Pád 3 26
Dveře do Velké síně s hlasitou ranou zapadly. Ten zvuk se ještě chvíli rozléhal po vyprázdněném hradě, než zcela zanikl. Všichni studenti byli zavřeni v jediné místnosti, ponecháni na starost jen prefektům a duchům. Bezpečnost žactva především. Brumbál nás přerozdělil do skupinek a rozeslal na pátrací misi po škole. Severus se snažil něco namítnout, když byl Lupin vyslán samotný kamsi do věže, ale po Brumbálově varovném pohledu umlkl a Lupin vyfasoval doprovod. Mě. Byla jsem štěstím bez sebe. Asi skoro stejně jako Filch, který měl jít sám prozkoumat sklepení. Zatímco jsem kráčela dva kroky za svým kolegou, snažila jsem se představit si, co by asi tak Argus mohl dělat, kdyby tam dole, v Severusově království, Siriuse Blacka skutečně potkal. On, jediný moták na hradě. Samotný tváří v tvář trestanci, co jako vůbec první v historii uprchl z Azkabanu, vodil několik měsíců za nos ministerstvo a bystrozory, aby posléze pronikl do nenakreslitelné a navíc nedobytné pevnosti, jakou se Bradavice letos staly. No, zřejmě by zvládl udělat totéž, co kdokoli z nás - zhola nic. Co na tohle asi řeknou ostatní školy, až to prosákne na veřejnost? A co tomu řekne Lucius? Brumbál může být vděčný všem svatým, že byl Malfoy odvolán z rady, protože jinak by byl do rána opět bez funkce. A tentokrát by se k ní tak rychle nevrátil, protože by ho někdo z rodičů dozajista zabil.
Musela jsem myslet na studenty ve spacích pytlích a na to, jak jim Brumbál před odchodem popřál dobrou noc. Máme na hradě nepolapitelného brutálního vraha. Sladké sny, odpočívejte v pokoji. Taky se mi dnes v noci bude skvěle spát. Doufám, že my všichni nebudeme muset rovněž spát ve spacích pytlích před Velkou síní. Radši se ani nezmíním. Pokud to Brumbála do téhle doby nenapadlo, byl by schopen to přikázat. Vždycky jsem toužila spát v jedné místnosti s vlkodlakem.
Prohledali jsme astronomickou věž. Jaké překvapení - nikdo tu nebyl.
"Neměli bychom se podívat, jestli je Sibyla Trelawneyová v pořádku?" navrhl, když jsme kráčeli opět dolů.
"Není."
"Prosím?" zeptal se zmateně.
"Věřte mi, kdyby vyběhl k Sibyle, už je dávno dole." Kterýkoli z nich, ale spíše sázím na Blacka.
Chvíli na mě ještě divně koukal, než se rozhodl se mnou dále nekomunikovat. Ocenila jsem to. Držela jsem si stálý odstup - ať už do strany, dopředu nebo dozadu. Kdybych uměla levitovat, klidně bych možnosti rozšířila i na nahoru. Mlčení mu vydrželo asi jedno patro. Pak se rozhodl prolomit pro něj zřejmě trapné ticho. Pro mě to trapné ticho nebylo. Vydržím se pohybovat v těsné blízkosti Severuse klidně týdny (ne že bych o to nějak extra stála, ale hypoteticky tu ta možnost je), aniž bychom na sebe promluvili jediné slovo.
"Severus mi stále nevěří," pronesl. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že to není jen soukromý povzdech, ale že to bylo určeno mně, a mám tudíž reagovat.
"Já taky ne," pokrčila jsem lhostejně rameny.
"Chápu, že my dva jsme nezačali nejšťastněji, a chápu, že i Severus má své důvody, které mu brání… uvěřit, že nemám žádné nekalé úmysly, ale…"
Nad formulací "my dva jsme nezačali nejšťastněji" jsem se musela pousmát. Měsíc jsem kvůli němu trnula, jestli neskončím u boudy, - a další měsíc kvůli Severusovi, protože je to zlomyslnej zmetek. "Zřejmě všichni máme své důvody."
