My asociálové uvítáme každý nenásilný způsob seznamování. Tak třeba já teď začala poznávat lidi v novém domě.
Stojím si tak už několik minut u vstupních dveří, snažím se otočit klíčem a od chvíle, kdy vzteky praštím do skla a prostě projdu zavřenými dveřmi, mě dělí jen vlásek.
"Taky se tam nemůžete dostat? Ty jsou strašný, tyhle dveře, já tu někdy stojím i pět minut."
Spolkla jsem, jak dlouho tam stojím já a ještě chvíli se snažila pod jejím dohledem. Nakonec jsem kapitulovala. "Tak nechcete to zase zkusit chvíli vy?"
Výměna rolí a vnitřní uspokojení, že nejsem retard, když neumím odemknout dveře.
Znovu jsme se vystřídaly. Tentokrát mi to netrvalo ani dvě minuty a byly jsme tam. A to prý loni ten zámek měnili, že byl nějakej vyčochtanej a nešlo ho otevírat.
Žádné komentáře:
Okomentovat