31. 12.

Dnes Silvestr, tak abychom začali zase odpočítávat čas do práce...

30. 12.

Včera se objevily první fotky z druhého dílu Fantastických zvířat: Grindelwaldovy zločiny. Jedničku jsem tak nějak s notným zpožděním ukoukala, protože jsem si řekla, že jako fanynka Harryho Pottera bych měla být v obraze (ovšem ke Cursed Child jsem se dosud nedonutila a asi ani nedonutím), i když tam hrají mí dva nejneoblíbenější herci (E. Redmayne a E. Miller). Dvojku jsem byla rozhodnutá ignorovat - a pak se objevily fotky Judea Lawa. Asi začnu fandit Brumbálovi.

---

Další fotky zde.

FanArt

---

... a ještě jeden Thranduil, protože... No proto.

Vše od Pelegrin-tn

27. 12.

Kašlu na sušení venku, řekla jsem si, olámala trika ze šňůry a odnesla je do baráku.

38. kapitola

Pád 3 38

---

Bylo jen otázkou času, kdy o sobě dá Lucius vědět kvůli tomu, že byl jeho syn napaden. Opět. Po předchozím incidentu nám chce nechat utratit hipogryfa. Copak asi bude požadovat pro Pottera?

"Paní kolegyně!"

Vytřeštila jsem oči do tmy. Nacházela jsem se někde mezi probuzením a infarktem.

"Lucius!" vydechla jsem. Až když mi do mozku dorazila informace, že na mě při světle hůlky poulí oči Filius, uvědomila jsem si, že jsem to asi řekla nahlas, takže jsme na sebe prostě chvíli jen zírali a snažili se zorientovat v nastalé situaci. Tohle asi nezamluvím. Až pak můj mozek vstřebal druhou informaci - uprostřed noci mě budí Kratiknot. Bleskově jsem si přitáhla přikrývku až pod bradu. Jestli bude Lucius chtít utratit i Pottera, pokusím se mu k tomu seznamu taky nějaké jméno přidat.

"Promerlina, co tu děláte?!" Takhle vysoký hlásek jsem neměla od svých pěti let.

"Já se moc omlouvám, ale naléhavě vás potřebujeme ve Velké síni."

"Teď?!"

"Jde o Siriuse Blacka."

Rezignovaně jsem zavřela oči. "Jak jinak."

Filius se vzdálil, já si přes noční košili natáhla hábit a vydala se do Velké síně. Už tam byli skoro všichni. Překvapivě většina vypadala svěže. U Lupina mě to ani tak nepřekvapilo. Přece jen - noční tvor. Totéž Aurora - u n se ale nejedná o biologické předpoklady, ale o deformaci z povolání. Rolanda stále ještě zářila po výhře Nebelvíru. Minerva se tvářila ostražitě a nervózně podupávala nohou, aby nám dala najevo, jak všichni zdržujeme, čímže krásně kontrastovala s Brumbálem, který vedle ní vypadal jako ztělesnění ducha Vánoc - zhmotnělý klid a mír. Severus a Filch vypadají pořád stejně, jsou jako taková ta životní jistota, o kterou nikdo nestojí. Pomona dorazila po mně a jako jediná vypadala, že ji taky někdo vytáhnul z postele, protože zívala na celé kolo. Sibyla chyběla, protože žije věži a podařilo se jí dosáhnout toho, že si všichni dávají pozor, aby ji do ničeho nezatahovali.

"Krásný večer, přátelé," přivítal nás Brumbál, jako by se jednalo o nějaký výroční sjezd, a ne o to, že nás uprostřed noci nechali vytáhnout z postelí. "Vypadá to, že většina z nás je už tady," pokračoval a očima sledoval další dva opozdilce, kteří se k nám loudali zabalení v dece a následovaní vznášejícím se Binnsem. "Je mi líto, že vám musím opět takto narušovat plány, ale objevily se určité nepředvídané okolnosti, které nás nutí-"

"Promerlina, Albusi!" přerušila ho Minerva a během třiceti vteřin nám vysvětlila situaci - na hradě je Sirius Black. Zase. Prý ho viděli v nebelvírské koleji. Zase. A my ho budeme hledat. Zase. Ten chlap nepatří do Azkabanu, ale na psychiatrii ke Svatému Mungovi. To se nemůže prostě někam schovat? Zalízt pod zem a počkat, než hlavní vlna zájmu opadne? Ale hlavně že my řešíme, že Potter nemůže vytáhnout paty z Bradavic, aby byl pořád pod dohledem. Vždyť tomu chlapovi je jedno, že se sem přestěhovala půlka Azkabanu! Merline, to zas vypadáme kompetentně. Až budu hledat nové místo, abych Bradavice zamlčela, jestli to takhle půjde dál. Ovšem ti azkabanští strážní na tom nejsou o moc líp. Jestli jsou takhle schopní, je s podivem, že jim v tom vězení vůbec někdo zůstal.

Do rána jsme běhali po celém hradě a hledali Blacka, který už očividně zase stihnul zmizet. Ale to nevadí, on přijde zase příště, proč to hrotit. Tentokrát jsem do dvojice vyfasovala Auroru, Severus běžel za Brumbálem a o něčem se spolu mimo doslech ostatních hádali - tedy Severus se hádal, Brumbál jen něco řekl, Severus se naštval, blýskl očima po Lupinovi a odešel na prohlídku sklepení. Sám.

Ráno bylo osazenstvo Bradavic rozšířeno o nové přírůstky - před vchodem do nebelvírské koleje hlídalo několik trollů ozbrojených kyji. Byla jsem upřímně ráda, že ke Zmijozelu tato bezpečnostní opatření zatím nedošla, protože v našem případě by reálně hrozilo, že nám pomlátí polovinu studentů. A Malfoyem v čele. To už bychom na seznamu k utracení byli úplně všichni.

37. kapitola

Pád 3 37

---

"Chyba. Osudová chyba," opakoval Severus jako poškrábaná deska.

Opřela jsem se hlavou o zeď a zavřela oči. Věděla jsem, co přijde. Už jsem to slyšela několikrát. Mohla bych to doříct za něj, ale jen by se nabručel ještě víc a dostala bych prodlouženou verzi. Zaťala jsem zuby a představovala si, co asi dělají normální lidé. Bohužel jsem své představy neměla moc na čem založit.

Najednou jsem si uvědomila, že je nějak podezřele dlouho ticho. Otevřela jsem zase oči a podívala se na Severuse. Koukal na mě a tvářil se dotčeně, jako by se mě nejradši zeptal, jestli mě nenudí. Ale zřejmě si dokázal představit odpověď, tak se jenom mračil.

"Kdybych Minervě neřekl, že je už osmý rok rozdrtíme, možná by se mi to zpropadené koště podařilo udržet mimo hru ještě přes zápas."

"Neztrácej naději. Třeba je na něj opravdu uvalené kletba, a jen jste ji neodhalili," snažila jsem se ho utěšit. Už asi poosmé.

"Není," odtušil zoufale a skryl tvář do dlaní. "Ten spratek má prostě sponzora, a i kdybychom to zatracené koště naštípali na podpal, tak mu snad obratem pošle nové. No je to normální? Kam ta naše společnost spěje?"

"Armageddon na spadnutí," zahučela jsem potichu.

"A přitom to bylo už nadosah!"

"Merline!" zašeptala jsem. Co ti mudlové dělají, když nemají famfrpál?

"Vždyť jsi ho včera viděla," pokračoval.

Vzdychla jsem. Viděla. Musela jsem. Protože NĚKDO se bezpodmínečně musel jít podívat na poslední trénink Havraspáru s Nebelvírem, ačkoli na bezpečnost šla oficiálně dohlížet Rolanda. A já musela jít, protože… No protože jinak bych se taky nemusela jeden den ve svém volném čase nudit.

"Tak kde jste, jdete? Nebo začneme bez vás," vpadla dovnitř Minerva. Jestli to měla být výhrůžka, u mě se totálně minula účinkem. Severus ale vystřelil ke dveřím, takže jsem se chtě nechtě taky zvedla a přehodila si přes hábit ještě teplý plášť. Kdo vymyslel, že se famfrpálové zápasy musí hrát v průběhu celého roku, byl zlomyslný sadista nebo absolutní magor. Kdo normální by si šel v únoru dobrovolně sednout na tribunu? Ale aspoň neprší jako minule, když nám Potter sletěl z koštěte. Člověk musí hledat pozitiva. Ovšem když jako pozitivum už vidíte i to, že tentokrát snad nemusíte očekávat nálety mozkomorů, uvědomíte si, jak nízké jsou vaše nároky. Což je docela smutné zjištění.

Usadili jsme se na zmijozelskou tribunu. Jednak jsme patrioti (někteří), jednak Severus nechtěl mít Minervu na očích, kdyby Nebelvír vyhrál. Respektive nechtěl, aby měla ona na očích ona jeho. Celou dobu jsme ji ale slyšeli, jako by seděla přímo vedle nás, protože v jednom kuse přerušovala Wooda, který komentování zápasu pojal jako neplacenou reklamu na Kulový blesk. Cokoli mu nebylo dopřáno dokončit, mi Severus ochotně dopověděl. Asi pro případ, že bych o to stála.

