Dnes jsem si uvědomila jedno důležité moudro. Většinu problémů si opravdu způsobujeme sami. Třeba vloni, když jsme řešili strategie na příští rok, přemýšlela jsem o výpovědi, že už se na tenhle kocourkov fakt můžu vysrat. Dnes mě největší úsilí stálo nezačít se smát nahlas a rozhodla jsem se, že jim ty debility prostě splním. Do puntíku. Nebudu se snažit o to, abych měla pocit, že dělám něco, co má smysl, co je přehledné a funkční. Prostě to udělám co nejzmatenější s tím, že Praha to chce tady, tak je to tady, a jestli maj problém, ať se obrátej jinam. Jen ať se zeserou oni. Já budu jen plnit vize. Já vím, že působím jako tichý člověk typu "mouchy snězte si mě", ale ve skutečnosti jsem tichý člověk typu "nikdo neplánuje vraždu nahlas". A dokážu dotáhnout věci ad absurdum, to zase ano. Zvlášť když mi tu na budoucnosti až tolik nesejde a jsem tu jen z pohodlnosti (a protože je to občas fakt neskutečná sranda a mám o čem psát - a když začnu povídat v hospodě, všechny okolní stoly zmlknou a poslouchají nenápadně taky.).
Žádné komentáře:
Okomentovat