Opět něco z jiného soudku...
Časy se dávno uklidnily, draci se stali silně ohroženým živočišným druhem, takže už do lidských (=královských) životů nezasahovali, což značně omezilo příležitosti urozených mladíků (a v případu neurozených zcela vyloučilo) získat ruku urozené dámy. Většina královských rodin se s touto situací vyrovnala návratem k domluveným sňatkům, ovšem pár pokrokovějších se rozhodlo jít jinou cestou - nechat královský dorost, ať si sám vybere z předem vytyčené skupiny nabízených dam. Za účelem bližšího prozkoumání terénu byly pořádány plesy, nejrůznější slavnosti, hry.
V království za devatero horami a devatero řekami již proběhly dva plesy. Dva plesy, na nichž následník trůnu hledal svou vyvolenou, již po svém boku posadí na trůn. Dva plesy, jichž se zúčastnily význačné šlechtičny z nejvýznačnějších rodů z blízkého okolí i vzdálených oblastí. Dva plesy, na nichž princ okatě všechny prověřené dámy okatě ignoroval a věnoval se jediné, o níž nikdo nic nevěděl. Jediné, která s úderem půlnoci mizela neznámo kam a po níž princ truchlil až do následujícího setkání. Jistě, setkávání se na královských plesech, aura neznáma vznášející se kolem cizinky, to všechno mohlo působit romanticky, naneštěstí třetí ples měl být rozhodujícím pro budoucnost království, princ měl oficiálně představit svou nastávající a ona měla přijmout své místo v jeho životě. S blížícím se třetím plesem tudíž narůstala vlna nervozity. Co když cizinka zmizí i tentokrát? Koho v takovém případě pojme princ za svou choť? Vždyť s žádnou jinou neprohodil ani slůvko! Hodí si mincí?
Ale jak zamezit možnosti, aby se cizinka opět vypařila?
I dosud se jí podařilo vytratit se beze stopy z hlídaného zámku, aniž by vyvolala sebemenší rozruch…
"Když namažeme schody lepidlem, neuteče," nabídl rádce řešení. Další v řadě řešení, jež nic neřešila. Vlastně ho ani nemyslel vážně. Jen zoufale plácl nějaký nesmysl, aby odlehčil ponurou náladu v místnosti.
"Lepidlo?" chytil ho král za slovo a nasadil zamyšlený výraz. "To by mohlo vyjít…"
"Vaše Výsosti, ale po těch schodech chodí i jiní lidé. Nemůžeme přilepit polovinu šlechty u našeho východu," namítl rádce.
"Tak budou chodit jinudy," zavrčel nevrle král.
"A jak je k tomu chcete přimět? Navíc když tam dáte ceduli čerstvě natřeno, půjde jinudy i ona!"
"To už se nějak zařídí," mávl král rukou nad tak podružným problémem. Hlavní bylo, že se vymyslelo, jak zastavit JI. Ostatní nebyli jeho starostí. "Rozhodnuto." Děj se vůle krále…
Vyhlížený třetí ples začal, jak bylo naplánováno. Již potřetí zámek zářil do dáli a všechny komnaty se blyštily čistotou a voněly naaranžovanými květinami. Již potřetí zaplnily sál tančící páry a princ posmutněle postával u okna, sleduje měsíc na černém nebi a vyčkávaje příchodu té jediné…
A pak přišla. Tichá jako pěna, zjevila se po jeho boku, kráska nejistého původu v nadýchaných šatech. Rázem byl princ samý úsměv a nabídl jí dvorně své rámě, aby ji provedl v kole - signál pro lepiče k natření schodů.
Minula jedenáctá, přiblížila se půlnoc.
Se vzrůstajícím napětím sledoval král minutovou rafičku pohybující se po ciferníku hodin. Nikdo z tančících ale jeho obavy nesdílel, ples byl v plném proudu, všichni se bavili. Jako by si nikdo ani neuvědomoval, že se může blížit cizinčino třetí zmizení… Královský rádce postával u okna, mračil se a přes chvíli skepticky vrtěl hlavou.
První tlumený úder zvonu ohlásil, že půlnoc je již téměř zde.
Na vteřinku pohlédl princ stranou - a dívka se mu vysmekla a zmizela.
Jak nečekaný zvrat!
Rozeběhli se ke schodům.
Byla drobná, měla boty s vysokými podpatky, dlouhou sukni, jakou si ženy musely při chůzi přidržovat, aby si nešláply na její okraj… A přece ji nikdo cestou ke schodům nedoběhl ani nezahlédl.
Jenže ji nikdo nezahlédl ani na schodech.
Zmizela. Již potřetí.
Jako by se do země propadla.
Rádce se sehnul a dotkl se prvního schodu. "Možná se ty schody měly natřít v jedenáct, a ne v osm…"
Žádné komentáře:
Okomentovat