27. 6.

Zápisky z porady:

- Příští rok papírujem všechno, protože ředitelka NEMŮŽE, PROTOŽE NENÍ ADMINISTRATIVNÍ PRACOVNÍK. My, učitelé, zato jsme.

- Zrušíme moodle, přejdem totálně na classroom. Už po čtvrtletí se v tom člověk uscrolluje, debilně se to načítá, je to nepřehledný... Tak jim necháme jeden kurz na všechny roky. Hehe, to je ještě lepší, než jsem čekala. To bude ještě sranda.

- Zřídíme jeden putovní předmět, který se bude motat v rozvrhu celý týden, každý bude mít jiný čas a jinou náplň a budou ho mít jiní učitelé. Překlad: Hurá, další neplacená hodina na obzoru!

- Tenhle bod je obzvlášť dobrej: Jednotlivé předměty si budeme jako učitelé navzájem přednášet - a když to navzájem nepochopíme, tak ten předmět nemá cenu učit. Jinými slovy: Protože já osobně nechápu chemii, nebude se učit chemie. Taky můžeme rovnou škrtnout fyziku. A zeměpis. A vůbec celý studijní obor IT. Ale vzhledem k tomu, že nikdo jinej nedá němčinu, tak škrtnou i mě, tak teď nevím, jestli se můj hlas ještě počítá. Z logiky věci tedy vyplývá, že se budou učit předměty člověka, co je má prezentovat jako poslední, protože všichni ostatní dostanou padáka už před ním. Takže Vision bude mít konečně svou vlastní školu.

- A teď vyplňujeme tabulku: "kdo jsme", "co děláme", "jaký řešíme problém", "jak to děláme", "čím se lišíme", "co je výsledek"... Jako fakt. TOHLE teď děláme. Kdo jsme? Prostě blbárna.

- Příští rok mám upíchnout asi pět autíků na praxi. Prý s nimi mám jít na kraj, ať jim zajistí praxi, že jsou to budoucí ajťáci. Jinými slovy: Lidi, užijte si své notebooky a internet, dokud můžete. A neříkejte, že jsem vás nevarovala.

- Á, Vision mluví o důslednosti. Opakuji: Vision mluví o důslednosti. Vision a důslednost v jedné větě.

- Prší.

- Praha buzeruje. Otevřeli jsme si jejich složku, abychom viděli, jak to má teda vypadat. Praha jediná tam nemá NIC. Všichni ostatní mají práce totálně nevyhovující jakýmkoli standardům. Absolutně směšné. Asi se vyserem na kontroly prací a úpravy s normami a začnem na vše psát "v souladu s vizí zřizovatele".

- Bychom měli vybírat vstupné na porady.

- A je to v prdeli. Vision se dostal ke slovu. Měla jsem to začít psát s časy editů (píšu to tu průběžně po většinu porady).

- Zajímalo by mě, co vlastně v té Praze učí. Oni snad zvládli školu bez učení! (Teda my taky, ale oficiálně se pořád učit snažíme... Oni snad jdou programově proti vědomostem. Ale tak co čekat, řídí to tělocvikář.)

- Bože, bože, do čehos to duši dal?

Já tady snad zůstanu ještě pár let a pak vydám knihu. A pak emigruju a změním si jméno.