28. 5.

Včera o půl jedenácté večer na nádraží v A: "Do B."

Mladík kouknul na obrazovku, na mně a řekl: "Ale tam už vám nic nejede."

"Jede. O půl dvanáctý do C, v jednu v C a po čtvrtý do B." A o půl šestý ráno jsem v B.

"Jo. Tohle jede."

No, já taky nejsem odvařená, ale je to jedinej způsob, jak se dostat do cíle včas, umýt se na chvilku padnout a stihnout práci.

Ve vlaku revizorka: "Ale víte, že končíme v C, že jo?" Jo...

V C problém. Ty mrchy zrušily nonstop. Takže přes tři hodiny čerstvej vzduch, naštěstí se vypršelo, když jsem jela do A. Ano, byla možnost do tří do bowling baru, ale tam bylo vedro už za dveřma a banda ožralejch pubertálních dementů. Takže čerstvej vzduch.

Shrnu.

Spala jem dvě hodiny, do práce dorazila o hodinu později (protože první hodinu neučím, tak jsem se rozhodla, že spím), ale Frankenstein (NT LIve) i podvanácté stál za to.