Zdravím.
Doufám, že tohle je poslední infočlánek, co se tu objeví v řadě, a příště se objeví již něco kloudnějšího. Předem se tradičně omlouvám, že tu dlouho nic tvůrčího nepřibylo. Vysvětlení je prosté - končil semestr, takže se doháněly resty na vš, honili mě studenti, honili mě učitelé a já sháněla job. Poslední položka je stále dost na prd, ale první dvě uhrány jakž takž uspokojivě. Potom mě čekala zkouška - již druhé zapsání, celkem dva pokusy, pak by přišlo definitivní pá pá. Napodruhé jsem to uválčila, takže na cestě k doktorátu mohu pokračovat (viz předcozí článek). Stejně smysl těch věd, ze kterých jsem to dělala, nechápu a vesele jsem již vše zapomněla. Těch šest skript už v životě nechci vidět.
Pak nadešlo období předávání kurzů - a sotva jsem se odstěhovala z koleje, volali mi z jedné agentury, zda bych jim nechtěla vypomoct v Linci. Chtěla. Dva dny jsem se potila v těhle vedrech na betonu u Dunaje, tekly ze mě proudy, už kolem poledne jsem byla ulepená, o večeru radši ani nemluvím. Platonickou zamilovanost do kolegy jsem tedy rovnou poslala k šípku, protože po dvanácti hodinách nonstop pocení by veškeré snahy stejně skončily vímekde. Každopádně nakonec jsem dostala dvojnásobek peněz, než jsem měla původně slíbeno, protože se mnou prý byli spokojenější než s vlastními stážistkami. Ego pohlazeno a prašulky mi pokryly polovinu nákladů na Chotěboř.
Pak přišel den doma, ten jsem věnovala pití a balení a od pondělka mě čekal Festival fantazie. Jak jste asi postřehli, letos byla mezi hosty i Natalia Tena. Navštívily jsme jeden její program, nechaly se odfotit (jeden den) a podepsat si fotky (druhý den). Její agent je totiž ukázkovej kokot, takže se tvořily problémy, kde vůbec nemusely být, a vše se protahovalo. Také jsem se nechala zvěčnit s Garrym Chalkem (Star Gate), s nímž jsem původně nepočítala (na Star Gate je spíše sestra), ale stačilo ho jednou potkat na náměstí a bylo mi jasné, že s tímhle sympaťákem se dojdu odfotit taky. Oba na těch fotkách vypadají skvěle. Já vypadám standardně. Ve čtvrtek jsme ještě absolvovaly koncert Nataliiny skupiny Molotov Jukebox. Trošičku jsme se bály, že jestli to bude probíhat jako focení a podepisování, budeme na koncert proudit po dvojicích - dvacet vteřin a zadem ven, ale naštěstí ne. Stály jsme hned pod pódiem, nádhera. Natalia je živel (zbytek kapely taky), nádherná (a měla krásné šaty, moc jí to slušelo) a drobounká (stejně vysoká jako já - ročník jsme taky stejný, tak ještě dohnat její váhu… :D ) a každá minuta stála za to. Koncert neměl chybu, takže jsem si po skončení koupila i obě jejich cd, z nichž mám velkou radost, protože se mi jejich hudba už delší dobu opravdu líbí. Navíc mi je podepsali Sam Apley a Tom Wilson.
Jinak jsme festival docela bojkotovaly. Nějak tam nebylo nic, na co bychom zvědavé, takže jsme si prošly hospody (povinnost - výborné chotěbořské pivo) a prošly se malebným údolím řeky Doubravy. Určitě by to bylo krásnější, kdybychom obě neměly letní botičky absolutně nevhodné do terénu (ségra na tom byla hůř) a netáhly s sebou notebook (já a moje nedůvěra vůči ponechávání věcí bez dozoru ve škole). Pokud jde o program, navštívily jsme jeden příspěvek - a odešly totálně nasraný (sorry za výraz, ale jiným slovem své rozpoležení nedokážu vyjádřit), takže nic dalšího už jsme neriskovaly a radši koukaly na vlastní filmy a seriály. Hnuly jsme s Being Human, například. A já se dala do Hypnotizéra. Už je mi jasné, že Paganiniho smlouvu pořídím taky. Manželé Lars Kepler jsou prostě skvělí. Teď, když jsem odložila Game of Thrones na neurčito, mám trošku roupy. Dokud to nebude komplet, tak to nečtu. Navíc mě lehce odrazuje tloušťka jednotlivých bichlí GoT a taky se mi do toho nechce, dokud běží seriál - knihy se po zkouknutí seriálu přečíst dají a člověk si je užije, ale opačně bych si akorát zkazila požitek ze seriálu, znám se. Takže končím, kde jsem skončila, a čekám.
Žádné komentáře:
Okomentovat