"Tolik nadšení pro košťata, Severusi, ty jsi snem každé ženy."

Zamračil se a na dobrých pět minut zmlknul. Do dalšího Woodova intermezza. Docenila jsem ranní "osudovou chybu".

Z letargie mě vytrhlo, až když na hřiště vyběhlo několik černých postav v kápích. Zvědavě jsem se předklonila, ale než jsem si stihla utřídit, co vlastně vidím, Potter si jich všiml taky a vyslal k nim z koštěte Patronovo zaklínadlo. Sice to vypadalo jen jako stříbřitá mlhovina, ale všechna čest. V jeho věku je to výkon, to by uznal i Severus, kdyby se nejednalo zrovna o Pottera. Ku klux klan se sesypal na jednu hromadu.

Na zlomek vteřiny mi to přišlo vtipné. Než jsem si uvědomila, čí kolej měla tuhle kulturní vložku pravděpodobně na svědomí. Severusovi to bylo jasné okamžitě. Vyskočil na nohy a řítil se dolů, než si já stihla odbýt svou chvilku prozření. Na Minerviny reflexy ale neměl. Ta byla dole takovou rychlostí, že i výrobci Kulového blesku by měli co závidět.

Moje podezření se bohužel naplnilo beze zbytku. Z černých hadrů začali vylézat značně otřesení studenti naší koleje v nepřekvapivém složení - Flint, Crabbe, Goyle a - vzdychla jsem - Malfoy. To zas bude průšvih.

22. 12. (2)

Seznamování, level já:

- Nemáte zapalovač? zeptal se mě chlápek, co šel stejným směrem.
- Promiňte, nekouřím.

- Hm, to děláte dobře.
- No, že jo.

Tak jsme chvíli šli, pak jsem odbočila, kam jsem potřebovala.

- A nechcete doprovodit?

- Ale já jdu až k nádraží.

Takže se mnou chudák šel přes celý město. V půli cesty, jestli bychom nezašli někam posedět. Můj první nápad - hororbar. No já, no... Kupodivu se necukal, takže jsme tam nakonec skončili. Zvládli jsme probrat rodiny, náboženství, filozofii, školu, kočky vs. psy (není na kočky), ex a děti... :-D

22. 12.

Ironie: Vision to napral do letadla a nevidí.

20. 12.

Ti Němci jsou zákeřní. Na trzích se ke mně přitočila slečna a zeptala se: "Was ist teckypunk?" Polilo mě horko, protože - co to je za jazyk a kde to tady mohla slyšet nebo vidět?

No, kdyby se vás někdo zeptal, tak "teckypunk", vysloveno "teckypunk", je dětský punč.

19. 12.

Můj gynekolog: "Vy učíte němčinu?"
"Proboha, to je to tak vidět???"

18. 12.

"Paní učitelko, nechcete jet na dovolenou s mým tátou?"

Jsou nabídky, který prostě nečekáte.

17. 12.

"Nikdo nesmí vědět o jeho utajení. Ani FBI a rozhodně ne Češi." (Legends, S02E07) Svět nám nevěří.

16. 12.

Přečetla jsem si nové komentáře i jinde než pod posledními články, v polovině listopadu se mi u Pádu objevilo: "bude do Vánoc další kapitola? A pokud ano, hodláš pokračovat v načatém tempu? Protože když si vezmu že:

počet knih celkem: 7

počet Pádů napsaných: 2,5

počet kapitol ročně: cca 1,0003

vychází mi, že až dopíšeš sedmičku, bude mi 125 let 8-O"

Odpověď: Já tu holku asi budu muset zabít, protože jinak bych asi taky musela při svém tempu začít uvažovat o nesmrtelnosti... :-D

12. 12.

Blbost nebolí, ale člověk se strašně naběhá

6. 12.

Již nějakou dobu si myslím, že zaměstnanci SPC (pro vás, co nevíte, co to znamená, a kterým z hloubi duše závidím - speciálně pedagogická centra) jsou lidé, kteří těchto center dříve využívali jako klienti. Tak třeba jedno naše SPC uděluje pokyny bez ohledu na zákony ČR. Co na tom, že studenti mají v zákoně čas na přijímačky ten a ten. V zájmu našeho klienta je to rozdělit na více dní (v zákoně je JEDEN) a v takovém a takovém časovém horizontu. Po třech měsících si klidně vzpomeneme, že vydáme doporučení na kompenzační pomůcky, kde něco přidáme, ale časy VŠECH pomůcek přehodíme. Co na tom, že je to mezitím hlášeno na kraji a na ministerstvu. My jsme se rozhodli, že totéž, ale pozměněné, se stejným jednacím číslem, vydáme před pololetím znovu... Řekněte mi, uvažuje takhle neretardovaný člověk??? A to, prosím pěkně, má celé to centrum ještě navíc JEDEN (!!!) e-mail pro všechny zaměstnance, takže když jim napíšete, že takhle to nejde, protože si koledujete o inspekci vy jako škola (nebo tu inspekci pošlete vy jim tam), tak to jedna kráva otevře ráno, ale protože vás nemá na starosti, tak to ignoruje - a kráva, co vás na starosti má, si to nepřečte, protože už to bylo otevřeno, tak co by se tím zabývala. Takže mně chodí urgence, že vyřídit, a já posílám nazpět urgence, že kurva taky přečíst, že už jsme to posílali třikrát... České školství, dámy a pánové, aneb sežeňte si papír, že vaše dítě má poruchu (jedno jakou, on to stejně nikdo nikdy neověří), a dojde k maturitě, aniž by muselo hrábnout, protože ty čtyři roky uvíznete v papírování. A možná si pak vyřvete i tu maturu... Ale tak co bysme chtěli. Vždyť celá naše vláda je jak názorná ukázka inkluze v praxi.

5. 12.

Ředitelé naší sítě u nás dnes měli celodenní poradu spojenou se seminářem na téma, jak tvořit webové stránky. Spadnul internet. Komplet.

3. 12.

Psala jsem si se studentkou, co od nás přestoupila na jinou školu kvůli stěhování.

- A co němčina? Tu tam taky máte nebo jste se jí už zbavila?

- Dala jsem ruštinu.

- :(

- Němčina bez vás už nemá smysl.

- Jo aha. TENHLE důvod.

30. 11.

Zase nešel internet. Legrace, když máte všechno online a nikdo nic nemá. Nicméně - nepřekvapuje nás to.

"Dobře, no... co se dá dělat. tak si vezměte prázdný dokument nebo papír, já vám nadiktuju pár vět a vy mi je hodíte do perfekta."

Desetiminutové otevírání wordů. (Je to fuška, no.)

"Tak si pište: Herr Schneider arbeitet bei AUDI."

Třída ke mně zděšeně vzhlédla.

"No dobře... Tak já vám to nadiktuju česky a vy mi to rovnou i přeložíte." Už se nikdo netvářil, že diktát byl špatný nápad. Ale už bylo pozdě.

28. 11.

Půlka dne na drátě s ministerstvem. Druhá půlka s firmami. Ale kdyby vás to zajímalo, hlavní náplní mé práce je asistentka pedagoga.
A ten chlap z ministerstva, kterýho už vážně miluju, má iniciály P. D. Asi osud.

27. 11.

Skoro jsem dnes udělala něco, co si většina soudobé mládeže ani nedokáže představit - málem jsem zrušila facebook. Po celém dni ve škole ho otevřu - a pět příspěvků jen ze školy. Ted se totiž rozhodl, že coby osoba zodpovědná za marketing a propagaci naší školy bude největší spamer na světě, takže spamuje ostošest. Jako by nestačilo, že Praha rozhodla, že na školní fb stránce musí být příspěvek denně (boha jeho, k čemu?!). On ještě založil profil, aby mohl tak různě studenty někam přidávat. Takže mi teď chodí notifikace ze školního fb, kde mě udělal spolusprávcem (a já strávila dva dny tím, že jsem vypínala, co šlo, protože to k*r*vsk* (vokály si dosaďte dle libosti) seká celou stránku (nemyslete si, že má nějaké mínění o mých schopnostech, spolusprávcovství má ještě Bajaja a nový kolega, co ještě nemá přezdívku, protože mě neštve), ale ještě mi chodí notifikace od něj a od jeho nového profilu. Chvíle zoufalství pominula, když jsem zjistila, že jde vypnout sledování. Takže jsme furt kámoši (než tu s tím lupnu, pak jde jako první), ale jako by tam nebyl. Nádhera.

22. 11.

Student mi dorazil na první hodinu po polovině hodiny.

"Ty vole, že sem vůbec lezeš." (Spolužák, ne já. Oni by totiž měli mít absenci, když dorazí déle než po pěti minutách.)

"Já přišel, paní učitelko, jen kvůli vám."

"To jo, to vám žeru."

"Ne, fakt. Bejt ZSV, tak sem ani nejdu."

Tak jsem mu tu absenci nedala, no...

16. 11.

Před šestnácti lety - 16. 11. 2001 - měl premiéru první film o Harrym Potterovi.

