Ze třídy jsem odešla v 10.41 a do kanclu dorazila v 10.37. Mám spoustu problémů, ale čas to není.
***
"Požární poplach. Opusťe všichni budovu nejbližším východem."
"Já potřebuju čůrat!" No co? Cvičnej, nehoří, ne?
***
Konečně jsem vyřešila problém, jak dostat svou třídu na mimoškolní akci. Prostě jsem jim neřekla, že se něco koná (jinak bych měla ráno plno omluvenek a všichni by vzali roha). O přestávce před hodinou jsem jim prostě jen oznámila, že jdeme na univerzitu. "Cože?? Kam?? A proč??? Musím tam? A nemůžete mě pustit o hodinu dřív?" "Ne." Jsem šmejd. A úplně blbá, protože jsem na to přišla až ve čtvrťáku.
Edit: Než jsme vyrazili, probrali jsme takové ty běžné věci, jako "snažte se tvářit inteligentně, potichu a s upřímným zájmem o věc."
"Ale paní učitelko, to je neetický. A lež."
"No právě, berte to jako nácvik na život. Celej život budete lhát a něco předstírat, tak to musíte zvládnout pořádně."
"Ale lež má krátké nohy."
"Jo. Proto to musítě dělat pořádně a rychle. Až se dostanete do funkce a budete nevyhoditelný, tak pak si můžete dělat, co chcete."
"Ale to je tak neupřímný."
"Na upřímnost nikdo není zvědavej. Prostě lžete."
Jo, jdu příkladem a skončím v pekle.
Na univezitě se mi to vrátilo. Studenti se usadili do lavic a docent spustil rolety. Mechanické. Z obou stran učebny se ozvalo hučení, což naši studenti sborově doprovodili uznalým znělým "hhhhhhhhhhhhhh", kterým se tak krásně vyjadřuje údiv. Jsou to pokladi. Po mně.
Žádné komentáře:
Okomentovat