Pád 3 12
"Chtěl bych vám jenom říct, jak jsem rád, že vás tu všechny takhle vidím v dalším školním roce," zvedl se Brumbál na začátku oběda poslední den prázdnin, když už všichni naznali, že jsou Bradavice bezpečné, a dorazili (taky už byl nejvyšší čas). Severus pozvedl číši na znamení přípitku. Brumbál se na něj zamračil, protože tohle zřejmě nemělo být všechno, co měl na srdci, klidem zmijozelského ředitele ale neotřásl. Severus se napil a Brumbál pokračoval. "Jak už jsem vás všechny průběžně informoval, Bradavice jsou tento rok přinuceny hostit další… pracovníky…" Neuniklo mi, jak se bystrozorská část přítomná u stolu nesouhlasně zamračila (putovní bradavický výraz - pořád ho někdo má), ale Brumbál jim nevěnoval pozornost. "Dovoluji si vyslovit osobní přání, že snad tato… vynucená výpomoc nebude příliš narušovat běh školy, stejně jako přítomnost azkabanských strážných na našich pozemcích, a omezí se jen na nezbytně nutnou dobu." Dalších pár minut pokračoval na téma "srdečně vás vítáme v Bradavicích", ale poslouchala ho jen Minerva. Nás se to netýkalo a bystrozoři už byli uražení. Jak jsem sledovala Malcolmův výraz, bezpečně jsem rozeznala chvíli, kdy se jeho averze ke Zmijozelu rozrostla i na Nebelvír.
"To bylo zbabělé a nezmijozelské, takhle se vypařit na celý týden," pošeptal mi Severus, když se Brumbál dostal k dalšímu svému oblíbenému tématu - Zakázaný les. Netuším proč - z nás tam nikdy nikdo nelezl, když k tomu nebyl donucen.
"Nebyl to celý týden," opravila jsem ho polohlasem, abychom nenarušovali hřejivou atmosféru panujících rodinných vztahů. "A bylo to účinné. Takže účel to splnilo."
"Utéct od jednoho Brumbála k druhému možná vypadá důmyslně, ale jen to tak vypadá."
"Utekla jsem Londýnu? Utekla. A dokonce jsem dorazila i do Bradavic. Tak nekritizuj."
"Ticho, vy dva, chápu, že jste se celý léto neviděli, ale já se snažím poslouchat," sykla na nás Rolanda.
"Zítra bude repete," uklidnila jsem ji a dál se věnovala jen svému jídlu.
***
"Jste si jistý, že je nejlepší nápad nechat studenty prvního ročníku plavit se přes jezero? Nebylo by lepší tradici protentokrát obětovat, když tu všude máme mozkomory?" strachovala se Minerva o osud nových nadějí kouzelnictva.
"Jsem si jist, že to Hagrid i studenti zvládnou," odvětil jí Brumbál se starostlivostí sobě vlastní a odložil zmačkaný list papíru - Lupin poslal z bradavického expresu sovu, že je navštívili mozkomorové a Potter zkolaboval. První zpráva od Lupina, kterou Severus opravdu přivítal s něčím jako lehkým úsměvem na rtech - v mezích svých výrazových prostředků.
Minerva moc přesvědčeně nevypadala, ale nikdo jiný nic nenamítal, tak to vzdala taky. Snad posté zkontrolovala čas, jestli už by tu studenti neměli být. Co si představovala? Že nám mozkomorové zmasakrovali vlak plný studentů?
Když branou prošli první z nich, vypařila se s rychlostí, jakou by u ctihodné dámy jejího věku hledal málokdo. Poppy vzala s sebou. My ostatní se odebrali do Velké síně přepočítat přeživší.
Nevypadalo to tak zle. Zdálo se, že přežili všichni.
Minerva se vrátila až po zařazování, následovaná Potterem a Grangerovou.
Weasleyho nám zabili?
Ne, už seděl u stolu. I zbytek Weasleyovy rodiny.
Potěšilo mě, že jsem nebyla jediná, kdo to překontroloval. I Filiuse vyvedla z míry tahle matematická nesrovnalost v Minerviných patách.
Grangerová se tvářila nadmíru spokojeně, to bylo podezřelé, Potter dotčeně. To mi bylo fuk. I Minerva vypadala nějak spokojeně. Nenápadně jsem se vyklonila (ano, velmi nenápadné…), abych se podívala na Brumbála. Identický výraz jako u Minervy. Tady se zase něco dělo. I Severus něco zavětřil. Dobře, nejpozději zítra se to dozvím.