7. 11.

Dnes máme sto let od VŘSR. Tak co s tím? :-D

31. 10.

Halloween - jeden z mála dnů v roce, kdy mohu chodit civilu a nikdo se nad tím nepozastaví. Nicméně večer jsem do školy vyrazila v černém, v korzetu, s pavouky na nohou a v špičatém klobouku s pavouky. Nejlepší reakce: Paní učitelko, to je škoda, že jste taky nepřišla v kostýmu...

28. 10.

Konec ideálů z jedné éry. Kód Matrixu je prý jen recept na sushi.

22. 10.

Já nejdřív myslela, že je to vtip, ale tenhle chlap je skutečnej a zvolenej... Video. Bože...

20. 10.

Sestra: "Co budeš chtít k Vánocům?"

"Dej mi dvě stovky a já ti ukážu, jaký šaty jsi mi včera objednala."

19. 10.

Kolegyně: Nedávno jsem koukala na starší fotky, a tehdy mi to tak nepřišlo, ale teď jsem si říkala, že jsem byla fakt hezká.

Tak jsem si tak pomyslela, že jestli to už se mnou bude čím dál horší, tak teda potěš...

18.10.

Včera jsem napsala jedné studentce, ať si dneska nepokazí průměr.
...takže jsme dnes teda nepsali, no...

12.10.

Jednou dorazím do školy včas, a zrovna mi volá ministerstvo školství. Náhoda? Osud? Já tomu říkám zprdeleklika.

4. 10.

V pondělí se psalo z ekonomiky, chlapec přede mnou opisoval z mobilu… To je většinou ignoruju, když to není moje hodina a když třídu nehlídám někomu jinýmu. A najednou koukám, chlapec šteluje písemku vedle sebe do prostoru - jako úplně do prostoru, tam nebyl nikdo, kdo by to mohl vidět - a pak už to na férku natočil na mě, píchnul do toho propiskou na otázku, jestli nevím… Když jsem teda překonala stav, že se začnu smát, tak jsem mu řekla, že ne… Tak se aspoň zeptal, jestli mi nejde internet a nekoukla bych se mu...

Včera seděl tentýž chlapec za mnou a zase do mě o hodině žďuchl, tak se otočím, a on, jestli paní ředitelce vadí, že tu ještě pořád nejde internet. Řekla jsem mu, že míň než studentům.

3. 10.

Já bych na ten classroom nadávala mnohem víc, naštěstí ale vím, že je to jen dočasné řešení. Jen co se totiž objeví ještě dementnější systém, tak na něj přejdeme.

28. 9.

Jako já vím, že holka z venkova a tak... Ale stějně si vždy, když vezmu do ruky kosu, připadám jak smrtka na procházce...

27. 9.

Pokyn: Přidejte si mě prosím do kurzů jako studenta.

Hádejte, kolik kolegů tohle není schopno pojmout a strčí mě tam jako dalšího učitele... (A ano, Bajaja a Vision tuhle skupinu vedou.)

(Abyste byli v obraze - když jste tam jako učitel, tak vám chodí upozornění na všechno - když někdo napíše komentář, když někdo odevzdá úkol - poprvé, pak si to rozmyslí, odevzdá podruhé, potřetí... Což je fajn, když vidíte u SVÉHO kurzu, ale ne u celé školy, protože máte za den dvě stránky mailu jenom tahle dementní upozornění.)

24. 9.

Včera jsem byla kamarádce na svatbě (moje první celá svatba). Dopadlo to dobře, oba řekli ano. A já byla nucená tento týden už potřetí zpívat. To znamená, že v nejbližších třiceti letech už nezanotuju ani Hoří.

22. 9.

MK, Ph.D. dnes na jidiš: "Máš úplně krásný profesionální R. Je znát, že máš němčinu."

Já: "Já ráčkuju. Já mám profesionální R úplně všude."

Dnes jsem také poznala naprosto úžasného ministerského úředníka. Toho bych si klidně z fleku vzala. I ředitelka a kancelář žasly, jak se mi to povedlo. Půl dopoledne jsme strávily nad lejstry, střídavě vzteklé, střídavě za hranou zoufalství, až jsem to vzdala a brnkla na ministerstvo. Dotyčný mi slíbil, že mi dotyčné formuláře pošle. Poslal mi je asi za hodinu. KOMPLET VYPLNĚNÉ! Dneska jsem se opravdu zamilovala, a to jsem toho chlapa ani neviděla...

21. 9.

Jsem ideální učitel. Chodím pozdě a odcházím brzo.

20. 9.

Když vám váš bývalý vysokoškolský vyučující večer zavolá, jestli nemáte hřebíček... :-D

18. 9.

Možná budu muset přehodnotit celý svůj život. Dnes jsem měla první hodinu NJ na základce (kroužek). Děti pracovaly, zpívaly, dělaly, co jsem řekla, já byla tak v šoku, že jsem zpívala taky (a že jinak nezpívám ani v sebeobraně), a na můj dotaz, který jsem vznesla po konci hodiny, jestli chtějí dál němčinu nebo si chtějí hrát (oficiálně máme jednu hodinu, za kterou jsem placená, a pak tam hodinu sedím zdarma, protože to nedělám pro prachy, ale je to poslání a radost), mi řekly, že němčinu.

15. 9.

Bylo mi řečeno, že si v mailu mám nastavit podpis - buď jako výchovný poradce, nebo jako vedoucí ŠPP. Rozhodla jsem se pro druhou možnost, protože aspoň nikdo nebude vědět, co to je, a budu mít klid. Kolegyně mi koukla přes rameno, jak jsem si udělala poznámku - a naznala, že je to dobrá zkratka. Škola plná pitomců.

14. 9.

Máme školní kopírku. Jednu. Za dávných dnů, doku byl v mém notebooku školní internet, jsem tam mohla tisknout. takové to, že kliknete tisk a ono se to na chodbě vytiskne. Od těch dob se mnohé změnilo. Dnes se mě ředitelka zeptala, jestli teda chci přidat zase starej notebook. Řekla jsem jí, že je mi to jedno, že to nejde ani na novým. Vykulila na mě oči a prý "jak to?!" Jsem to snad já, kdo má barák plnej ajťáků? Já jen vím, že to nejde. Ale zpět ke kopírce. Když nemůžete tisknout z notebooku, je tu možnost vzít to přes flashku. Ovšem nesmíte mít textový dokument, ty tiskárna nezná. A taky nevezme většinu flashek. Třeba když chce tisknout kolegyně, přinese flashku, já to přehodím na svoji flashku a jdu tisknout - jakožto nová ještě nemá přístupy. A hned mít nebude, protože na tyhle věci je u nás vždycky času dost. Normálně by mi to navadilo, ale takových lidí je víc - a my máme limity na tisk. Zřejmě ale mohu být v klidu - ode dneška už to nebere ani moji flashku. Musela jsem teda přes kancelář. Měli tam ze mě radost, nicméně pustili mě. Kliknu si tisk - a tiskárna offline. Notně už nasraná jsem jsem ten krám vyrazila vypnout a zapnout. Zabralo to. I podruhé... potřetí... Dnes byla vypnutá častěji než za celý loňský školní rok.

13. 9.

Chcete vědět, jak vypadá prototyp našeho studenta? Od začátku roku máme v seznamech jméno, slečnu jsme ještě neviděli. Včera jsme zjistili, že ta blbka se přihlásila na naši školu a na tutéž do Prahy. My ji přijali v červenci a máme její dokumentaci, ta blbka chodí do Prahy... Že můj student nenajde školu, kde má psát maturitní sloh, budiž, ale když někdo netrefí ani město... Novej level.

12. 9.

Vzala jsem si do školy spolu se starým i nový notebook, abych zjistila, jestli připojení funguje. Takže mi internet nešel na starým, na novým ani na školním tabletu... Prej moderní škola. Prej e-learning...

11. 9.

Když se všechno sere, je dobré mít nějaké jistoty. U mě je takovou jistotou škola.

---

Stihli mě vytočit, ani jsem nemusela do hodiny. Minulý týden se přidávaly notebooky do sítě. Kupovala jsem si nový, takže jsem nahlásila adresu, protože když pak přijdu jako jednotlivec za 14 dní, tak mě akorát zjebou. S tím, že zatím stejně budu stejně pracovat na svém starém, protože tam mám dokumenty, složky, programy a hlavně tam nejsou ty zatracený desítky. A mám tam uložená hesla. A vůbec najdu stránky, protože když jdu na internet, zásadně zadávám první dvě (maximálně tři) písmena a ono to najede samo. Tohle kupodivu na nové technice nefunguje. Jenže já pomalu ani nedám název tohohle blogu, natož abych se do něj přihlásila. Znáte ty chvíle děsu, když někam jdete, a v těch políčkách nesvítí vaše jméno a puntíky na místě hesla? Tak já teď velmi dobře. Jediné místo, kam se přihlásím, je můj účet, ale na tom je kulový, takže tam není důvod lízt.

