6. kapitola

Andělé 6

---

"Opravdu skvělé výchovné působení," ucedil Severus, když se většina sboru pomalu přesunula do vyššího patra.

"Oceňuji jen jejich mimořádné schopnosti, když byli schopni již během pár týdnů dlouhého pobytu ve škole čar a kouzel schopni zneškodnit horského trolla."

"Zneškodnit horského trolla dokáže každý, kdo alespoň občas zvládne zapojit mozek," odsekl jedovatě, ale hned se zarazil. "Nic proti vaší koleji, Pomono."

"Nic se neděje," mávla Prýtová ledabyle rukou. "Ale být vámi, začnu si hlídat, co jím a piju."

"Uklidněte se," pronesl Brumbál svou oblíbenou větu. Používal tuhle frázi několikrát denně od chvíle, co povýšil na post ředitele školy, a zhruba po roce zcela přestal vnímat, že ji říká. Splývala z jeho rtů stejně automaticky, jako dýchal a mrkal.

"Prostě žárlíte, že mám ve své koleji nadané a schopné studenty."

Kratiknot si krátce odkašlal.

"Ještě nikdo mě nikdy nenařkl, že bych žárlil na Nebelvír."

"Ukažte mi jediného studenta Zmijozelu, který by to dokázal!" vyzývala Minerva bojovně svého kolegu.

Brumbál se zahleděl na své ruce. Je možné, že by se stával neviditelným?

Ne, on své prsty stále viděl. Mohl počítat vrásky na svých dlaních. Stále existoval v hmotném světě.

Možná se stal neviditelným jen pro zraky ostatních…

Nemohli ho vidět ani slyšet.

To by to vysvětlovalo….

"Mí studenti jsou na rozdíl od vašich disciplinovaní a do jediného uposlechli příkaz ředitele školy, ačkoli to pro ně představovalo přímé osobní ohrožení, jelikož je to mohlo vehnat přímo do spárů onoho trolla."

"Který je ale absolutně neškodný, takže v žádném nebezpečí stejně nebyli. To ve mně ale vyvolává otázku, proč jsme vůbec vyhlašovali poplach, když vůbec o nic nešlo."

Brumbál si prohlížel svůj odraz v okenní tabuli. Kdyby odsud úplně všichni odešli, všimli by si toho ti dva?

Pokud by jim sebrali hodiny s odměřováním bodů pro jednotlivé koleje, pak možná ano…

"Troll!" dolehlo k nim zoufalé kvílení zezdola.

"Déja vu," zašeptal Severus a vrhl zasněný pohled kamsi vzhůru.

Všichni ostatní upřeli své zraky na schodiště, kde se za pár okamžiků objevil turban i s Quirrellem.

"Troll!" zaúpěl ještě jednou a sesul se na poslední schod. Tentokrát ale neomdlel, jen vrhal zoufalé pohledy po svých kolezích, kteří se nezdáli být ochotní s jeho zoufalstvím cokoli podnikat.

První se vzpamatoval Severus. "Jak vám mohl utéct troll v bezvědomí?" Nebyla v tom výčitka, jen čistá zvědavost.

"Už v bezvědomí nebyl," zajíkal se Quirrell.

"Vy jste ho probudil?" vydechla nevěřícně Minerva.

"A jak jsem ho odsud asi měl dostat?" zamračil se na ni.

"Mohl jste ho odlevitovat," doporučil mu s křížkem po funuse Kratiknot.

"Odlevitujte si sám," odsekl mu Quirrell. "Už jste někdy levitoval trolla?"

"Připomeňte mi, pane řediteli, důvod, proč on dostal místo, o jaké vás já žádám už roky."

"Co tady děláš, Pottere?"

Harry sebou trhl, protože tady přece už nikdo být neměl. Ron s Hermionou se vrátili do nebelvírské koleje, kdežto on se rozhodl vrátit do Velké síně, kde si při tom zmatečném zakončení večeře zapomněl rozepsaný úkol na hodinu lektvarů. A představa, že by to musel psát opět od začátku, kdyby mu to náhodou někdo uklidil (i když tady nikdy žádnou uklízečku neviděl a upřímně pochyboval, že by Filch zvládal uklízet celý hrad, když většinu času trávil tím, že znepříjemňoval studentům život nebo krmil svou kočku), pro něj byla neúnosnější než potenciální možnost, že by mu někdo z učitelů (Snape) strhl právě získané body za nehorázné štěstí kvůli tomu, že není v koleji. Naštěstí byla Velká síň liduprázdná, dokonce ani Protivu nikde nepotkal. Když už mu skoro spadl kámen ze srdce, překvapil ho Morgannin hlas přicházející ze tmy od vstupní brány.

