Pan Potter, původně prostý prvňáček, postupem příběhu
prochází působivou proměnou. Připomeňme pár podstatných pasáží. Prázdniny
prožité pod poschodím protivné pratety Petunie pochopitelně přináší pochmurné
pocity. Pak přichází překvapení - plnovousem prorostlý poloobr pomáhá pochopit
Potterův paranormální původ. Po poznání party pravých přátel počíná plnit
předpovězené poslání. Protože při prvním přemístění pomateně praví
„Příčnalice“, přistane přímo před partu podezřelých pobudů. Přesto postupně
překonává prekérní překážky, příkladem: prchaje před poletujícím potloukem
překvapivě pusou polapí pozlacený pingpongáč; pro personální protekci proutkem
přičarovává parohatého patrona; prozkoumáním Pobertova plánku poodhaluje
průchod propojený pod Prasinky. Podobně připomeňme Petera Pettigrewa
používajícího podobu potkana Prašivky, případně posluhujícího pidimužíka
propuštěného proděravělou ponožkou. Potomek Percivala, proslulý profesor
přeměňování, politováníhodně padne při pokusu pomoci Potterovi. Poslední partie
pak prezentuje přímo prvotřídní potyčku, přičemž pan Potter plní pradávné
proroctví porážkou proradného pána postrádajícího přepážky.
převzato odsud
:D Dobré, síce prateta bola len teta, ale tak v rámci potreby aliterácií sa to znesie. :D
OdpovědětVymazat