Posadila se na starou pohovku. Do vzduchu se zvedl oblak prachu. Nevadilo jí to. Nemusela dýchat.
Tady ale chtěla.
Její dům jí nic neříkal, tento k ní ale mluvil.
Zavřela oči.
Cítila pachy a vůně dávno mrtvých dnů.
Zde se čas zastavil a minulost zůstala živá.
Dokázala tu ucítit i jeho.
Tady se cítila doma.
I když sem nikdy nevkročila.
Dnes tu byla poprvé.
Zhluboka se nadechla.
Mohla by tu sedět celé věky. Dokázala by to.
Nehnutě sedět a vracet se do časů, ze kterých byla násilně vytržena.
Ne…
Zvedla se a odhrnula si vlasy z tváře. Pomalu procházela jeho domem.
Nikam nespěchala.
Každý krok byl krokem zpět.
Na každém kroku potkávala lidi, kteří již dávno nežili.
Dívali se na ni beze slov a vedli ji dál a dál...
Pomalu opouštěla všechny úmysly, se kterými sem přišla.
Ne, ona se nevrátila.
Ne tak, jak si ještě před chvílí nad městem myslela...
Lehce strčila do omlácených dveří.
Se skřípěním se otevřely a nová vlna pachů ji téměř srazila na kolena.
Propadala se zpátky.
Vír ji strhl a unášel. Nesnažila se plavat proti proudu. Chtěla se vrátit.
Vír ji strhl a unášel. Nesnažila se plavat proti proudu. Chtěla se vrátit.
Alespoň na okamžik.
Alespoň na chvíli chtěla zase být tím, kým bývala.
Valerií…
Žádné komentáře:
Okomentovat