Chlapec, co pořád zjišťuje, kam chodím cvičit, mi včera ráno přinesl vlastnoručně pečené sušenky. A dneska o němčině před dvěma třídami zjišťoval, jak mi chutnaly.
Protože nám někteří starší studenti zlobili lehce přes čáru, byli jsme donuceni k dozorům (dohledům?). Úterky jsou moje. Takže si tak jdu chodbou, až dojdu k prosklené kuchyňce, kde je nashromážděná tato skvadra. Projdu okolo podruhé, pět čtvrťáků je nalepaných na sklo a ťuká do něj prsty. Já vím, že mám pedagogicky působit, ale vydržte se nesmát. (Kolegyně v kabinetu to vydržely - chodily na ně řvát, protože jim to ťukání lezlo na nervy.) Když jsem šla kolem potřetí, seděli tři za sklem a smutně koukali ven, jako skrze mříže. Už jsem to nevydržela, vyfotila je a hodila na školní facebook. Toliko já a dozor.
Žádné komentáře:
Okomentovat