25. kapitola

Pád 3 25. Předvečer Všech svatých, kdy se studenti poprvé dostali z Bradavic do Prasinek.

---

Sestoupala jsem do sklepení a zaklepala na Severusovy dveře. Odpovědělo mi jen zatvrzelé ticho, takže jsem se vpustila sama.

"Jsi tu?" zavolala jsem hned od vchodu.

Nic. Ovšem jako by to něco znamenalo.

Prošla jsem tím, co si Severus zařídil k obrazu svému, až jsem nakonec svého kolegu našla. Právě přeléval nějaký kouřící lektvar do poháru.

"Fuj, co to je?" zeptala jsem se, když už jsem stála skoro za jeho zády.

Trhl sebou a leknutím se zvládl i polít. Bleskurychle postavil obě nádoby na stůl a otřel si opařenou ruku do pláště.

"To je ten Lupinův…?" To slovo mi nešlo přes rty. Snad proto, že pokaždé, když bych ho měla vyslovit, jsem si vybavila své pocity během onoho měsíce, kdy jsem neměla jistotu, zda se náhodou tahle věc nestane i ze mě.

"Zajisté. A jestli uvažuješ, že tam plivneš, tak na to okamžitě zapomeň. Narušilo by to účinky lektvaru."

Musela jsem se pousmát. Tolik k Severusově ušlechtilosti a péči o bývalého spolužáka.

Nahlédla jsem mu přes rameno do pohárku. To, co tam bylo, bylo… horké. To byla asi jediná vlastnost, co se dala postihnout slovy.

"Víš to jistě?" zeptala jsem se, protože jsem si nedokázala představit, co by tuhle břečku mohlo pokazit. A hlavně jak.

"Nevěříš mi?"

"Ani za mák."

"Tak teď mi věřit budeš, protože znovu to dělat nebudu. Pokud nechceš, aby nám tu po chodbách běhal Lupin v celé své… kráse."

"V tom případě ti věřím. Ale nezvykej si."

"To bych měl zvládnout."

Počkala jsem, než odnese svůj výtvor tomu, jemuž byl určen, a ze všech sil se soustředila, abych se nepodívala na nic kolem sebe. Severusův kabinet, byt, kterákoliv prostora, jíž vtiskl svého ducha, dříve či později začala působit jako panoptikum, kabinet hrůzy. Nechápu, jak s tímhle vším okolo dokáže klidně spát. Mě by vědomí, že mě od naložených očí, uší, nosů, bradavic a dalších části všemožných živočichů dělí jen tak málo, asi dohnalo k šílenství. Když se vrátil, mračil se už jako vždy. Dodalo mi to víru, že s naším světem je vše v pořádku.

"Zkus hádat, který náš oblíbený student tráví svůj volný čas s Lupinem?"

"Tvůj oblíbený student," opravila jsem ho.

"Máme ho chránit, a sotva dostane příležitost, zaleze do kabinetu k jedinému vlkodlakovi v Bradavicích. Ten spratek má snad šestý smysl."

Posadil se, vytáhl hůlku a odstranil skvrnu rušící jeho dokonalý černý zevnějšek. "Co tu vůbec děláš? Hledal tě Filius. Potřebují dekoratéry do Velké síně." Samozřejmě. Svátek Všech svatých, dýňový den. Utekli jsme tomu vloni, snad se zadaří i letos.

"Tady už byl?" zeptala jsem se místo odpovědi.

"Ano."

"V tom případě se tu schovávám."

"Já bohužel musel tuto poctu odmítnout, protože jsem měl práci s tím, aby se Lupin v noci v klidu vyspal, ale co za výmluvu si najdeš ty, to jsem sám zvědav."

"Říkám, že se schovávám. Myslíš, že bych tu jinak byla?"

"U tebe člověk nikdy neví. Kde jsi vůbec byla doposud?"

"Na ministerstvu, u Svatého Munga, u madame Malkinové…" začala jsem vypočítávat.

"Na ministerstvu?"

"Rodinná záležitost."

