Storycollector mě nominovala v aktuálním čemsi jako nejen blogovém řetězáku. Protože už jsem začala psát článek o tom, proč nepíšu, přivítala jsem to jako lepší alternativu a vyplnila
dotazník.
Cílem je prozradit o sobě deset věcí (což je problém, protože já stejně všechno vykecám, takže nečekejte nic převratného), zodpovědět 10 otázek od toho, kdo vás nominoval, vymyslet dalších deset otázek a nominovat dalších pět lidí. Poslední položku s omluvou vynechávám, protože netuším, komu bych to mohla poslat dál. Kdo tedy chcete odpovídat, můžete si otázky zkopírovat, případně napsat sem do komentářů.
Deset věcí o mně:
1. Už čtrnáct dní vím, jak se bude jmenovat má dcera. Sežeňte mi někdo chlapa. (Dobrý tip - Benedict Cumberbatch. Věkově se mi tam vejde.)
2. Je mi skoro třicet a mám trika s Sherlockem, Moriatym, Harrym Potterem, s Isaacem z Dextera, triko Dexterminated, náušnice s reprodrozdem, Arweniným přívěškem, Lokiho žezlo, Tesseract na krk, relikvie smrti, Sherlocka i s Johnem a další, nosím to a nehodlám s tím přestat. (Většina lidí to stejně nepozná, tak co. A koupila jsem si boží hrnek s deštníky, protože Mycroft.)
3. Konečně mám podepsaného Roberta Downeyho Jr. OK, nesportovně zakoupen, ale už konečně mohu říct, že mám oba Sherlocky, oba Watsony, oba profesory Moriarty, obě Microfty, obě Irene Adler. Ještě že to americké cosi je tak mizerné, že svou sbírku nemusím rozšiřovat.
4. Nemám kam dávat oblečení. V šatní skříni mám knihy. (Občas by mě zajímalo jaký…)
5. Moje knihy čte nejprve kamarádka, pak až já. Naštěstí máme podobný vkus (alespoň pokud jde o severskou krimi), takže když řekne, že to bylo skvělé, vím, že si mohu "naslepo" koupit další knihu téhož autora. V praxi to znamená, že mám skříň knih, co nemám čas číst, ale mít je musím.
6. O tom, jaké filmy mám a jaké jsme viděla, má lepší přehled moje sestra než já. Klasická scéna v obchodě - držím DVD a ptám se: "Viděla jsem to? Mám to?"
7. Od základky až po vysokou jsem na sebe nenatáhla sukni. První po letech jsem si koupila cca dva tři roky nazpět. Teď prakticky nechodím v ničem jiném.
8. Absolutně netuším, co se kde hraje. Nedávno jsem jela s kolegou několik hodin v autě s puštěným rádiem. On si dokázal prozpěvovat skoro každou píseň, co hrála, já bych nedala ani refrény těch notoricky známých. No co, dokážu s tím žít? Dokážu.
9. Mám notebook zarvanej filmama a seriálama, který nestíhám sledovat - a u většiny ani nevím, proč je tu mám. Ale stále žiju v naivní představě, že na ně kouknu.
10. Začala jsem drátkovat. Nemám žádnou brožurku, nejde mi to, ale strašně mě to baví. Jen pak nevím, co s tím.
Otázky pro mě:
1. Z jakého časového období čteš knihy nejraději? (podle doby vzniku)
Vždycky mě bavily staré eposy a báje, ale buďme k sobě upřímné, kvantitativně je tato látka omezená a uzavřená a rekordy se v tomhle trhnout nedají. Knihy si přečtu v podstatě z jakéhokoli období, ale pokud jde o množství, vede s přehledem literatura současná (pohybujeme se v rámci několika desetiletí), protože mám ráda fantasy (což jsou většinou série, tak to potom naskakuje) nebo severské detektivky (s těmi se taky roztrhl pytel).
2. Čteš historické romány? Jaké místo a doba děje tě zaujalo nejvíc?
Občas ano. Spíše jsem je četla na střední, ale nemohu říct, že bych měla nějaké oblíbené období. Ráda jsem šáhla po Egyptě, to je takové vděčné, populární téma, antice, renesanci nebo přelomu století. Pokud jde o místo, až na ten Egypt to většinou byla Evropa. Občas jsem zkusila Asii, ale k té jsem si nikdy vztah nevybudovala a většinu knih jsem vzdávala po pár stránkách, nebo po Americe, ale její dějiny mě taky nikdy nijak nebraly…
3. Jaká byla nejdelší knižní série, jakou jsi přečetl/a?
Vzhledem k tomu, že většinou to bývají trilogie, tak v podstatě kterákoli série - Harry Potter, True Blood (nedočteno, přestali mi to vydávat v angličtině se seriálovými obálkami a nechali jen tu hnusnou žlutou, která se mi do série nehodí, tak ji nemám), Anita Blake (Nedočteno - jednak pořád vychází, jednak víc jak dva díly za rok nedám, protože mi při větší dávce neskutečně leze na nervy jak hrdinka, tak to, že už vím, kolik pruhovaných ponožek v šatníku Anita má, a že má na předloktí jizvu ve tvaru kříže, protože jim to přišlo vtipné, ale jí ne… Když tuhle větu čtete ve třech knihách za sebou, tak vás napadne, jestli vás má autorka za retardy (word mi opravil na "petardy") nebo má nějaké ulpívavé myšlení a tohle má pro ni nějaký zvláštní význam.) nebo Amber. A málem bych zapomněla na Tři mušketýry (plus pokračování Po dvaceti a Ještě po deseti letech, ze kterých sice dnes už vím jen to, že koně se pořád musejí měnit, ale přečetla jsem).