"Mrzí mě, že se na to díváte takhle."
"Nemám zrovna k dispozici moc úhlů pohledu, nemyslíte?"
Zhluboka se nadechl. "Nechci Bradavicím ublížit. Nechci ublížit ani nikomu z profesorů. Ani nikomu ze studentů, ať si říká, kdo chce, co chce."
"Brumbál vás sem přivedl. To mi oficiálně stačí."
"A neoficiálně?"
"Není v mé pravomoci soudit rozhodnutí ředitele školy."
"Je neuvěřitelné, jak se chvílemi Severusovi podobáte," hořce se ušklíbl a najednou se zarazil. Zastavil se a zkoumavě se na mě zahleděl. Připadalo mi dětinské zatím odejít, takže jsem se zastavila také a počkala, co z něj vypadne. "Já si vás asi pamatuju," řekl potom.
"Prosím?"
"Zmátly mě ty-" Rukou neurčitě mávl nad moji hlavu. Došlo mi, že myslí mé vlasy, respektive barvu, kterou jsem nahradila svou původní černou. "Zmijozel, pár let pod námi, že?"
"Skvělá dedukce," zavrčela jsem nad tím světoborným objevem. Že jsem se Zmijozelu, je notoricky známo. Kdyby nebylo, stačí se podívat na Minervu, když se baví se mnou nebo Severusem. A že jsem mladší než Lupin nebo Severus - opravdu by my naštval, kdyby mě věkově vyslal na druhou stranu.
"Tak to nemyslím, my…" zrozpačitěl a znovu vykročil v původním směru, aby se mi nemusel dívat do očí. "Nikdy jsme se Severusem neměli nejlepší vztahy, to asi víte." Krátce po mně koukl, aby se ujistil, že zareaguju.
"Vím. Přesně v tomhle rozsahu," potvrdila jsem.
Nedokázal skrýt údiv. "Myslel jsem, že…"
"Pracujeme spolu, nežijeme spolu a neřešíme své soukromé záležitosti."
"Měl jsem pocit, že… To je jedno. Každopádně," znovu nasadil hlas, aby bylo patrné, že s tímhle podtématem končí, "vybavuju si děvče… Sirius jí říkal… my jsme jí říkali… měli jsme pro vás přezdívku."
"Tímhle přiznáním ve mně vroucí sympatie neprobudíte."
"To je mi jasné."
"Jakou přezdívku?"
"Nevzpomínám si."
"Lžete, " obvinila jsem ho.
"Ano," připustil.
"To přece Nebelvír nedělá. Vy máte být ti čestní. Naše morální vzory."
"Můj druh má trošku jiná pravidla."
Kolem třetí v noci jsme sestoupili před Velkou síň. Filch a většina profesorů tu již byli a svěřovali se navzájem se svými odhaleními. Celá pátrací akce přinesla překvapivě vyvážený výsledek - nikdo nic nenašel, jen jsme všichni dostali vynadáno od bůhvíkolika obrazů. Musím zase někdy nadnést ornamentální výzdobu. Nebo abstraktní umění. Myslím, že tentokrát bych konečně mohla najít v řadách svých kolegů podporu. Jedním z mála odhalených problémů bylo jezírko ledové vody v jedné z méně přístupných částí sklepení (Filch bral svou úlohu opravdu svědomitě), ve které se prý pohybovala nějaká forma života. Někdo nahlásil jedny neotvíratelné dveře v západní části hradu. Blacka nepotkal nikdo.
Brumbál nevypadal nikterak překvapeně. Jeho klid bych chtěla mít. Poděkoval nám za spolupráci a propustil nás - oddechla jsem si, že padá nedůstojná varianta se spacáky, a vytratila se, než stihne přehodnotit své rozhodnutí. Zatímco jsme se všichni trousili do svých komnat, náš ředitel se ještě zašel podívat na studenty do Velké síně. Zajímalo by mě, kolik z nich o tomhle nočním dobrodružství poreferuje v nejbližším dopise domů. O jednom bych věděla - a začala jsem se pomalu připravovat na další hromobití.
Žádné komentáře:
Okomentovat