"Za Brumbálovými zády? Jak rebelské…"

"Proč to vůbec děláš?"

"Dělám co?"

"Lektvary pro Lupina. Mlčíš o jeho skutečném… stavu, když jeho přítomnost tady neschvaluješ. Tak proč? Stačilo by tak málo…"

"Třeba podřeknout se před správným člověkem?" upřel na mě své oči. Uhnula jsem pohledem. Podřeknout se před správným člověkem. To nebylo dokončení mé věty adresované jemu. To byla výzva určená mně. Kdybych se zmínila před otcem, před Luciusem, byl by Lupin pryč, než by Brumbál stihl otevřít ústa na jeho obhajobu.

Usmál se nad mými rozpaky. "Tak vidíš. Pravda je, že i když to budeme sebevíc popírat, nakonec stejně uděláme, co po nás Brumbál žádá." Opravdu to znělo tak poraženecky, jak se mi zdálo? "A jak se má Lockhart?" Změnil téma tak rychle, že jsem zapochybovala, že to, co jsem před chvílí slyšela, vůbec řekl.

***

Kabinet jsme opustili, až když byl čas k večeři a my usoudili, že už je ve škole bezpečno. Vzhledem k tomu, že se dýně válely a vznášely, kamkoli oko pohlédlo, už to opravdu bezpečno bylo. Kdosi si dal na výzdobě záležet. A výjimečně i na jídle. Severus z toho ale nic neměl, protože pořád pokukoval po Lupinovi, až jsem zapochybovala, jestli ten můj nápad s plivnutím do lektvaru přece jen nedostal taky, neuskutečnil ho a teď nezkoumá, co to udělá. Potterovy myšlenky se zřejmě ubíraly dost podobným směrem, protože zatímco Severus hypnotizoval vlkodlaka, Potter visel očima na zmijozelském netopýrovi. Škoda, že se Lupin věnoval převážně Filiusovi a nepokukoval po Potterovi, protože svým chováním narušoval jinak dokonalý trojúhelník.

Vyvrcholením večeře bylo vystoupení hradních duchů, které začalo tím, že mnou prolétl Krvavý baron a já se rozhodla, že už jsem najedená a víc nepotřebuju. Když potom Skorobezhlavý Nick předvedl, proč se mu říká, jak se mu říká, a já získala úžasný výhled na výsledky té jeho zfušované popravy, skoro jsem celou svou večeři zase vrátila. Ovšem studenti a Brumbál vypadali nadšeně, takže jsme mohli večer prohlásit za úspěšný.

Své závěry jsme zrevidovali ani ne za dvacet minut, kdy se nám půlka Nebelvíru vrátila do Velké síně s tím, že se Buclatá dáma zmizela a oni se nemůžou dostat do kolejí. Brumbál vyběhl po schodech jako mladík, aby situaci posoudil a vyřešil, aby snad Minervini svěřenci nemuseli trpět nepohodlím. My ostatní ho z povinnosti a o poznání pomaleji následovali. Bylo mi upřímně jedno, jestli bude Nebelvír spát na chodbě. Mají být chrabří a udatní, tak jaképak rozmazlování.

Přišla jsem právě včas, abych přes hlavy studentů uviděla Protivu, jak slétl k řediteli a oznámil mu pravý důvod, proč Buclatá dáma opustila stanoviště - na hradě je Sirius Black. Než stačil kdokoli jakkoli zareagovat, obrátil se k Brumbálovi i Severus a jeho rty zformulovaly něco, co podezřele připomínalo "já vám to říkal". Na nic dalšího jsem nečekala. Musela jsem okamžitě utéct z dohledu.

O patro níže jsem se za rohem opřela zády o zeď a nechala propuknout naprosto nekontrolovatelný záchvat hysterického smíchu. Půlka Azkabanu nad Bradavicemi, každý druhý bystrozor někde v okolí, všechny zraky ministerstva upřené na školu - a nejhledanější zločinec sem nakráčí, projde se Nebelvírem a zmizí, aniž by si ho kdokoli všiml.