Dlouho jste tu neměli nic o mně, a protože si dokážu představit, jak vás to asi mrzí a jak tím trpíte, rozhodla jsem se s tím něco udělat. Dovedla mě k tomu jednoduchá věc. Zatímco jsem v moodlu smolila primitivní testy, až jsem se nakonec rozhodla, že se na celou techniku můžu z vysoka a testy budou hezky klasicky na papíru (komu u mě vadí zvýšený výskyt slova klasika a jemu příbuzných i tam, kde by se tyto výrazy daly nahradit jinými, vězte, že to není neúmyslná vada na mé kráse, nýbrž můj odpor ke slovu tradice a jemu příbuzným), přepadla mě malá nostalgie. Nebo spíš vztek. Nejpravděpodobněji nejprve nostalgie a potom vztek.
Nejprve se mi vybavily některé nezapomenutelné poznámky, které jsem měla porůznu napsané po písemkách, luštění vzkazů, někdy i známek, a trošku jsem si povzdechla nad tím, že tohle ty chudáky s moodlem a ostatními supersystémy nikdy nepotká. Nedovedu si představit, že bych vzpomínala na školu s tím, že v moodlu bylo tohle, na stránkách tohle, a pamatujete, jak nám tenkrát matikář poslal to pdfko? Pro mě naprosto nepředstavitelné (to jsou ty chvíle, kdy si uvědomím, jak nezadržitelně stárnu). Od písemek jsem přešla k tabulím a zážitkům s uvízlými spolužáky za tabulí, urvaným závažím a tím pádem naprosto nepohyblivou tabulí, zkoušení u tabule za jejími otevřenými křídly, naši pedagožku věčně pokrytou křídovým prachem od hlavy až k patě a s bílými pruhy na sukni, kam si většinou ruce mimoděk otřela, a nám to přišlo vždycky strašně vtipné.
Nechápu, proč se od klasických tabulí ustupuje, jako byste od nich mohli chytit mor. Vy píšete ještě křídama???? Dneska???? Řeknu vám, čím více pracuju s těmi bílými na fixy nebo interaktivními na spoustu udělátek, tím více si vážím staré klasiky a jsem v pokušení koupit si barevné křídy a začít psát po zdech. Co bylo tak špatného na tom, když jste vzali křídu a jednoduše psali? Došla křída, vykopli jste studenty, ať donese nové, a psalo se dál. Fixy vydrží kratičce, co chvíli se přistihnete, že už tohle písmeno obtahujete popáté, a furt není vidět (navíc si ho tím obtahováním současně i mažete), psavá fixa není v dosahu, i když vyzoušíte všechny, co se vám tu povalují (já už si nosila vlastní, protože spoléhat na školní, nenapíšu nikdy nic), nové fixy vám nikdo pořád kupovat nebude a doplňování... No... Jednou vám to nepíše a podruhé vám to teče - o následném praní se tu moc šířit nebudu. Pak tu máme ten druhý zázrak - interaktivní tabule. Bomba věc, řeknu vám. Pustíte si na tom prezentace, zvuk, psát se na to dá speciálními udělátky, není nic, co na tom nezvládnete, pokud s tím umíte. Hned potom, co si tabuli vyladíte. I když ani to někdy nepomůže a vy píšete dva cenťáky někde úplně jinde a chováte se jako mentál, když se snažíte ve schématu odhadnout, kde se vám tam asi vaše poznámka objeví, když ji napíšete třeba tady. A pak ji už nesmažete, ale zato si vygumujete půlku toho, co jste měli správně, při marných pokusech strefit se interaktivní houbou někam úplně jinam, až skončíte u ukazování prstem a hláskováním toho, co si studenti mají kam napsat.
A teď se vám ještě může stát, že se vám podělá počítač nebo vypadne proud - a jste v háji, protože veškeré přípravy jsou skryté na flashce, kde jsou vám upřímně k vítečemu, nic nikam nenapíšete, protože na interaktivní tabule se přece nepíše, jinak to tam máte na věčné časy, tabuli na křídy nemáte, protože jsme přece v jednadvacátém století a nežijeme za první republiky - a asi se od vás očekává, že vše podáte pantomimicky, protože moderní mladý pedagog si přece poradí se vším a takovéhle podružnosti, které může a musí očekávat kdokoli, ho nemohou zaskočit.
Chtěla bych si na tomto místě radostně zavýsknout, že v současné době mám to štěstí, že jsem se vrátila ke klasice. A řeknu vám, kašlu na to, že mám křídu od výstřihu po fusekle. Je to prostě paráda. Možná jsem zpátečnice, ale není nad jednoduché věci, které fungují. A když vždycky najdete nějakého zapomenutého špačka, kterým dopíšete, co potřebujete.
... a tady je ten vyžádanej Bezzubka...
... a někdy příště má anabáze s kabelem.
Žádné komentáře:
Okomentovat