4. Z jakých zemí pocházejí/li autoři knih, které jsi přečetl/a? Která je nejexotičtější?
V naprosté většině Německo (přece jenom to mám vystudováno, takže trochu i nutnost), Velká Británie, Spojené státy, Polsko (fantasy bez Poláků prostě nelze). A my. A tak nějak rozložená Skandinávie.
5. Jaká kniha má podle vás ten nejlegračnější/nejtajemnější/nejcoolovější název?
Nejlegračnější - Asi všechny ty dvanáctisetstránkové bichle, co se jmenují "nejstručnější dějiny…", "stručný nástin…" Když dostanete ke zkoušce troje, smíchy byste se potrhali. A pak že akademici nemají smysl pro humor.
Nejtajemnější - Co je to za sérii, co se všechny díly jmenují "označená", "potrefená", "ztacená", "nehledaná", "nalezená"…? Zvědavost ve mně probouzí i "Ekonomické bajky pro studované i laiky".
Nejcoolovější - Fakt se mi líbí "Na věrnosti", "Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel", "Oceán na konci uličky". Bude toho víc, ale momentálně si nic nevybavuju.
6. Učila ses někdy jazyk, aby sis mohl/a přečíst nějakou konkrétní knihu?
Ne. Spíš začnu, že mě zajímá - a ke knihám to případně dojde až pak.
7. Čteš komiksy? Máš raději západní nebo východní?
Ne.
Anime, manga a tohle všechno mě nebere na papíře ani seriálově. Zkoušela jsem, že bych třeba pochopila, co na tom všichni mají, ale dopadlo to jako s Doctorem Who - nechápu a nechávám se s klidem míjet.
Pokud jde o západní - ano, zbožňuju Avengers, Iron Mana, Lokiho, dejme tomu The Watchmen… - ve filmu. Na papíře to nedám. Většinou se mi nelíbí kresba, příběh mi přijde stupidní a postavy nezajímavé či přímo blbé. Kdysi jsem psala do školy jednu práci na V jako Vendeta, tak jsem si řekla, že si k tomu ten komiks dočtu - no, nedala jsem to. Prostě když už komiks, tak Garfield, maximálně jako dítě kačeři z Kačerova, štěstíci atd.
8. Jaký žánr je podle tebe ten nejpodivnější?
Sice nejde o žánr jako takový, ale nechápu knihy podle počítačových her a že to někdo může číst. Nevím, jestli jsem jen měla štěstí, ale většina, co jsem otevřela, byla pitomá a mizerně napsaná. Chápu, že tohle člověk nečte kvůli uměleckým kvalitám, ale co je moc, to je moc.
9. A jaká konkrétní kniha je podle tebe nejbláznivější? Líbila se ti nebo už na tebe byla moc?
Pokud se to sem dá zařadit, tak miluju Terryho Pratchetta a Johna Moora. Do kategorie "bylo toho na mě už moc" asi nic nenapíšu, protože když mě to nezaujme, tak to odkládám. Knih mám spoustu, co jsem nepřečetla a chci si přečíst, takže když se nechytím napoprvé nebo nejsem pravdu motivovaná to přečíst, druhou šanci tomu většinou nedám.
10. Máš rád/a divadelní hry? Čteš si někdy divadelní texty, ať už pro zábavu nebo z donucení školou?
Mám a čtu i bez donucení.
Otázky pro ostatní:
- Vybíráte si někdy knihy podle obálky?
- Koupíte si někdy knihu jen na základě recenze?
- Preferujete pevnou vazbu nebo paperback?
- Která kniha vás (v poslední době) nejvíce zaujala?
- U jakého fikčního světa litujete, že není skutečný?
- S kterou literární postavou byste se rádi setkali a proč?
- S kterou literární postavou byste si chtěli vyměnit místo?
- Kdybyste se mohli setkat se svou oblíbenou literární postavou a někde byste s ní na pár hodin uvízli, vyšli byste spolu?
- Která zfilmovaná podoba knihy vás opravdu zklamala a která vás nadchla?
- Stalo se vám někdy, že jste se na základě zhlédnutého filmu / seriálu pustili do knihy, ale ta vás zklamala?
Sedím v kanclu a opravuju maturitní slohovky, které nám byly svěřeny za úkol. Což o to, přečtení, opravení, obodování jakž takž jde, ale ta část, kdy se mají sepisovat komentáře! Lidi, prosím, když už vidíte, že ten text by neobstál ani ve čtvrté třídě, prosím, napište to pod dvě stě slov, ať se to nemusí číst a hodnotit! Vždyť ty komentáře jsou delší než samotná slohovka. A v případě, že je text sice dostatečně dlouhý, ale vypadá to, že ho napsala opice po mozkové příhodě, nejde napsat, že je to děs ve všech ohledech a že je na to škoda slov...