Ještě před hodinou jsem zjistila, že mi nejde internet. Nešel ani kolegyni, takže prostě zaběhnuté koleje. Lehce přednasraná jsem vyrazila do hodiny. Škola založená na e-learningu, takže nezapíšu, neotevřu classroom, prostě nic. Naštěstí dětem to nefungovalo taky (tři tečky), takže jsem dohledala svoje pdf, zapnula náš lehoulince svítící projektor (dneska byla tma, tak to bylo dokonce i vidět) a šlo to. Cestou z hodiny mě zastavila ředitelka a vysvětlila mi, že mi přidali novej notebook a vyhodili starej. Kdybych totiž měla v systému dva notebooky, tak to tu naši IT školu položí. To už jsem byla nasraná dost. Ono to totiž souvisí i s tím, že i kdybych nakrásně zítra popadla nový notebook a do tříd vyrazila se svou show "dívejte se, paní učitelka se snaží přihlásit ke svým cvičením", tak nemohu ani tisknout, protože novej notebook taky zatím nehraje s kopírkou. A známe svý lidi - propojit to nebude tak rychlý jako vyhodit ze sítě. Takže musím jedině přes flashku (mimochodem - co je flanka, word mi na to přepisuje flashku, jako bych snad tomu měla rozumět). Jenže naše kopírka neschroustá textový dokument, obrázek, nic. Jen pdf. A teď si tiskněte, když máte přestávku 5 minut.

Celou svačinu jsem se snažila přes tablet přihlásit do iškoly. Protože uživatelské jméno a heslo, že jo. Jeden ze studentů mi šel dělat společnost, že vypadám nějak naštvaně, ne jako minulý týden, a snažil se mě nějak rozptýlit. Kolegyně byla diplomatičtější. Prý tu dnes chodím nějak extra rázně, jako královna, které to tu patří.

Během dne za mnou byli několikrát asistenti kvůli šablonám, jestli jim to pošlu. No poslala bych, kdybych byla na internetu. Takhle jsem poslala akorát je. Někam. Když to mám na notebooku, internet mám v tabletu, tak jsme všichni vy-víte-kde a co si tam můžeme. Pár lidí jsem poslala rovnou někam, sotva přišli s problémem, protože na tabletu neotevřu dvě okna najednou, a když už se někam přihlašujete popáté, protože jste ještě mezitím museli kouknout jinam, nervy už jsou na pochodu několik metrů před vámi. Říkala jsem, že letos tu mám bdít nad duševním stavem studentstva?

Odpoledně mě dorazila ředitelka, přišla za mnou do kanceláře, něco potřebovala řešit, a jak jsme zvyklí, došlo na klasickou větu "Podívejte se do…" Pak jí došlo, že se nepodívám, řekla své omluvné "hmmm…", takže na dotaz, jak je to s knížkami, jsem jí naplno řekla, že když jsem nastoupila, výslovně mi řekla, že knížky mít nemáme, tak to maj na netu a jestli někdo knížku chce, ať si ji koupí, že jejich učebnice fakt neřeším. Následovalo opět vysvětlení, jak mých více notebooků v síti položí školu (překlad: jestli jednou budeme mít plně obsazený učebny, budeme tesat dlátky do destiček).

… A pak dorazila paní přes IT, zeptala se na problémy, tak jsem jí nahlásila údaje svého starého notebooku a teď čekám, co bude. No co. Přinejhorším sehraju divadlo, že "jsem myslela…"

(A to ještě dnes první a poslední člověk, kterého jsem potkala, byl Vision...)

9. 9.

Co bych občas dala za to, kdybych mohla některá období přeskočit a prostě se podívat na konec. Třeba jen proto, abych věděla, co říct. Jestli něco říct. Něco udělat.

7. 9.

Ráno:

"Jé, paní učitelko, vy jste letos třídní???"

"To jsem byla i vloni."

"FAKT????? A čí???"

Je hezké vědět, že mě studenti vnímají...

Odpoledne:

"Paní učitelko, já vás nechci vyhazovat, ale když už je půl..."

Máme je učit se prosadit. Myslím, že zvládám.

5. 9.

Celodenní třídnická hodina. Ještě navíc jsme začínali o hodinu dřív, protože minulý týden jsem se ptala, jestli v úterý se taky začíná v devět, a bylo mi řečeno, že v žádném případě, že už se jede podle normálních časů. A pak to změnili. Tak jsme to měli půl na půl - blbci, co se minulý týden ptali, dorazili na osmou, ted s visionem na devátou. Někde ta osmá ale figurovat musela, protože i někteří studenti s ní operovali. No nic.

Takže ráno dovedu svá děťátka pro klíčky a sekretářka mě tam před půlkou třídy zjebe, co tam děláme v osm, a proč teda dělá rozvrh na devátou. (Hádejte, kdo mi minulý týden cpal tu osmou.) Tak jsem si to teda v klidu vyslechla, nikam jsem ji neposlala a těšila se z toho, jaký obrázek si o mně mé dětičky už mohou začít dělat.

Prošli jsme si naše systémy a pustili se do řádu, protože co dělat jinýho, když děti neznám a ještě nemáme problémy. Nakonec jsme to ve škole zabalili a šli zkoumat okolí - jídelnu, knihovnu, odkud budou jezdit na tělocvik, míst na sraz na tělocvik venku... Někteří už potom vypadali dost sešle, tak jsme zapadli na kafe. Teda já na kafe, studenti na colu Když už jsme se zvedali, že půjdem do školy, zazvnil mobil. Volal mi jeden z asistentů, že se ztratili, jsou ve škole a kam mají jít. Řekla jsem mu, ať tam zůstanou, že už se vracíme. Mám totiž čtyři asistenty. Než jsme vyrazili, tak se tam dohadovali o dvou studentech, že celou vycházku nedají, tak že by nás cestou opustili a vzali je na oběd. Když už jsem je tedy po ukázání jídelny neviděla, nijak mě to nevzrušovalo. Nenapadlo mě, že se všichni čtyři na rohu zakecají a zůstanou tam i se svými svěřenci. Očekávala jsem průser, ale kupodivu zatím nic. Tak ještě není všem dnům konec.

Po návratu mi moje nová kolegyně řekla, že slyšela, že i minule jsem svoji třídu vzala do kavárny, oni to pak řekli ve škole a kolegyně musela pak té své kupovat aspoň zmrzlinu. O zmrzlině jsem věděla, ale tuhle souvislost jsem netušila Vysvětlila jsem jí, že sice jsme si sednout byli, ale každý platil svoje, já je rozhodně nezvala. Jak to ale oni podají dál, jak to další pochhopí a jak to potom interpretují, to už není na mně. Každopádně v mých očích zase stoupli. Prostě byli moji. Moje malá šmejďata.

4. 9. - podruhé

Zapnula jsem nový notebok a začala hrát hru "jaký tu mám kurva heslo?!" Po bojích se školním mailem a dvěma osobními maily jsem to vzdala a vrátila se zpět k tomu svému.

4. 9.

Začal nový školní rok, jsem třídní nové třídy. První den - a už mi jeden student odpadl. Ono to půjde... :-D

Dnes... (dohnali jsme budoucnost)

x

31. 8.

Dnešek byl nabitý. Vzbudila jsem se. Zdálo se mi o Mikkelsenovi, ale jediný, co jsem si pamatovala, bylo, proč jsem zatraceně měla pomerančovej džus v hnědé konvi na zalévání kytek. Bylo brzo, tak jsem znova pdla do postele. Za chvíli volá ředitelka, kde jsem, že tam má jedna maminka schůzku s asistentkou. To jsem věděla - sjednávala jsem to. Jen mě nenapadlo, že u toho musím jak dement sedět taky. Sice jsme škola na baterky, ale u všeho musí být zástupy, tak jsem teda dorazila, no...

Minulý týden za mnou byla ředitelka - abych obepsala rakouský školy kvůli partnerství kvůli projektu. Muselo to být rychle, rychle, aby se to stihlo podat. Kdyby to bylo pro střední, tak klidně. Ale tohle mělo být kvůli těm našim antikoncepcím ze základky, výsledkem mělo být nějaký nablblý společný divadýlko nebo tak něco - a kdo by to asi dělal? Jo, celá žhavá. Tak jsem se dnes zeptala, jestli mám shánět školy, když ještě nemám žádnou odpověď, jestli se to ještě stíhá. No, nelhala jsem. Odpovědi nemám, když jsem nikam nepsala... Nikam psát nemusím, stejně prý teď máme dost hoňky. Tadá, vítěz! Kámoška mi řekla, že ze mě roste pěknej šmejd.

A všichni se ke mně do kanclu chodili koukat, že jsem si uklidila stůl. Musela jsem - dorazila kolegyně, co tam má se mnou sedět, takže jsem se sesunula na svou polovinu. Fotky v článku, pokud vás to zajímá.

Jo, a tady je Rufus z druhý série:

---

PROSTOR

celkový náhled

můj stůl a okolí :-D

30. 8.

Minulý týden přijdu do školy a na stole najdu tohle ->
A to má být jako co? Nenápadný pokus, jak mi naznačit, že si mám uklidit stůl?
Dnes za mnou byla sekretářka, že když tam dostanu novou kolegyni, aspoň bych se mohla scucnout na půlku stolu. Tak snad jestli chtěli, aby měla prostor, měli ji dát jinam, ne? A jestli ona chtěla prostor, měla nastoupit dřív...

Mimochodem, vzpomínáte, jak jsem si stěžovala, že jsou někteří mí studenti tak blbí, že je ani nenapadne tu němčinu zrušit? Tak jeden už odpadl :)

28. 8.

ad Game of Thrones: Zabíjení postav je sranda, ale odsaď posaď. Doufám, že všichni Starkové chcípnou a Westeros obsadí ti modří zombíci.

23. 8.

Nepočítám-li ředitelku, budu pod sebou mít nejvíce lidí. Říkejte mi big boss.

22. 8.

Druhý den ve škole a už mě skolil nějaký ranní mor. Náhoda? Sestra říkala, že se mi tělo snaží jemně naznačit, že mám taky skončit. Pod slovem "jemně" si obvykle nepředstavuju, že během dvou hodin letím čtyřikrát zvracet, bolí mě hlava, teče mi z nosu, mám rýmu, průjem a vidím auru.

Dokonce jsem napsala do školy, jak jsem na tom a že dorazím později. Ředitelka mi prý vzkázala, že chodit nemusím. Dorazila jsem v deset, protože jsem měla dodatečné zkoušky (dokonce dva lidi z deseti přišli, což bylo o dva víc, než jsem čekala). Všichni se mi vyhýbali a nikdo nechtěl, abych na něj dýchla. Jen kolegyně se mě zeptala, jestli nejsem těhotná. Takže jsem zítřejší návštěvu gynekologie pro jistotu jen popsala slovem "doktor".

21. 8.

Ráno se vzbudím a z 30 cm mi přímo do obličeje kouká dítě. Moje první myšlenka: Ježišikriste, KDY?!

Moje biologické hodiny v praxi.

edit: První ze seznamu filmů zhlédnut - Hitman's Bodyguard. Dokonalost sama - konečně hollywoodský film, co rozumí Čechám - "Fucking Prague!"

Hororové verze plakátů Harryho Pottera

xxx

---

Sorcerer's Stone

Chamber of Secrets

Prisoner of Azkaban

Goblet of Fire

Order of the Phoenix

Half Blood Prince

Deathly Hallows

16. 8.

Mám takový přístup - nechat věci vyhnít. Buď to udělá nekdo jiný, nebo se na to zapomene. (Vypěstovala to vě mně škola - když totiž něco udělám včas, dostanu práci někoho, kdo se na to vysral, případně to musím několikrát předělat. Takže vše přinejlepším na poslední chvíli.) Včera mi psal kamarád, jestli bych se u nich nechtěla na víkend ubytovat, že potřebuje hlídat psa. No, moc nadšená jsem nebyla. Kamaráda mám ráda, psa miluju, ale stěhovat jsem se chtěla až v pondělí, protože do tý školy zas až tak nechvátám. Protože to jen tak nadhodil, říkala jsem si, že den dva počlám, třeba mezitím najde někoho místního. Jenže on mě zná, tak mi rovnou i zavolal, takže hádejte, co dělám o víkendu... Ještě že je ženatej, protože tenhle by se mnou zametal naprosto neskutečně. :-D

A Scandal in Belgravia - alternativa

x

14. 8. - II

"Hele, víš, že máme před verandou prase?" Zase jedna z těch vět, co by mě nikdy nenapadlo, že kdy použiju.

---

A tohle je ten náš uprchlík...

14. 8.

Vision ke mně chce chodit na soukromý hodiny. Mé pocity jsou - nevyjádřitelné.

12. 8.

Sice na nic nestíhám koukat, ale mám velké plány. A momentálně do kin míří hned několik věcí, na které prostě musím:

1. The Snowman. Tak na tuhle věc se těším jak malá od chvíle, co vůbec začali řešit, že by se to mohlo zfilmovat a kdo by byl ten správný Harry Hole. Nakonec byl vybrán Michael Fassbender (za mě víc než dobrý), dále se lze těšit na Jamese D'Arcyho a mihnout by se tam měl i samotný Jo Nesbo, kterého jsme třikrát mohli vidět i v ČR - fronty do Neoluxoru při autogramiádě při příležitosti vydání Policie byly naprosto neuvěřitelné, kromě psaní se věnuje i hudbě, se svou kapelou Di Derre navštívili v roce 2016 Bernard Fest. Snad se film vydaří a nedopadne jak Hypnotizér od Larse Keplera. Trailer nicméně vypadá slibně.

2. Kingsman 2: The Golden Circle. Tak jo, když oznámili, že se bude točit dvojka a půjde to do Ameriky a asi se vrátí Firth, tak jsem byla víc než skeptická a štvalo mě, že mi pravděpodobně zničí dojmy z brilantní jedničky, jejímž jediným negativem je, že v jejím stínu zapadl The Man from U.N.C.L.E. (v dubnu se nicméně - fakt mám tohle slovo ráda, všimli jste si? - objevily zvěsti ohledně dvojky, které potvrdil i Armie Hammer, takže naděje je). Trailery ale vypadají skvěle (ty dva nejlepší jsou hned za sebou v odkazu), takže už se nemůžu návratu tria Egerton-Firth-Strong dočkat. (Skipping rope :-D)

3. The Hitman's Bodyguard. Zahanbeně přiznávám, že tohle jsem zaregistrovala, až když Ryan Reynolds hodil mezi propagací Deadpoola 2 na sociální sítě trailer - a nechápu, jak mi to mohlo uniknout. Vypadá to božsky a dočkáme se i toho Sama Jacksona :-D

4. Thor: Ragnarok. Jo, vypadá to blbě, Cate Blanchett tam vypadá blbě, ale předtím byli Guardians of the Galaxy a potom bude Black Panther a ti mě neberou už tuplem. A Spiderman byl nebo bude? Ten mi leze na nervy ještě víc. Ale teorie, že Tom Holland vypadá, jako by v puse neustále schovával žábu, má něco do sebe. A bude tam Loki, takže co mi zbude.

Tak aspoň něco, když ve všech seriálech mi vybili moje oblíbené postavy, ať už The Flash, Arrow (dneska ovšem Barrowman psal něco o tom, že Merlyn by se možná vrátit mohl, tak uvidíme), Supernatural, Agents of SHIELD, Doctor Who (ale už jsem vzala na milost Jodii Whittaker a jsem na ni zvědavá, i když Capaldi je Capaldi). Aspoň že ten Lucifer pořád žije. (Teď ale netvrdím, že jsem všechny ty seriály ukoukala, to ani smykem. Jen ty poslední epizody, abych věděla, k čemu směřuju, jestli budu koukat :-D) A obnovili jednání ohledně Hannibala, což by byl asi největší můj seriálový splněný sen.

Ještě něco mi uniklo, na stojí za to se těšit?

Edit: Už vím, na co jsem zapomněla!
5. Fack ju Göhte 3!!! Zeki ist zurück! A to znamená co? Že to uvidím, až to budet na netu, protože to zase bude v kinech jen česky!

Krátké ohlédnutí za Londýnem a Comic conem II.

Než otevřete článek, chtěla bych se krátce (zas to slovo) vyjádřit k obrázkům - nevím, co na blog.cz dělali, ale vložit a upravit tu obrázek přes chrome je už nějakou dobu zhola nemožné. Sice to už jde vložit - PO JEDNOM - do složky, ale i kdybyste se rozkrájeli, už to nedáte do článku, takže jedu přes operu, kde to sice možné je, ale průběžně mě to vyhazuje. Vážně úžasné inovace.

---

Pátek 28. 7.

Od pátku už jsme měli dopamátkováno, pátek byl první den London Comic Conu. Olympia bya dcela z ruky, takže přišla na řadu městská. Doskákaly jsme k Earl's Court coby nejbližší stanici, protože k Olympii to jede jen o víkendu, a nějakým způsobem se nám podařilo dobloudit na místo. Čekala nás fronta v hale, kde jsme čekaly na vpuštění dovnitř. Na pátek jsme neměly moc velké plány, původně jsme s pátkem ani nepočítaly. Vlastně nejprve jsme braly jen neděli kvůli Richardu Deanovi Andersonovi. Pak jsme vzaly sobotu, protože ohlásili Johna Cleese. A nakonec jsme přibraly i ten pátek, že si tam zkusíme oběhat co nejvíce lidí, aby nám co nejméně kolidovalo v sobotu a neděli, kam mezitím přibyli právě Cumberbatch, Mikkelsen, Sheppard… Ono když vám pak propadne nějaké focení nebo beseda, protože se to kryje, tak to při těch cenách není zrovna sranda.

