Po nějaké době zase Křišťál - se k němu prostě musím vracet...
"Mladá nadějná věštkyně zatvrzele odmítající vše, co souvisí s jasnovidectvím, se vrátila z večerní schůzky se školním playboyem až v pozdních nočních hodinách podezřele zamlklá a s neproniknutelně tajemným výrazem na tváři."
"Rito, mlč, ještě tě někdo uslyší!" sykla jsem po směru hlasu ze tmy.
"Škrtám tajemný výraz a místo něj píšu: s vraždou v očích," ozvalo se vzápětí, ačkoli o mé tváři a očích nemohla mít ani ponětí.
"Přestaň, někdo se vzbudí a ještě tě vezme vážně," zděsila jsem se a po hmatu se dohrabala do své postele.
Holky sice spaly, ale jak šlo o drby, byly schopné se vzbudit kdykoli a vymyslet cokoli.
Rita se převalila v posteli. "Tak se aspoň svěř, jak dlouho se stýkáte," zašeptala.
"Nestýkáme se," odsekla jsem.
"Sibylinko, povídej, přeháněj."
"Jen jsme spolu mluvili."
"To už víme, ale o čem, to nevíme."
"A ani nepotřebujeme."
"To teda potřebujeme."
"Dohromady o ničem…"
"Miláčku, já vím, že jsi schopná mi neodpovědět na jedinou otázku, ale jestli to opravdu neuděláš, tak probudím pokoj a můžeš to vyprávět jim."
Kapitulovala jsem a pověděla jí aspoň pár věcí, abych měla klid a mohla se konečně vyspat. I tak jsem ale věděla, že tohle Rita hned tak z hlavy nepustí.
***
Většinu snídaně strávila Rita tím, že dávala pozor, jestli koukám na Zlatoslava nebo on kouká na mě. Svou vzájemnou ignorací jsme ji museli dost vytáčet, ale nedala to na sobě znát, jen zamyšleně hladila svůj brk zastrčený ve vlasech za uchem a tvářila se potutelně. Ten výraz jí vydržel během vyučování a nesundala ho ani při večeři.
"Jestli myslíš na to, že o tom něco napíšeš, shodím tě ze schodů," oznámila jsem jí na cestě do ložnic.
"Máš smůlu, štítový kouzlo zvládám perfektně."
"Neříkala jsem, že tě uřknu, ale že tě shodím ze schodů. Strčím do tebe a zastavíš se až ve sklepení."
Vytáhla z vlasů vždy skvěle oříznutý brk a namířila ho na mě. "Sleduju tě," pronesla smrtelně vážně a jako první vstoupila do společenské místnosti.
Obrátila jsem oči v sloup a následovala ji.
Byla jsem opravdu ráda, že je Rita má kamarádka a že nestojí proti mně…
***
Zaostřila jsem do středu křišťálové koule. Aspoň myslím, že se to tak má dělat. Do téhle chvíle jsem si s ní maximálně kutálela po pokoji, když jsem se nudila. Taky podle toho vypadala, chudák.
Mlha uvnitř houstla a houstla.
Chtělo se mi spát…
"No ne, obrat ve vztahu k věštění," vzbudila mě svou poznámkou Rita, aniž by vzhlédla od učebnice přeměňování. "Bych nevěřila, jak moc na tebe náš Zlatovlásek zapůsobí."
Ještěže jsme byly v pokoji samy.
"Dej s ním už pokoj."
"Já s ním nic nemám," protáhla a předstírala, jak moc se soustředí na obsah knihy. Nevěrohodně. Rita umí být moc dobrá herečka, když chce - a moc špatná, když chce. Jsem si jistá, že jednou to někam dotáhne - a bude štvát hodně lidí a hodně vydatně.
Mohla bych se na to podívat do koule…
A nebo radši ne. Jsou věci, co je lepší nevědět.
Chápu, že to není Pád, přesto bych byla moc ráda, kdybyste mi napsali nějaké své postřehy nebo něco :)
Žádné komentáře:
Okomentovat