Pád 3 10 Tentokrát se závažnou otázkou: Vzniknou v Bradavicích odbory?
Věnováno Colleen: jednak jako minidárek k vyjití Gjorků, jednak aby viděla, že se neflákám. No, pokud jde o ten druhý bod, tam se věnování už rozšiřuje i na vás ostatní. :) Příjemnou zábavu.
Mířila jsem hůlkou do útrob automobilu. Doufala jsem, že již naposled. Lucas ho včera přivezl - ve tváři ještě víc štěněčí výraz než kdy jindy, takže mi bylo jasné, že zase budou problémy. V první chvíli jsem se vyděsila, že jsem se jeho máti líbila (ty dvě minuty, než jsem zbaběle vzala nohy na ramena - Merline, kam se hrabe Pán zla!) a chce mě blíž poznat, ale nakonec se z toho vyklubal jen úklid interiéru vozu od brambůrků, bonbónů, zaschlé rozteklé zmrzliny, pufané rýže a čertví čeho ještě. Kdybych byla mudla a musela se spoléhat na běžné čisticí prostředky, asi bych ho praštila dveřmi, jak by do nich strčil hlavu. Takhle jsem si mohla dovolit zachovat shovívavý výraz plný chápavého nadhledu. Blazeovanost sama. Udržela jsem si ji tak dlouho, než se mi za zády objevil Narby se silně vyčítavým výrazem. Než jsem se stihla zeptat, co jsem provedla, řekl mi to sám - měla jsem návštěvu. Hrklo ve mně. Jediná návštěva, kterou jsem očekávala s radostí, byla má teta se strýcem, a ti už si seznámení s mým novým bydlištěm odbyli. Ať přišel kdokoli, předem jsem z něj neměla radost.
A neměla jsem z něj radost ani potom.
Před Severusem kouřil šálek čerstvé kávy a velmistr mezitím listoval Denními věštci. Překvapeně vzhlédl, když jsem vešla do svého obýváku, jako by mě tady nečekal. Vlastně mě to ani nepřekvapilo. Spíš jsem sama zaváhala, jestli jsem tu správně. Beze slova jsem se otočila na prahu a došla si do kuchyně pro něco studeného k pití. Můj kolega má veškerý můj obdiv, že ani v těchto vedrech neodloží svou tradiční čerň (i s pláštěm) a ještě je schopen si k tomu uvařit horký kafe. Jsem si jistá, že kdyby běžně nosil kápi, bude ji mít na hlavě naraženou, i kdyby venku bylo čtyřicet. Jeho termoregulace by mě opravdu zajímala. Já se potila i v triku a šortkách. Aby mě někdo narval do pláště, musel by mě nejdřív zabít.
Vrátila jsem se do obýváku se sklenicí vychlazeného džusu.
"Zeptala bych se, jestli si něco nedáš, ale jak vidím, byl jsi tak ohleduplný, že jsi mě mých hostitelských povinností zprostil."
Velkoryse nad tím mávl rukou. Konverzace se asi očekávala ode mě.
"Ani nemůžu najít vhodná slova, kterými bych dostatečně vyjádřila své nadšení nad tím, že ti chybím natolik, že beze mě nedokážeš přežít ani jeden necelý měsíc."
Odložil mé noviny a zamyšleně se na mě zahleděl. Občas chci vědět, nad čím hloubá, a občas ne. Tohle byl ten druhý případ. Shodou okolností ten druhý případ je téměř vždy provázen podrobným zasvěcením.
"Jak je ti asi známo, náš drahý Potter v polovině prázdnin opustil bezpečí svého bydliště u svých pěstounů," začal. Takže žádná výjimka z pravidla se konat nebude. Samozřejmě jsem o ničem nevěděla. Ani nevidím důvod, proč by mě zrovna tohle mělo zajímat. Přikývla jsem, jako že vím. Teď už to vím, tak co.
"A protože nám tu pobíhá uprchlý trestanec a protože Potter je Potter, Brumbálovi se zdá málo, že ho na Příčné hlídá jen půlka ministerstva, a chce tam i vlastní lidi, aby mu zajistil bezpečnost."
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co mi tu vlastně říká. "Chceš říct, že už se po nás chce, abychom do konce prázdnin - ve svém volném čase - hlídali studenty mimo Bradavice?"
"Zase tolik generalizovat to nemusíš."
"To je vtip, že jo?"
"To si Filius myslel taky."
"A co náš soukromý život?"
Severus se významně rozhlédl po prázdném pokoji. Možná bych měla změnit argumenty. Vyhlédla jsem z okna, jestli nenajdu spásu někde jinde, ale jen se mi zdálo, že jsem zahlédla místo jednoho skřítka skřítky dva. Tak nic.
"Jen jsem tě přišel varovat, abys nebyla příliš překvapená, až se tu zjeví nejvyšší. Naštěstí pochopil, že má přítomnost by Pottera moc neuklidnila, takže já si mohu dovolit zůstat na očích. O Rolandě a Charity nemáme zprávy už týden a Aurora zmizela před třemi dny."