" A co tu děláš ty? Máš být v koleji stejně tak jako já."

Morganne vstoupila do ostrůvku světla vrhaného jednou z loučí spoře osvětlujících halu.

"Kdybych měla kolej ve věži, tak si piš, že už sedím na posteli."

"Takže je to pravda, máte kolej ve sklepení."

"Bystrá úvaha."

"Ale jak to, že víš, kde má kolej Nebelvír? Vždyť je to přece tajný."

Morganne si povzdychla. "Můj otec je ve správní radě. Myslíš, že neví, kde jsou zbývající koleje?"

"No, můžu tě uklidnit, troll je v patře, ne ve sklepení."

Zkoumavě si ho prohlédla. Očividně mu nevěřila ani slovo. No, on by jí taky nevěřil ani pozdrav, kdyby se někdy obtěžovala ho pozdravit.

"Chceš mi říct," snažila se zformulovat své úvahy, "že se tiše a nepozorovaně kradl Quirrellovi za zády, když nás běžel do Velké síně varovat, a potom rychle vyběhl do patra, ještě než stihla propuknout panika? Tam by se musel samozřejmě schovat, protože kdyby ho někdo uviděl, tak by se všichni zase vrátili. Ale jediný, kdo přišel zpátky, jsi ty. Viděl jsi vůbec někdy horského trolla?"

"Můžu tě ujistit, že jo," odsekl popuzeně. Kdyby toho trolla na vlastní oči neviděl, v tuto chvíli by sám o sobě zapochyboval, jestli nelže. Ale na druhou stranu to všechno zvráceným způsobem sedělo. Snape ho musel dostat ze sklepení, přece by si nehrozil vlastní studenty.

Jeho slova nemohla získat lepší potvrzení.

Troll opustil patro a neohrabaně se sunul po schodech dolů.

Oba v tu chvíli napadla stejná věc - jestliže je troll v budově… Bleskurychle se vrhli k bráně a než troll stihl bezpečně udělat další nejistý krok v terénu, na který nebyl zvyklý, oba zmizeli ve tmě před budovou.

Madame Hoochová rozsvítila hůlku a vyšla ven do tmy. Ten šramot mohl patřit čemukoli, ale byla přesvědčená, že troll by nadělal více hluku, takže vyjít ven bylo relativně bezpečné. Od doby, co Hagrid začal dělat v Bradavicích šafáře, bylo bezpečí relativním pojmem i bez tajemně se objevivšího trolla ve škole. Stejně ho podezřívala, že s jeho přítomností tady měl něco společného. Kdo jiný by se s něčím obdobným obtěžoval než skoročlověk, co byl schopen do Zapovězeného lesa nasadit tvory, z nichž většina byla ještě zapovězenější než samotný les?

Jednou to přijít muselo. Ještě že si ho včas všiml Quirrell a všechny zburcoval. Kdo ví, co by se mohlo stát.

Neohroženě si svítila za každý roh, do každého zákoutí, do každého křoví.

Šramot ustal, někdo tu ale stále byl. Nebo něco. Ale na něco nechtěla myslet. Stačí někdo.

Zastavila se a zaposlouchala do nočního ticha.

Slyšela vzdálené vytí se Zapovězeného lesa, větve šustící ve větru, otevřené okno narážející do zdi, tlumené kroky v podloubí... Namířila hůlku tím směrem a rozsvítila ji ještě intenzivněji.

Studenty, které tam odhalila, tu opravdu nečekala. Byla připravená na nějaký páreček z vyššího ročníku, na ty byla zvyklá, ale tahle dvojka ji opravdu zaskočila. Ovšem jen na okamžik, než si uvědomila, že jí právě spadlo do klína řešení jejího problému. Bylo dost obtížné ukázňovat ty dva na hodinách létání, kde se většina studentů snažila udržet vsedě na koštěti, zatímco nové přírůstky v kolejních famfrpálových družstvech se snažily jeden druhou/jedna druhého přesvědčit, že právě on/ona je lepší, nadanější, schopnější, rychlejší, bystřejší…

"Uděluji vám oběma na příští měsíc trest za potulování mimo svou kolej po setmění. Oba ho strávíte údržbou zrovna nepoužívaných košťat během hodin létání. Nebudete muset ani chvátat, až skončíte, najdu vám nové uplatnění. A teď se oba vraťte do svých kolejí."