Hned po vpuštění se dovnitř navalily davy. Většina letěla nahoru, kde byli hosté. Já se stavila u stánku, kde mě sestra upozornila na autogram Chrise Evanse (Captain America), což byla taková moje meta, kterou jsem považovala za nedosažitelnou. Takže mám autogram Chrise Evanse. Pak jsme zmizely v davech taky. Na větší herce bylo nutné si vyzvednout lístečky s čísly, pokud jste chtěli autogram, a pak čekat, až (a jestli) se na vás dostane řada. V pátek se to u mě týkalo jen Tricie Helfer (Luciferova matka)a Mikkelsena, jinak jsem byla v "nelístkových frontách". U Tricie Helfer to bylo na dlouho, byla věčně pryč, ale na Christophera Judge (Teal'c ze Star Gate) neměla - ten tam oficiálně byl, ale nevybavuju si, že bych ho zahlédla. Toho jsem ale naštěstí nesháněla, vloni byl v Chotěboři, tak mě to ani neštvalo. Díky tomu, že jsem měla Diamond Pass (dopředu zaplacen autogram, besedu, focení), jsem si nemusela brát čekací lístek na RDA, takže když se RDA zjevil, mohla jsem jít rovnou do fronty. Nebyla jsem tak daleko, měla jsem radost, že stihnu i Mikkelsena, kde jsem měla docela vysoké číslo, protože sehnat lidi, co potřebujete, tam byl docela děs. Nakonec mi do fronty na Mikkelsena šla držet místo sestra - a vystála tu frontu několikrát, když už by se dostala na řadu, šla zas na konec - k velké radosti ostatních čekajících, kteří tím pádem poskočili dopředu. Já stála furt na tom stejném místě. Shodly jsme se pak se sestrou, že se snad s Judgem vsadili, kdo rozdá míň autogramů, jinak to není možný. Chvílemi jsem měla pocit, že tam snad umřel, protože fronta prostě jen stála. Když jsem se pak dostala na dohled, pochopila jsem proč. Než jste se dostali k němu, odevzdali jste příslušné slečně lísteček s číslem (případně jako Diamond nebo Gold ukázali kartičku), zaplatili jste (pokud jste neměli předplaceno) a vybrali si fotku, pokud jste neměli něco svého. S tou jste pak šli dál. On každou fotku vzal, prohlédl ze všech stran, pečlivě prohlédl (co na tom, že tu fotku viděl už třeba předtím desetkrát) a okomentoval. Pak začal podepisovat. Během toho se taky na něco zeptal, okomentoval, pak to vypadalo, že přemýšlí, jak se jmenuje, pak zase kousek napíše, něco řekne… Pak tam byl nějakej maník; jestli jste někdy viděli Galaxy Quest, jak tam byli ti kluci, co lítali za těmi herci a ptali se jich na technické parametry té seriálové kosmické lodi, tak tohle bylo něco podobného. Ten už tam před tím pultem i klečel. Pak tam někdo měl hračku v originálním balení, takže to musel taky ze všech stran prohlédnout, okomentovat…

Naše sms konverzace vypadala následovně (všimněte si časů a uvědomte si, že jsem byla ve frontě, kde přede mnou bylo na začátku max 30 lidí):

já: 14.06 Tak tam ještě ne. Ceknu RDA a WC

já: 14.08 RDA je tu, tak stojim tam

já: 14.40 Myslim, ze tam umrel…

já: 14.57 Ty vole, se na to snad vyseru, se vůbec nemele

já: 14.58 Se na tu frontu vyser, odsud se nedostanu (tohle bylo ve smyslu, že nemusí držet místo na Madse, protože u mě je to bez šance)

ona: 14.58 Jak chces. tady mam místo docela pekny a jde to rychle

já: 14.59 Jenze tady vůbec. Ten chlap je des

ona: 14.59 Ja si pak kousek popolezu dozadu

já: 15.14 Tak co, bude tam ještě za 20 min?

ona: 15.22 Snad jo. Uz jsem zase na konci. ty furt stojis na stejnym miste. to je fakt na hovno. tohle

ona: 15.32 Jak to vypada?

já: 15.33 Chcipnu! 5 lidi. 15 minut? Neuveritelnej!

ona: 15.38 Tak tady je rada kratka. tak uz jsem mimo a sedim u sloupu

já: 15.39 Tady je nejakej kripl s 20 fotkama

Mimochodem - chlapec s dvaceti fotkama byl borec. RDA každou z těch dvaceti stejných fotek vzal, prohlédl ze všech stran, okomentoval, napsal část jména, na něco se zeptal, napsal další část jména… Vzal další fotku, prohlédl ze všech stran… Chlapec měl na každou připraveno, co chce napsat, no úděsný… A když chlapec odešel, přinesli mu svačinku…

Když jsem přišla na řadu já (asi ještě za čtvrt hodiny po poslední zprávě), řekla jsem mu, že mám jednu a že se teď cítím docela trapně. Zeptal se mě, jak se mám. Řekla jsem, že unaveně. On na to, že on taky. A jestli pak jdu domů. Řekla jsem mu, že bych ráda, ale že jsem z ČR. Zeptal se, jestli už jsem byla na podobném conu. Řekla jsem, že na takhle velkém ne, že jen na těch malých u nás. Zeptal se, jak dlouho tam jsem. Řekla jsem mu, že od pondělka. Zeptal se, kdy se vracím. Řekla jsem, že v pondělí. Řekl, že on taky. Zeptal se, jestli tam někoho znám. Řekla jsem, že tu mám sestru. Řekl, že tu aspoň nejsem tak sama jako on. Řekla jsem, že jestli chce, dám mu číslo. (No co, na svůj věk vypadá pořád skvěle. :-D ) Tak se zasmál a mohla jsem letět za Madsem. Tam jsem si rychle přebrala od sestry svůj lístek a zařadila se do zbytečku fronty. Tak tak jsem ho stihla. Madse sice mám, ale chtěla jsem ho na společné fotce s Benedictem - dvojáček snů. Benedicta samotného taky mám, dokonce i na dvojáčku s Martinem Freemanem. Tady jsem si koupila podepsané Benedictovy rodiče - ty mám sice taky (jo, vím, jsem magor), dokonce na stejné fotce, ale když jsem tu viděla, napadlo mě, že kdyby se mi k tomu povedlo přidat i Benedicta, bylo by to… No chápete… Mads Mikkelsen kouknul na fotku, zasmál se, řekl "But they are enemies!", ale podepsal i s věnováním. První polovina splněná.

Kromě těhle dvou pánů se mi podařilo vystát i frontu na Johna Rhyse-Daviese (Gimli), z kterého zase během small talku vypadlo, že byl taky učitel, ale nijak dobrý (no, v tom není sám), a Tricii Helfer. Během toho, co jsem čekala, až budu moct stát v těhle frontách, jsem stihla Michelle Harrison (matka Flashe), což byla jedna z mých pátečních vytoužených osob. Musím říct, že to je nádherná ženská. Ano, je krásná i v seriálu, ale naživo je jako víla - křehká, mladistvá, usměvavá, éterická, prostě nádherná. A byla i ochotná nechat se vyfotit i u pultu, takže s ní mám aspoň trošku normální fotku, protože když jsme se pak fotily oficiálně, tak jsem mrkla a ta fotka je děsná. To Tricia Helfer, která je naprosto úžasná v Luciferovi, mi naživo až děsivě připomínala moji němčinářku ze základky. Brr. Kozu jednu. Autogram i ofiko fotku ale mám. Dále Benedict Wong (Wong z Doctora Strange), Wai Ching Ho (např. Iron Fist, Daredevil) a Sacha Dhawan (Iron Fist, Sherlock - tam to byl ten, co šel po Mary). Se Sachou Dhawanem jsme se taky cvakli u stolku, je strašně drobounký, usměvavý, milý, povídavý. Hlavní představitelé z Iron Fista tam sice byli také, ale pro ty jsem si nešla. Už tak to vypadalo, že tam nechám mnohem víc, než jsem si vůbec představovala (a to jsem ještě netušila…). Navíc ten jediný z Iron Fista, o koho jsem pravdu stála, Tom Pelphrey, chvíli před conem svou účast odřekl.

Když jsme odešly, docela se nám ulevilo. Nohy nás bolely úplně stejně jako po celodenním chození - to stání ve frontách tomu moc nepřidalo - a byly jsme úplně mrtvý a zpruzený. A vyhlídka, že nás čekají ještě dva dny! Zařekly jsme se, že něco podobného už nikdy více.

Cestou zpět jsme zase šly na Earl's Court na metro s tím, že někde poblíž by měla stát Tardis, tak že po ní kouknem. Bohužel jsem si to mapě blbě zaškrtla, tak jsme ji nenašly a odložily to na další den.

Oficiální program LFCC 2017 | Michelle Harrison | Mads Mikkelsen | Darth Vader ve vánočním svetru

Wai Ching Ho a Sacha Dhawan u jednoho z pultů | Batmobil - původně měl být hostem i Adam West (seriálový Batman), 9. 6. ale zemřel

Sobota 29. 7.

Sobota byla jediný den, který byl vyprodán, navíc to byl první den s Benedictem Cumberbatchem (proč asi bylo vyprodáno), tak jsme vyrazily dřív. Nejdřív metro - sice to už mělo jet k Olympii, ale když projely všechny zbylé čtyři konce této linky a začalo to odznova, vykašlaly jsme se na to a vzaly to zas na Earl's Court. Tam jsme našly zastávku busu, tak jsme to dojely busem. Ten projel snad každou uličku oběma směrama, takže pěšky to vyšlo skoro nastejno. Na místě jsme byly hodinu a půl předem, stejně už tam byly zástupy - stály jsme na konci druhého zástupu a další lidé rychle přibývali. Nám šlo hlavně o to, abychom co nejdřív našli Benedicta, abychom měly co nejlepší čísla a naději získat podpis.

