Jednoho dne vydám životopis s názvem "... a nikoho jsem nezabila!". Pokud tedy odejdu ze školství ještě ve fázi, kdy to budu moct říct.
Zase můj oblíbený student ze základky (ten, co tak pěkně přepisoval poznámky a stěžuje si na spolužáky s mobilem, sám s mobilem v ruce a jeho samotného kvůli němu napomínám za hodinu snad pětkrát tolik, co celou třídu dohromady).
Psali jsme test, větší, poslední v tomto pololetí. Broučkovi vychází čtyřka (a to je ještě borec), protože v hodině nehrábne, nikdy neví, co se dělá, na dotazy nereaguje, je mimo, úkoly nedělá a testy mu dopadaj blbě, případně má za pět, protože mobil. Brouček by chtěl ale trojku. Rád by opravil testy, proti tomu nic nemám (původní známka zůstane, ale můžou k tomu dostat druhou; když je taky špatná, tak jim ji nezapíšu), ale nikdy už nedojde k tomu, že by fakt přišel a něco napsal. V podstatě se zeptá Můžu?, já mu řeknu Můžeš a pak ticho po pěšině. Člověk by řekl, že když jde takovýmu jedinci o známku, aspoň na těch čtrnáct dní se hecne a mákne (jsou lidi, co to tak tahají běžně). Průměrně inteligentnímu člověku taky třeba dojde, že když po někom chce lepší známku, možná by nebylo od věci aspoň chvíli toho člověka neštvat.
Tak daleko ale tenhle jedinec není.
Jedinec se na učení na poslední test vykašle. Má přece internet v mobilu (to, že aby z toho mohl opisovat, musí vědět, která bije, pominu). Takže jsem mu hned na začátku testu zabavila mobil. Běžně je jednou napomenu a buď jim ho seberu, nebo si dají do tašky. Napodruhé za pět a nazdar. Už tak jsem měkká. Dal mi ho dobrovolně, což mě překvapilo a varovná žárovka se hned rozblikala. Obešla jsem třídu, vyřídila další, vrátila se k němu, sebrala mu druhej mobil i test a rovnou oznámkovala. Jak tak procházím třídu, všimla jsem si, že se mi najednou motá kolem dveří a bere si mobily. Kdyby si ho nikdo jiný nevšiml, tak to přejdu, stejně už mu to k ničemu není, ale byl spatřen a děcka samozřejmě upozornily. Řekla jsem, že tohle už fakt řešit nehodlám, že mu napíšu poznámku a nazdar.
Napsala jsem mu tedy poznámku, že jsem mu při testu zabavila dva mobily a že si je cestou z WC bez dovolení zase vzal.
Ještě před koncem školy za mnou byl, že na WC nebyl.
Večer mám v mailu zprávu od maminky, že prý na WC nebyl a že tvrdí, že to patří někomu jinýmu.
Napsala jsem jí tedy, že za mnou kvůli tomu byl taky a že upřímně nevím, jestli zrovna dneska byl na WC (on chodí skoro každou hodinu, tak co já vím, já si to do deníčku nepíšu), ale že když jsem ho viděla u dveří, předpokládala jsem to, protože jim ty záchody většinou odkývnu automaticky a jen hlídám, aby se vrátili v přiměřenou dobu. A že už se mi fakt k poznámce nechtělo dopisovat, že ještě bez dovolení courá po třídě.
Jako tohle řešit budou - jestli byl na WC -, ale to, že podvádí, na test si přitáhne mobily rovnou dva, protože si myslí, že jsem debil a asi si nevšimnu, že si něco šudlá pod lavicí, a že pořád tu je to, že si je zase vzal bez dovolení, to nikoho netankuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat