Dnes jsme jeli na exkurzi do zahraničí. Mých pár záklaďáčků a ještě jiná škola. Cesta probíhala zhruba následovně:
"Paní učitelko."
"Jo?"
"Kam to mám dát?" podala mi holčina papírek od bonbonu.
"Tak mi to dej," odvětila jsem bezmyšlenkovitě a natáhla ruku, že to potom vyhodím.
Zbytek cesty jsem na jakékoli "paní učitelko" jen natahovala ruku a v ní přistávaly papírky od bonbónů (měli balíček a každý si musel dát), žvýkaček, sušenek, kapesníčky (jo... asi třikrát), vlhčený ubrousek, tyčky od lízátek a na jedno paní učitelko, kde jsem fakt jen během konverzace s kolegyní natáhla do strany ruku, mi v dlani skončila vyžvejkaná žvejkačka.
Tento zážitek byl ale do půl hodiny přebit dalším, kdy se další mé slečně udělalo blbě. Pytlík jsme jí sice daly, ale sotva začala, zbytek dětí nás okamžitě informoval, že v pytlíku je díra. Takže jsem ještě držela slečně pytlík, aby to dírou neteklo ven (tolik). Bylo toho úctyhodné množství.
Pak jsem udělala pár fotek na akci, aby bylo vidět, jak jsme príma škola a jak si to děti užívají. Děti si všimly, že mám foťák, tak hned, že budou fotit. Protože jsem debil, foťák jsem jim dala. Mám asi čtyři stovky snímků na nohy, jehličí, vlasy... Každý musel fotit a o foťák se vedly bitvy. Abyste si nemysleli, co mám za výkřik techniky, že to byla taková senzace - mám takový mrňavý prdítko, co se dá zastrčit do kapsy. Oni mají všichni nejnovější chytrý telefony, ale evidentně kam se hrabou na několik let starej kompakt.
Žádné komentáře:
Okomentovat