Přesně na čas nás vpustili a všechno zase vystřelilo vzhůru. Rozdělily jsme se s tím, že kdo najde Benedicta, vezme lístky oběma a uvidíme, kdo na tom bude líp, které pak použijeme. No, hledal se nám blbě, takže jsme byly kolem třístovky. To sice není nejhorší, ale…

Hned ráno jsme měly focení s Richardem Deanem Andersonem. Jakožto Diamondi jsme šly v první vlně, uf. Focení ubíhalo rychle, tam se s tím nikdo necourá. Přijdete, stoupnete, cvak, nazdar, vezmi si tašku, fotku, a pryč, pryč, pryč. Ano, fotky byly okamžitě, tisk kvalitní a tento den dokonce i fotograf na fotky kouknul, než člověka vyhodil. RDA si mě dokonce z předchozího dne pamatoval, což bylo strašně milé. Pak bylo dopolední focení s Cleesem, ale tam brali jen Diamondy, toho jsem neměla, tak jsem musela až odpoledne. Měla jsem až šestou skupinu (Batch 6), takže jsme byly smířený, že tam zas strávíme celý den. Navíc focení s Benedictem jsme taky měly až pozdě odpoledne, protože ráno byli Diamondi, tak to jinak ani nešlo.

V sobotu už nás trošku opustilo rozhodnutí "tohle nikdy více". Už jsme pochopily systém a nelítaly furt po obou halách jak hadry na holi. Jo, haly byly dvě. To bylo prima zjištění na konci prvního dne, když jsme se po sms naháněly, kde jsme. Kde jsi? - Dole pod schodištěm - Jdu za tebou. (…) Kde jsi? - Pod tím schodištěm. - Já taky. - Ty ne. Tak se zas vrať nahoru a najdi to druhý. - Už jsem tu. Kde jsi? - Otoč se… Tam ne, dozadu…

Většinu času jsme trávily na zadku u zdi nebo u sloupů, čas od času vstaly a podívaly se, jak daleko jsou naše fronty, to už se dalo přežít. Jen sehnat místo u zdi nebo u sloupu byl nadlidský úkol. Nakonec se sedělo i ve frontách.

Z nefrontových jsem chtěla sehnat jen Danielle Tabor (Angelina Johnson z Harryho Pottera) a Carol Cleveland, jedinou ženu z Monty Python. Ty se mi obě podařily, tak jsem byla šťastná. Hlavně kvůli Carol Cleveland, která mi jako jediná z žijících Monty Python chyběla. Byla tak zlatá, že jí nevadilo se cvaknout i u pultu, za což jsem jí opravdu byla vděčná. Měla jsem sice koupenou oficiální fotografii, jenže na to jsem nemohla jít, protože to se mi krylo s besedou s Cumberbatchem.

Neplánovaně jsem pořídila i Daniela Portmana (Podrick z Game of Thrones), protože jednak měl krásný fotky, a jednak byl prostě úžasnej. Zrovna byl bez fronty, tak jsem přišla, pozdravila, on pozdravil, zeptal se na jméno, vzal fotku a zahleděl se do sálu. Pak zavolal na jednoho kluka, co tam tak postával, aby udělal tři kroky doprava. Chudák malej netušil, o co kráčí, tak si tam chvilku signalizovali, až teda mladík ty kroky udělal. Tak na něj zavolal, aby udělal další dva. Kus od něj totiž byla nějaká slečna a strašně nenápadně natáčela panely na velkou kameru, takovou tu závěsnou, jak do toho koukáte svrchu, a on ho navigoval tak, aby jí vždycky stoupnul do záběru.

Autogram Cumberbatche jsme nesehnaly, protože stihli sotva Diamondy, takže to bylo bez šance. John Cleese se mi taky nepodařil, ale tak s tím jsem byla smířená, toho mám, a navíc jsem to chápala, už u focení na něm bylo vidět, že toho má plný kecky a je opravdu unavený. Zrovna když jsem přišla na řadu, vyhlásil si na chvilku pauzu, že už má křeč v obličeji a najde mu se usmívat. Já si nestěžuju, protože jsem tím pádem u něj mohla stát o něco déle, než jen klasické na značku, šup, pryč, tašku, fotku, pryč, pryč, pryč. Zeptal se mě, jak to tam vypadá (venku před barikádovaným "fotostánkem"). Řekla jsem mu, že asi na věky (ty fronty byly fakt úmorný), nevypadal moc nadšeně. Opravdu jsem jim to focení nezáviděla. Pro nás bylo úmorný tu frontu vystát, ale oni si to museli odstát celý. Zlatá Chotěboř, tohle je opravdu jen byznys a ždímačka prachů. Benedicta a Madse jsem opravdu obdivovala. Benedict byl celý zahrazen a schován, ale poctivě tam čmáral celý den, když zrovna neměl focení nebo besedu. Mads seděl normálně u pultu a taky poctivě čmáral a čmáral jak na běžícím pásu. Allyson Hannigan (Buffy, How I Met Your Mother) jsem u stolku snad ani neviděla, až v neděli jsem ji potkala dole v hale, Alexise Denisofa jsem snad ani nezahlédla. Pro ty jsem ale nešla, tak mě to netankovalo. Pálka to byla i bez nich. Kromě Benedicta byl zahrazen i John Cleese a v neděli pak ohradili i Pamelu Anderson. Cleese pochopím, ale proč schovávat Pamelu… No, i když…

Po poledni jsme měly besedu s Benedictem. Vepředu seděli Diamondi, takže jsem mu akorát chvílemi zahlédla hlavu mezi hlavami lidí a spíše jsem sledovala plátno. Kvůli vzdálenosti se mi taky hůře sledovala konverzace, protože už jsem chytala příliš ruchů z okolí a přece jen moje angličtina není až takovej zázrak. Zjevně to ale nerušilo jen mě, protože v jednu chvíli i Benedict zareagoval na chlapa, který venku organizoval focení "shut up!"

Řeč byla samozřejmě o Sherlockovi, někdo se ptal na šance milostného vztahu, kdyby bylo pokračování. V podstatě to Benedict shrnul, že Sherlockův zájem je přece jasnej, tak si t každý mohl vyložit přesně po svém dle vlastních preferencí (tumblr hned samozřejmě zase hned plnej zkazek, že Johnlock potvrzen, jak jinak).

Dále byla řeč o rozhlasové hře Cabin Pressure a Rogeru Allamovi, který v ní taky vystupoval, o tom, jak vnímá hraní vážných rolí, případně skutečných lidí, jako třeba Julian Assange v The Fifth Estate, a naproti tomu komiksáka Stephena Strange. Zde mluvil mimo jiné o zodpovědnosti v těchto rolích, protože zase ony jsou vzorem pro děti a tyto filmy jsou dětmi navštěvované, takže to není až taková sranda, jak se může na první pohled zdát. I Sherlocka, že mu prý kritizovali, protože to, jak se chová k lidem, není nejlepší příklad pro děti. (No, tohle už je zas na odpovědnosti rodičů, na těch je, na co dovolí dětem se koukat.)

Na řadu přišly i debilní otázky typu, jaká je jeho oblíbená barva (omluvou budiž, že se ptala školková až předškolková dívenka, a Benedict se jí přímo zeptal, co myslí, když se podívá, jakou barvu má na sobě - jestli vás to zajímá, měl světle modrou košili a džíny a holčička uhodla, že to bude modrá), jestli radši Strangeův plášť nebo Sherlockův kabát (to už se bohužel ptalo stvoření na prahu dospělosti). Více zde, zde, zde, tam to někdo sepsal dříve a s lepší pamětí.

Odpoledne jsme s ním ještě měly focení, už toho po celém dni taky musel mít dost, my ostatně také, takže sotva jsme měly fotku, zvedly jsme kotvy a zdrhly, zatímco on pokračoval ve focení. Byl ale strašně milý, podal ruku, zeptal se, jak se mám, prostě zlatej. (Podala jsem si ruku s Cumberbatchem!)

Po včerejším neúspěšném hledání Tardis dnes pokus č. 2. Stojí hned u vchodu do toho metra, kterým jsme sem jezdily, jen u jiného výlezu… Samozřejmě k tomu pršelo, takže mám několik upršených fotek s Tardis. Oznámila jsem sestře, že jestli v neděli nebude pršet, tak sem jdem znova. Byla už smířená se vším.

Carol Cleveland | Sobotní davy

Weasleyovic Ford Anglia - mohli jste se u něj vyfotit třeba s dvojčaty Phelpsovými | Sedí se, kde to jde | Stánek s komiksy ještě před útokem fanoušků

Beseda s Benedictem Cumberbatchen | Tardis v dešti

Neděle 30. 7.

