Pád 3 36
Někdy svou práci opravdu miluju. Stála jsem v Minervině kabinetu se založenýma rukama a sledovala každodenní představení. Dokonalost. Byla jsem tu sice platná jak prachovka u Aberfortha, ale tohle byl pohled pro bohy. Už to chtělo jen popcorn a nohy stůl (no, nikdy jsem netvrdila, že jsem dáma). Minerva, Filius a Severus tančili kolem koštěte a mohli se přetrhnout při vymýšlení věcí, co by nikoho se zdravým rozumem snad ani nemohly napadnout. Na druhou stranu - kdy my vlastně jednali naposled s někým se zdravým rozumem? Všude po místnosti se povalovaly bichle, z nichž polovinu měl někdo v ruce naposledy, když byly zanášeny do evidence.
Minerva objevila zcela nové rozměry paranoie a Severus ji v tom bezvýhradně podporoval. Kdykoli přišla s nějakou myšlenkou, dokázal ji během pár vteřin rozvinout v tak dokonalé teorie a spiknutí, že by si z toho i celé oddělení bystrozorů ucvrnklo blahem. Vlastně jsem ho snad ještě nikdy neviděla tak šťastného. Byl jako dítě při první návštěvě Medového ráje. Oči mu plály zápalem pro věc, jako by nalezl smysl nejen svého života, ale celé existence. Brumbál mohl být hrdý - dosáhl něčeho, čeho žádný ředitel před ním. Nebelvír a Zmijozel spolupracovaly bok po boku ve vzájemné shodě jako sehraní partneři a nedokázal je rozdělit ani poprázdninový návrat studentů. Především Oliver Wood naléhal na Minervu v pravidelných intervalech, ať vrátí koště Potterovi a neohrožuje budoucnost vlastního famfrpálového družstva. Minerviny ochranářské pudy ale prozatím vítězily na celé čáře. A to i přesto, že v lednovém zápase dal Zmijozel Havraspáru dost slušně na frak a přiblížil se tak zase dalšímu vítězství poháru. A proti Severusově sportovnímu duchovi neměl nějaký Wood nejmenší šanci. Tohle byla prostě jiná liga.
"Nemyslíte, kolego, že bychom to koště neměli ještě jednou rozebrat? Dočetla jsem se o případu, kdy… Vlastně nešlo o koště, ale o kotlík, ale jde o princip..." Severus začal horlivě přikyvovat, ačkoli otázka směřovala původně na Kratiknota a Minerva ještě ani nestihla nastínit problém.
"Neměli to koště rozebrané včera?" zeptala se mě tiše Rolanda, přesto jsem nadskočila leknutím, protože jsem ji nezaregistrovala, že přišla.
Přikývla jsem. "A předevčírem a den předtím a den předtím…"
"Lítá ještě?"
Pokrčila jsem rameny. "To ještě nikdo nezkoumal."
"Už jsem se bála, že ho ani neuvidím vcelku."
"Tak koukej rychle, protože v tomhle stavu nikdy dlouho nevydrží."
"Co ty tu vůbec děláš?"
"Nic," odpověděla jsem popravdě. "Ale včera jsem si třeba představovala, v které fázi vývoje bychom byli, kdyby tihle vedli oddělení kvality."
"Neměli bychom ani vidličku."
"Měli bychom na to koště někoho posadit," prohlásil Kratiknot a jejich oči se stočily ke mně, jako by snad znali moje životní cíle. Teda když jsem je kontrolovala minule, tohle mezi nimi nebylo a rozhodně jsem ten seznam neměla v plánu aktualizovat.
"Promerlina! Já už měla být pět minut v hodině!" vyhrkla Minerva, popadla zápisník a odkvačila. Filius se Severusem osiřeli. Filiusovi to nevadilo ani v nejmenším, zato Severusův zápal trochu pohasl. "Asi bych se měl jít taky připravit na hodinu." Filius pokýval hlavou a dál si soustředěně prohlížel Kulový blesk. Dnes neučil, tak se mohl věnovat dekonstrukci dle libosti.
"Mohu?" připojila se k němu Hoochová, takže jsme koště nechali v rukou těm nejpovolanějším a vyklidili pole. Jak se říká - kde se pracuje, tam nepřekážej.
"Opravdu s tím koštětem něco je?" zeptala jsem se, když už jsme byli v bezpečné vzdálenosti.
"Pořád lítá," odpověděl poněkud zklamaně Severus.
"To se divím."
"Já taky."
Někdy je blbuvzdorná konstrukce prostě k vzteku.
Vánoce nám vydržely až do začátku února. Po více než měsíčních průtazích již bylo prakticky nemožné udržet Pottera od jeho koštěte. Wood už za Minervou pořádal výpravy téměř každý den, až se k němu s nátlakem přidal i sám Potter. A protože Minerva už nedokázala vymyslet další hrozbu a Kratiknotovi už taky došla fantazie, nebylo vyhnutí a koště bylo vráceno právoplatnému majiteli. Definitivně se tím uzavřela jedna kapitola bradavických dějin. Troufnu si fušovat Sibyle do řemesla a pronesu svou malou předpověď - už nikdy nezavládne takový duch spolupráce mezi naší kolejí a Nebelvírem.
Žádné komentáře:
Okomentovat