Potter a Grangerová, provázeni pohledy poloviny sálu, nenápadně zapluli ke svému stolu, Minerva zaujala své místo po Brumbálově boku. Sotva dosedla, Brumbál vstal, nasadil úsměv a spustil připravený uvítací projev, zakončený představením všem známého Hagridal jako Kettleburnova nástupce ve výuce péče o kouzelné tvory a Lupina jako učitele obrany proti černé magii. Snape se snažil vypadat tak, aby nikdo nepochyboval, že by mu udělalo největší radost, kdyby při ochraně bradavického vlaku hrdinně (či nehrdinně) padl. Úspěšně. Přesně takhle se na mě poslední dobou díval Filch, když vyšlo najevo, že jeho opičí fantóm skutečně existuje a Brumbál a pár dalších profesorů o tom vědělo a dělalo z něj celý rok víceméně pitomce. Byla jsem nesktečně vděčná osudu, že se Argus narodil jako moták. Snad se v něm teď nějaká magie neprobudí, jinak budu odepsaná.
***
Mohla bych říct, že mám věštecké sklony, ale nemám.
Severus dorazil jen chvilku po mně. Ocenila jsem jeho detektivní výkon, ale náladu mu to nezlepšilo.
"Obraceč času!" vyhrkl ještě ve dveřích, takže jsem měla pár vteřin, než jsem přešla do stejného pokoje, kde už byl on, abych tu informaci zpracovala. Nepovedlo se.
"Chceš se vrátit a zabít Godrika Nebelvíra, než založí svou kolej?"
"Minerva dala Potterovi obraceč času! Ono nestačí, že má neviditelný plášť od Brumbála! Teď bude neviditelný Potter strašit v několika časových dimenzích. Jestli se zítra probudím v Azkabanu, víš proč."
Opřela jsem se o futra a založila ruce na prsou. Informaci se pořád nedařilo uspokojivě zpracovat.
"Proč by mu dávala obraceč času?" Změny minulosti jsou zakázaný, takže do Godrikova Dolu by se stejně nemohl vrátit, aby změnil svůj osud. Na druhou stranu - kdyby to udělal, kdo by to zjistil, když by bylo všechno jinak? Sibyla by nebyla v Bradavicích. Severus by nebyl v Bradavicích. Já bych nebyla v Bradavicích.
Merline! Dělala bych něco užitečnýho!
Strašná představa…
"Aby Grangerová mohla navštěvovat všechny hodiny, co jsou vypsané pro třetí ročník."
"Ve třetím ročníku se ale výuka diferencuje a začíná se specializovat, takže si studenti vybírají jeden z několika paralelně běžících předmětů."
Nestálo mu to za odpověď, tak jsem nechala odeznít pauzu, kdy by mi mohl říct, že právě o tomhle mluví, a pak položila svou další otázku.
"A proto Brumbál s Minervou vyjednali na Ministerstvu kouzel pro Pottera výjimku? Aby Grangerová mohla-"
"Výjimku má Grangerová, ale to je snad jedno, kterého z nich se to oficiálně týká, ne?"
"A-ha."
"Neříkej aha tímhle tónem," zavrčel.
"Myslela jsem, že to, jakým tónem se mluví, vzrušuje jen ženy."
Významný pohled, dobře, tohle téma nechám být.
"Nechápu, co ti na tom vadí."
Nevěřícný pohled. Než by z něj mohlo vypadnout něco hlubokého, jako že jde o princip, radši jsem si tentokrát pauzu odpustila.
"Pokud bude Grangerová navštěvovat dvojnásobek hodin, než by měla, dovedeš si představit to zatížení? Chápu, že je šprt, ale i na šprtání potřebuje čas. Jestli si protáhne den, aby získaný čas využila tímhle způsobem, buď se složí, nebo její výsledky půjdou dolů. Tím pádem mohou klesnout i bodová hodnocení Nebelvíru. Pokud se na to nevykašle, pak se vše vrátí do původního stavu a obraceč času poputuje zase na ministerstvo."
Chvíli se na mě jen díval. "Začínám chápat, proč tě klobouk poslal do Zmijozelu," řekl nakonec.
Žádné komentáře:
Okomentovat