5. 12.

V pátek po škole jsme s dvěma kolegyněmi vyrazily na punče. Trhy na náměstí nejsou, máme jen takovou ubohou záležitost kus od nádraží. A když říkám ubohou, myslím fakt ubohou. Zřejmě to ale není jen můj názor, protože lidi tam taky vůbec nebyli. Daly jsme si punč, takovou odpornost už jsem dlouho neochutnala. Nic dalšího nebylo, tak jsme to vzaly na náměstí, kde punče fungují a dají se pít. Cestou jsme zkusily ještě jeden, přeslazený, ale tak budiž. Na náměstí jsem si dala svůj se slivovicí a byla jsem konečně spokojená. Kolegyně jsem doprovodila na busy a sama hupla na městskou a vyrazila za PP a Zedem do hospody kdesi v tramtárii - MHDčkem na konečnou, pak lesem a pak kus po silnici. Po páté, takže tma jak v pytli, o té silnici jsem nevěděla, takže když jsme tam pak šli vyřádkovaní za sebou jak husy, měla jsem pr*** docela sevřenou, protože jako řidič vím, jak jsou lidi potmě blbě vidět. Celkem se nás účastnilo šest - já, PP, Zed s přítelkou a nová kolegyně s manželem. A můžu s klidným svědomím říct, že mít někdo z nás covida, tak to máme všichni - testovali jsme alkoholy, a když ten panák obejde šest lidí, aby si každý cucnul... Večerní skóre jsem měla kvalitní (vzhledem k tomu, že v jedenáct je večerka a musíme být doma) - vedle panáků šest piv. První mi automaticky objednali kluci, když jsem byla na WC (punče chtěly ven a já je tam nehodlala držet), po příchodu jsem zjistila, že z ženských evidentně velké piju jen já - a dvojnásobně rychle, co ony ta svá malá. To ale asi nebude nic k chlubení. Naštěstí kocovinka mě minula a já dnes mohla vyrazit shánět vánoční dárky. Koupila jsem si dvě knihy (no, jednu jsem měla mít už 23. října, ale jediné knihkupectví, co nemělo výdejní okýnka, bylo to, kde jsem si to měla vyzvednout) a sestře sehnala mísu na ovoce, ale jinak bída.