Přece se nebudu uchylovat někam do ilegality, abych nemusela hlídkovat v Londýně!
Sotva jsem překonala prvotní šok, začala mi v hlavě vrtat jiná otázka.
"To jsi přišel jen proto, abys mě varoval?"
Pokrčil rameny. "Zmijozelská solidarita. S rozrůstajícím podílem Nebelvíru ve sboru budeme muset brzy založit odbory. Jak to dopadlo s mozkomory? Nějaké změny?"
"Ne, Lucius se o tom bavil s Popletalem ještě předtím, než Brumbál přišel sem. Kdyby si dostatečně zjišťoval fakta, ušetřil by si jednu zbytečnou cestu… Pokud to nebyla jen záminka pro to, aby se přišel podívat, jestli místo jednoho vlkodlaka nebude mít dva."
"A?"
"Vtipné, ale už trochu staré," odsekla jsem mu.
Potlačil pobavený úsměv, aby si nezničil image. "Nevadí, najdu si něco nového."
"O tom nepochybuju, " zavrčela jsem - a pak jsme se na sebe podívali. Současně, jako na povel. A podle toho, že já bledla, zatímco on se začínal šklebit, jsme oba mysleli na totéž. Nejradši bych si vrazila facku. Kdyby mi nemotal hlavu těmi lykantropickými nesmysly, mohla jsem se toho zbavit už dávno. Pokud jsem si dobrovolně nechala upravit nějakou vzpomínku, nejsem přece odkázaná jen na sebe, Severuse nebo Brumbálovu myslánku. Nebo na Zlatoslava. Pokud se to stalo u Prasečí hlavy, nějaký svědek tam bude. Vratký pocit převahy mi vykouzlil na tváři úsměv - miláčku, musíš se víc snažit, protože já se klidně Aberfortha zeptám a ty budeš mít smůlu.
Vlastně jsem se mohla zeptat už minule. Takhle si bude za chvíli myslet, že jsem zešílela. Nejdřív se mu tam nastěhuju s rodinným albem a pak se ho přijdu zeptat, jestli neví, co mě napadlo, že jsem nechala své kolegy, aby se mi vrtali v hlavě. Mimo toho, že jsem nemohla být úplně střízlivá.
"Proč tam vlastně nenasadil Lupina? To by přece byla nejlogičtější volba. Potter ho nezná, takže bude mnohem nenápadnější než kdokoli jiný z Bradavic. Navíc když se znal s jeho otcem…"
Severus se zamračil. Fajn, zakázané téma. Taky dobře. Pokud nedá pokoj, dojdu hodit řeč s Lupinem. Tohle může být velmi zajímavý rok. Pro jistotu jsem mu věnovala jeden ze svých nevinných pohledů, aby věděl, že se má držet na pozoru. Okamžitě zbystřil.
"Lupin už je na hlídce," řekl krátce.
"Páni, začínám uvažovat jako Brumbál. No, vlastně to není zase tak obtížný…" Asi jsem to řekla nahlas, protože Severus na to hned navázal.
"Když jsme u Brumbála, co to vlastně spolu tenhle rok máte?" To bych se ho mohla taky zeptat taky, ale místo toho jsem mu poskytla odpověď.
"Vidím to tak, že mu nedají spát mé vazby s Malfoyovými, a tak dumá, jestli mám nějaké důležité příbuzné nebo nějaký skrytý vliv bůhvíkde. To druhé bohužel ne, a co se týče toho prvního, poslední díru jsem nedávno zaplnila mudlou, tak ho nechám klidně pátrat dál."
"Ty jsi pátrala po svých předcích jen proto, že po nich pátrá Brumbál?" ujišťoval se.
"Samozřejmě, nenechám si od někoho vytáhnout ze skříně kostlivce, aby mi mohl v nestřežený okamžik předhodit. Radši si ho najdu sama, abych se mohla rozhodnout, jestli ho líp zahrabu nebo mu pak se vší slávou řeknu já vím."
"Ale ohledně Malfoye souhlasím. To není rodina, se kterou by ses-"
A je to tu zas! "Tohle už jsme si snad vyjasnili," uťala jsem ho v půli věty.
"Ne," oponoval.
"Ale ano. Trhá mi to srdce, ale musím ti bohužel říct, že do toho, co dělám ve svém volném čase, tobě ani Brumbálovi nic není."
Mračil se, ale mlčel. I když na něm bylo vidět, že mi chce něco říct. Oba jsme věděli co.
"Kdo vůbec nastupuje po Silvanusovi na péči o kouzelné tvory?" zeptala jsem se, abych vybruslila z nebezpečných vod. "Na tohle by se možná Lupin hodil víc než na obranu." Kettleburn totiž udělal na konci roku Brumbálovi čáru přes rozpočet, kdy po letech odcházení do důchodu opravdu do důchodu odešel.
"Brumbál našel ještě vhodnějšího kandidáta."
"Och," vydechla jsem.
"Ano, přesně toho," potvrdil mi Severus nevyslovenou domněnku. "Další Nebelvír."
Ty odbory vážně budou na místě.
Žádné komentáře:
Okomentovat