Tak tohle vzniklo speciálně pro Alici a na její námět. A protože mi zřejmě usnula u počítače, než jsem to dopsala, tak to hážu sem, protože při tom, jak se teď často vídáme na icq, bych jí to poslala asi až za týden. Bohužel.
Takže, Alice, doufám, že se ti to bude líbit, aspoň z poloviny tak, jako mně se líbilo to tvoje. (Já toho chudáka Erika úplně VIDÍM :D. O Edovi ani nemluvě. :D )
Zadání: Severus prohraje sázku s Brumbálem a má připravit Nevillovi nápoj lásky, aby dostal Pansy. Min 300 slov. (No, tam jsem trošku ujela.)
Brumbál se pomalu otočil na Severuse. Velmi pomalu, aby si jeho černě oděný podřízený mohl vychutnat každou vteřinu toho pohybu. Usmíval se, což v Severusovi vyvolávalo celou řadu emocí, z nichž žádná nebyla pozitivní. Modré oči se za půlměsíčkovými brýlemi zlověstně leskly. Profesor lektvarů nemusel ovládat nitrozpyt, aby zjistil, na co starý ředitel myslí. Bylo to nad slunce jasnější - Já ti to říkal! Já ti to říkal!
Dědek jeden potměšilej, mohl by si přečíst Brumbál na oplátku v jeho mysli, kdyby o to stál. Ale on o to nestál. Věděl to a nepotřeboval se v tom utvrzovat.
Minerva povýšeně zavrtěla hlavou a s nesouhlasným výrazem se zvedla. "Dětinské," utrousila dotčeně. Oba muži počkali, dokud vznešeně neopustila místnost.
"Dva dny!" zavýskl Brumbál, sotva za jeho kolegyní zapadly dveře a on měl jistotu, že už je někde na polovině cesty dolů.
Severus se mračil a mlčel.
"Dva," zopakoval Brumbál vesele a potlačil nutkání názorně ukázat Severusovi ten počet na svých zvednutých prstech. "Což znamená…" Nechal větu úmyslně nedokončenou, protože oba zcela jasně věděli, co to znamená. Severus ji ale dokončovat nehodlal. Radši by si ukousl jazyk. Před dvěma dny Brumbál podle využil příležitosti, a on za to teď zaplatí. A to mu budou pořád předhazovat, jak je Nebelvír charakterní a spravedlivý a úžasný a… Kdo má vymýšlet pozitivní adjektiva, když má přitom myslet na Nebelvír?
"Zatracená ženská," ucedil nakonec Severus, aby tam neseděl jen tak mlčky. Úsměv na Brumbálově tváři se ještě rozšířil.
"Ale Severusi, byl jste si vědom rizik od samého počátku."
Severus zaťal zuby, aby předešel nepříjemné možnosti, že by promluvil.
"Tudíž od vás nyní očekávám, že se s nadšením zhostíte své části dohody." Zářil jak polední slunce na nebi bez mráčku.
Všechny mraky si pro sebe nastahoval Severus.
"O nadšení nepadlo ani slovo."
"Děláte si to horší, než je nezbytně nutné. Musíte se naučit myslet pozitivně."
Zvedl se a ze své výšky pohlédl na svého pohodlně rozvaleného nadřízeného.
"Kdybyste mě hledal, budu ve sklepení." Sotva znatelně mu kývl na pozdrav a pomalým krokem opustil jeho pracovnu. Dlouhý černý plášť za ním vlál a dramatizoval každý jeho pohyb. Brumbál ho sledoval, dokud nezmizel za dveřmi jako předtím jeho kolegyně.
"Samozřejmě," řekl si spíš jen sám pro sebe a další vlna spokojeného zadostiučinění mu vykouzlila na tváři ještě širší úsměv, než jakým před pár okamžiky oblažoval Severuse.
Kde jinde taky.
Má tam přece práci.
Nebo spíš BUDE MÍT.
Před dvěma dny Brumbála u snídaně mezi dvěma sousty dýňové paštičky napadlo, že by byl dobrý nápad ozvláštnit trochu příští školní rok, trochu oživit, i když tomu padne za oběť famfrpál. Jeden rok ho budou muset oželet. Rozhodl se po delší době vzkřísit tradici soutěže o pohár tří kouzelnických škol a se svým nápadem se okamžitě svěřil přísedícímu Severusovi, Minervě a zbylým dvěma vedoucím zbylých dvou kolejí. Jak se dalo čekat, Pomoně i Filiusovi to bylo v podstatě jedno, Minerva byla nadšeně pro a Severus rozhodně proti.
"Přinese to hromadu zbytečných výdajů, ze kterých nebude ministerstvo nadšené, a při své šikovnosti se vám tam Potter zabije. Vzpomeňte si na jeho první famfrpálový zápas, kde se skoro udávil Zlatonkou," hučel do něj Severus cestou z jídelny.
"Tak to třeba věkově omezíme, když o něj máte takovou starost."
"Potter si vždycky najde cestu."
"Vy toho hocha přeceňujete. Vždyť mu bude příští rok teprve čtrnáct."
"Stejně to není dobrý nápad."
"Ale no tak, Severusi. A co váš společenský duch? Uspořádáme ples, provedete si tam pár děvčat, přijdete na jiné myšlenky…"
Severus se zamračil. "Ples vám Minerva neschválí. Nedopustí, aby naši studenti zesměšnili Nebelvír před Krásnohůlkami a Kruvalem. K čemuž by muselo nevyhnutelně dojít, protože jejich úroveň k ničemu jinému vést nemůže, čehož si je Minerva nepochybně velmi dobře vědoma."
"Zapomínáte na jednu podstatnou věc, Severusi. Je to žena, tuhle příležitost si nenechá ujít."
"Jistě, tohle mi uniklo," zakřenil se posměšně Severus.
"Vsaďte se, že do tří dnů ten ples sama navrhne."
"O tom vážně pochybuju."
"Pokud ano, připravíte Nevillu Longbottomovi nápoj lásky, aby na ten ples dostal nějaké děvče. Řekněme někoho ze Zmijozelu. Třeba slečnu Parkinsonovou?"
"Já myslel, že toho chlapce máte rád," ušklíbl se Severus při představě Longbottoma s o hlavu vyšší dívkou ze Zmijozelu, která mohla už teď úspěšně dělat vyhazovače v nočním klubu. "A pokud ne?"
"Navrhněte něco."
"Pokud Minerva nepřijde s tím plesem, vyřadíte Pottera na jeden rok z famfrpálového mužstva."
"Do toho nemohu Minervě zasahovat," namítl nejistě Brumbál.
"Vy něco vymyslíte," popíchl ho Severus. "Jste přece ředitel."
"Dobrá," kývl nakonec Brumbál a bylo…
Ačkoli ještě dnes ráno se v něm tetelila malá dušička, pochybující o tom, že udělal dobře (kdyby byť jen teoreticky navrhl Minervě, aby na jeden rok Pottera z týmu uvolnila, musel by si dávat na každém kroku zatraceně pozor, aby ho neproměnila třeba v ropuchu), teď se již mohl spokojeně usmívat.
Dva dny.
Dva dny, než se v Minervě probudily společenské ambice, vize vyšperkovaného sálu a tanečníků ze tří škol…
Bude se jí za to muset v blízké době nějak odměnit… Je skvělé zaměstnávat lidi, na které je spolehnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat