová. Starodávné runy se ozvaly.
"Ne zabít, ale rozptýlit."
"Abychom je pak nemuseli sbírat po všech čertech, až je budeme mít rozptýlené po celých pozemcích."
"Severusi, vy si čtěte!"
Jmenovaný pokrčil rameny, ale nejevil známky toho, že by se rozhodl vzít si cokoli k srdci. I kdyby čirou náhodou jevil, stejně by k tomu nedostal příležitost, protože se ukázal nejvyšší. Posadila jsem se do nějaké lidštější pozice a připravila se na nejhorší.
"Mí drazí," začal a modré oči mu za půlměsíčkovými brýlemi zářily. Vypadalo to bledě. "Ve světle posledních událostí jsem se rozhodl, že je zapotřebí veřejně dát najevo, že navzdory oné nešťastné události zůstáváme jednotní…" Zatímco dál mluvil, uvědomila jsem si, že už rozbaluju třetí čokoládový bonbón. Vrátila jsem ho do misky. Do konce září mám po zubech. Musím se informovat u Poppy, jestli na to něco nemá, ačkoli vize toho, že dobrovolně polykám cokoli, co se skládá z očí, chlupů, bradavic a bůhvíčeho dál, mě nutila spíš k zamyšlení, zda mi to za to stojí. "…nechat udělat jednotné doplňky, abychom demonstrovali…" Kašlu na to. Přitáhla jsem si misku s čokoládovými bonbóny před sebe a našla svůj původní odvržený.
Ze zdravotních důvodů, napadlo mě, když jsem si ho strčila do pusy.
Žádné komentáře:
Okomentovat