Po sobotních zkušenostech jsme vstaly ještě dříve, abychom se ještě dříve dostaly do Olympie, abychom ukořistily co nejlepší lístky na Benedicta. Jen jsme doufaly, že nám ho nepřestěhujou, ať ho zas nemusíme hledat.

Nejprve jsme narazily u stanice metra Borough Market - zavřeno. Nikde žádné vysvětlení, nikde žádná otevírací doba. Super. Tak jsme se rychle přesunuly na London Bridge. Tam jsme zjistily, že linka Northern je ještě mimo provoz, že musíme jet jinak, protože noční provoz. Mimochodem - noční provoz je do sedmi hodin! Bomba. Tak jsme nasedly na jinou linku, za kus vystoupily, abych následně zjistila, že to taky nejede, takže jsme v té lince měly zůstat, tak jsme čekaly na novou soupravu. Pak jsme jakou dobu čekaly na naši linku k Earl's Court (fakt nevím, kdy co jelo k Olympii), takže jsme nakonec dorazily úplně stejně jako den před tím. Prostě bomba, klidně jsme mohly spát.

Nicméně neděle vyprodaná nebyla, takže nebylo tak narváno a my měli ve frontě lepší místa. Seděly jsme ještě před první zákrutou. Seděly. Ani jsme se neobtěžovaly předstírat, že tu hodinu a půl máme v úmyslu stát.

Když nás pak v devět zase vpustili, letěly jsme najisto. I tak byl nejlepší lístek kolem 130. Nechaly jsme to osudu.

Hned od 9:30 jsme měly focení s Markem Sheppardem, Batch 5, takže docela dobrý. Pak jsme hned musely na Mikkelsena, Batch 2, což by se mělo stihnout ráno, protože odpoledne se to krylo s talkem Richarda Deana Andersona, kde jsme měly Diamody, tak jsme mohly sedět vepředu, tak by mě docela štvalo o to přijít kvůli focení. Ale jde o Mikkelsena, mé preference jsou v tomhle ohledu jasné.

Mark Sheppard (King of Hell ze Supernatural) vyšel naprosto luxusně. Vykašlaly se na batche a prostě všechny postavili do fronty, takže jsem byla na řadě dost brzy. Den předem nám takhle luxusně vyšel i podpis. Já ho sice nedávno sehnala, ale řekla jsem si, že když už jsem tu, tak kdybych náhodou stihla číslo, tak si ho vezmu. Dostala jsem něco kolem třístovky, ale slečna, co rozdávala lístky, řekla, že jestli chceme, můžeme si tam hned stoupnout, protože si všichni rozebrali lístky a zmizeli, takže tam skoro nikdo nebyl. Takže jsem jí zase vrátila lístek a šla si pro podpis. Pán pekel byl prostě božskej. Navíc mu to zatraceně sekne.

Přeběhly jsme na Mikkelsena, kde nám nadšení zase zchladili, protože maník, co organizoval fronty, vyřvával, že nejdřív Diamondi, možná se stihne Batch 1 a 2, ale to negarantuje. Seřadil Diamondy, pak Batch 1, lezlo to tam pomalu, pak vyvolal Batch 2 a postavil nás vedle, že co kdyby, ale ať moc nedoufáme. Pak poslal asi první malou skupinku z Batch 2. Skupinka skončila těsně před sestrou. K naštvání. Pak zavolali dalších pět, což zase skončilo těsně přede mnou. Bomba. Ale aspoň jsem si říkala, že alespoň ona ten talk zvládne, přece jen on byl její priorita, zatímco moji byli Cleese a Mikkelsen. A pak zavolali další pětku, takže jsem byla v poslední pětici, co zvládli dopolední focení, a bylo jasný, že zvládneme ten odpolední talk RDA. Ufff! Lidi, tomuhle se říká z prdele klika.

Mads byl prostě úžasnej! Tímhle shrnu focení. Je úžasnej a nádhernej, a zatímco ostatní měli svůj "Benedict moment", já měla svůj "Mads moment". Mimochodem, včera mi přišla zpráva, že se zase otevřely diskuse o obnovení Hannibala, takže naděje zaplála.

Po Madsovi jsem měla ještě focení Madse a Benedicta dohromady - známé taky jako nejdražší fotka, co jsem kdy měla a co kdy budu mít. Jinými slovy - byla jsem ve stejné místnosti s nimi oběma, dýchala stejný vzduch a mám na to obrazový důkaz! Zatímco včera ale podával ruce, dnes už byl taky nějak vyřízený a nesmělo se na něj šahat.

Po poledni už jsem pak měla poslední focení vůbec - Davida Bradleyho (Filch), tam už bylo vše v pořádku. A odpoledne beseda s RDA. Tam tolik nehlídali vstupy jako u Benedicta, takže jsme seděly hned ve druhé řadě u uličky a měly naprosto úžasný výhled. Když jsem tu rozepisovala (lehce) Benedicta, tak stručně i k Richardovi. Ptali se ho, jestli zvažuje to, že by šel znovu před kameru. Odpověděl, že má krásnej dům na pláži, psa, co ho bezpodmínečně miluje, dětem zaplatil univerzitu, tak je teď trochu línej - a jestli my bychom se v téhle situaci do práce vraceli. Pravdu má, chlapec.

Samozřejmě dotazy na časovou smyčku ze Star Gate, jestli ví, na co se ho to Daniel měl na začátku každé smyčky ptát, na jeho činnost ohledně životního prostředí apod. Po něm jsme chtěly jít ještě na besedu s Markem Sheppardem, ale protože to bylo zdarma, valily se tam strašný zástupy, tak jsme to vzdaly.

A abych nezapomněla - v neděli jsme ten autogram Benedicta Cumberbatche zvládly, tak mám svůj dvojáček s Mikkelsenem a rodinku pohromadě. Nic ale nepersonalizoval - při těch kvantech se není čemu divit. Na dvojáček s Mikkelsenem mi ale něco připsal - a já nevím co, protože hrabe ještě víc než já! K vzteku. Je to drahý a ještě nevím, co tam je! A ještě jedno mimochodem - strašně roztomile se podepisuje. Protáhne to svoje C až někam do kšá a pak k tomu dokresluje ta svá panoramata.

Měla-li bych to shrnout, tak mám ofiko fotku s Benedictem, s Madsem, s oběma dohromady, s Johnem Cleesem, s Michelle Harrison, Tricií Helfer, Markem Sheppardem a Davidem Bradleym. Mimo nich s Carol Cleveland a Sachou Dhawanem a Andrewem Scottem. Autogramy osobně Benedicta (dvakrát, uff), Madse (jednou), Michelle Harrison, Tricie Helfer, Marka Shepparda, Carol Cleveland, Sachy Dhawana, Wai Ching Ho, Benedicta Wonga, R. D. Andersona, Johna Rhyse-Daviese, Daniela Portmana, Danielle Tabor; od dealerů potom Chris Evans, Taron Eggerton (Kingsman), Clive Mantle (doktor ze Sherlocka - Hounds of Baskerville), Amanda Abbington, Steven Moffat, George Clooney, Rufus Sewell, Gary Oldman, Kate Winslet, dvojáčky Wanda Ventham a Timothy Carlton (osobně doplněno o BC), Peter Capaldi a Jenna Colleman a John Barrowman a James Marsters. Kdybych řekla, že jsem tam nechala výplatu, tak bych kecala. To byly tak dvě. Přepočítávat to ale nebudu a doufám, že to nikdo ani nespočítá za mně. Smutný je, že půlku těch autogramů už jsem stejně předtím měla… Prostě debil, no. Jenže když to můžete získat osobně nebo dvojáčky… Nebo hezká fotka…

Odsud jsme vyrazily opět k Tardis (nepršelo!) a ještě vyrazily ke Kensington Pallace a Royal Albert Hall a muzeím.

Dalek, se kterým jsem se fotila - "Cheese!" | SEkce Doctora Who, Tardis vzadu | Dalek | Jaffský bojovník

Dalekové | Lamy | Avengers

Richard Dean Anderson během besedy

Kdyby se vám TOHLE nahoře povedlo rozluštit, budu moc vděčná.

Pondělí 31. 7.

Poslední snídaně před odjezdem, vrácení klíčů a znovunabytí řidičáku. Recepční se zeptal, jestli máme nějaké stížnosti, když jsem řekla, že ne, řekl, že nás nemůže nechat odejít. Řekla jsem, že není problém, ať mi dá zpátky klíč. Neprošlo to. Pak jsme si daly poslední procházku po městě - vyrazily jsme na Baker Street, protože tam někde měla mít socha Holmese a při první návštěvě jsme ji nenašly. Tentokrát ano. Naposled jsme se došly podívat na Parlament, protože ten nás zaujal nejvíc, Westminster Abbey, naposled vyfotily jeřáby (protože JEŘÁBY!) a přes Millenium Bridge, National Theatre, The Globe zase směrem k Borough Market, The Shard a London Bridge, odkud jsme jely přímo na Gatwick a směr Praha - tam noc na Václaváku v KFC a ráno konečně domů.

Socha Sherlocka Holmese na Baker Street | Big Ben

Metro na Baker Street

London Eye a jeřáby | Big Ben | National Theatre