Pád 3 29
Měsíc se nachýlil a na Lupina to zase přišlo. Když ode mě Severus odcházel, schválně jsem se naaranžovala u krbu s šálkem horké kávy. K dokonalosti mi chyběl jen zákusek se šlehačkou a přehoz přes ramena. Ale protože Severus šel suplovat ke třeťákům, tohle bohatě stačilo, aby ho to vytočilo ještě víc, než když mu Brumbál ráno tuhle novinku sdělil. Rozprostřela jsem se v jeho - ve svém - (skoro mě to nutí říct "v našem") - křesle a nohy si položila na stoličku, kterou mi Narby přesně za tímto účelem hned po snídani sehnal. Jen ať Severus nasaje rodinnou atmosféru. Přehoz nakonec nahradil Rufus, když mi skočil za krk a pohodlně se tam uvelebil. Alespoň předpokládám, že pro něj to pohodlné bylo. Nabídla jsem mu (opičkovi) mandarinku. Druhou půlku jsem pozorně nabídla svému kolegovi, ale beze slova odešel a práskl za sebou dveřmi. Vnitřně mě to velmi uspokojilo. Když nad tím přemýšlím, občas mi stačí neskutečně málo.
Venku zuřila vichřice, jako by se snad blížil konec světa. S určitostí se ale blížil i famfrpál. Opravdu jsem doufala, že se vyhnu téhle společenské události a neskutečné cti a budu moct zůstat v závětří a v teple. Co to má za smysl, hrát v tomhle počasí? I za slunečného počasí je to otrava, tak jaké to asi je, když funí, prší a nad hlavami se vám vznáší mozkomorové? Tahle škola mi připravuje zážitky, o nichž se mi nikdy z pochopitelných důvodů ani nesnilo.
Rozevřela jsem dotazník ministerstva. Týkal se našeho života s mozkomory a naší duševní pohody. Podezírám Popletala, že zřídil na ministerstvu nové oddělení, aby ospravedlnil část svých výdajů. Nebo se na nás zase něco chystá a Popletal si zjišťuje půdu? Musím napsat otci, jestli si není něčeho vědom. V krbu praskal oheň, káva překrásně voněla, za krkem mě chladil rozmáčklý dílek citrusu a já si představovala Severuse, jak ve sklepení vyplňuje tenhle nesmysl. Má duševní pohoda poskočila o několik úrovní výše. Merline, já jsem tak nenáročné stvoření! Jen nevím, jak to zapsat do dotazníku.
Musela jsem usnout někde u třetí otázky, protože když jsem začala znovu vnímat, Severus už vlál vstříc mé maličkosti. Vypadal nadmíru spokojený sám se sebou. Aspoň někdo. Možná mi něco uniklo, ale vážně si nevybavuju, že bych si někdy vzala nebo provedla něco, co by ospravedlňovalo jeho neustálou přítomnost zde.
"Potter mínus deset," odpověděl na mé nevyslovené myšlenky. "Za každou minutu zpoždění jeden. Lupin to tam musí vést vskutku skvěle, když se tam studenti ani neobtěžují být na začátek vyučování. Budu si muset vážně promluvit s Brumbálem."
"Nebo taky můžeš vyplnit dotazníky. To bude mít efekt zcela stejný."
"To mám hotovo už dávno."
Úžasem jsem zapomněla mrkat. Má představa Severuse zaškrtávajícího políčka a odpovídajícího se soustředěnou tváří na dotazy typu, co by chtěl v současném pracovním prostředí zlepšit, nabyly obludných rozměrů.
"To jako vážně? Tys to vyplňoval? Vážně?"
"Víceméně."
Pojala jsem podezření, že tady někde bude zakopán pes. "Co znamená víceméně?"
"Víceméně znamená, že máme hrad plný neplacených přehlížených skřítků, které nikdo nebere vážně a neposlouchá je. Předpokládám, že dokážou vyřídit ministerskou poštu odpovídajícím způsobem a vžít se do mých pocitů."
"Bože," vydechla jsem nevěřícně. Nebyla jsem v šoku nad Severusovou kreativitou. Byla jsem v šoku, že to nenapadlo mě. Štítivě jsem odložila papír s vědomím, že mé prsty se ho již nedotknou. To si říkám Zmijozel? Abych zamaskovala zklamání nad sebou samou, zeptala jsem se Severuse na jeho dojmy z výuky obrany proti černé magii. Takovou dobu o to místo usiloval, tak jestlipak to stálo za to. Následujících dvacet minut jsem poslouchala, jak jsou studenti třetího ročníku tupí a nevychovaní. Překvapila mě naivita, s jakou snad na okamžik předpokládal, že v jiných předmětech, než jsou jeho lektvary, podávají titíž studenti rozdílné výkony. Je milé vidět, že má ve své duši ještě tolik ideálů. Idealista Severus. Mohlo to trvat snad tři vteřiny, a já u toho nebyla. V životě si to neodpustím. (Jen fráze. Ve skutečnosti jsem k sobě vcelku shovívaná a mám pro sebe pochopení.) Dozvěděla jsem se, že udělil Weasleymu trest za to, že "zpochybňoval a kritizoval jeho výukové metody", bohužel detaily už se neobtěžovat a zanechal mě tak mým dohadům. Možná by bylo lepší, kdyby mi to prostě řekl, protože já mám někdy fantazii docela tvůrčí. Nakonec mi s potutelným úsměvem sdělil, že studentům zadal za úkol napsat dva svitky pergamenu o metodách rozpoznávání a zabíjení vlkodlaků. Možná nakonec přece jen zůstaneme věrni tradici a náš ochočený lykantrop nás do konce roku opustí. Tím či oním způsobem. Nemůžu říct, že bych z toho pomyšlení byla nějak naměkko.
"Jaký je vůbec trest za zpochybňování tvých pedagogických kvalit?"
"Hm?" zamračil se Severus, protože jsem mu přetrhla nit.
"Weasley. Jaký je trest za to, že se někdo otře o tvou schopnost vést naši mládež a připravovat ji na budoucnost?"
"Bude drhnout na ošetřovně bažanty. Poppy beztak neustále opakuje, že by se jí hodil pár rukou navíc."
"To zase není tak straš-"
"Bez kouzel."
"No fuj," otřásla jsem se. "Ale je hezký vidět, jak se z tebe stává týmový hráč."
"Pro blaho Bradavic cokoli."
"Ty máš kliku, že tady není nikdo, kdo by tě vzal za slovo."
Žádné komentáře:
Okomentovat