Pád 3 15
"Špatná noc?" zatvářil se soucitně Filius, když jsem se dovlekla do Velké síně na snídani. Věnovala jsem mu pohled, co naprosto jasně říkal, že nemám svůj den a jestli nechce podstoupit nepříjemnou konfrontaci se Zmijozelem, ať radši mlčí. Spokojeně se zazubil sám pro sebe a nalil si mléko do ranní kávy. Kdosi mě ušetřil pracného rozhodování, kam se posadím, když mi na stůl položil úhledně nadepsanou obálku. Zastrčila jsem ji do kapsy hábitu. Tady nic otevírat nebudu. A dopis od Cissy teprve ne. Stejně si dovedu živě představit, co bude uvnitř. Vždyť její jednorozený syn se stal historicky prvním studentem, kterého první den školy skoro zabil hipogryf v první hodině ochočeného nebelvírského poloobra. Malfoyovi museli mít vždy něco extra. Luciusův hlas ze včerejšího večera mi stále ještě zněl v hlavě. Jako bychom snad JÁ nebo Severus mohli za to, co se tu děje! Copak si nikdo ještě nevšiml, že v čele Bradavic stojí Brumbál a domluva s Brumbálem končí dole pod tím jeho efektním eskalátorem? No, možná tak Popletal, ale ten toho taky moc nezmůže.
"Dobré ráno," zašveholil nade mnou rozverně mužský hlas, až jsem se skoro ohlédla, jestli se nevrátil Zlatoslav. Ale tolik štěstí po ránu by mě tady asi sotva potkalo. Místo toho jsem na Lupina jen zavrčela.
"Ty na mě dneska nemluv."
Zatvářil se překvapeně, ale měl tolik soudnosti, aby zůstal mlčet. Severus se pousmál. Asi. U něj se to vážně těžko určuje. Zadoufala jsem, že si to doporučení rozšíří i na svou osobu. Dnes jsem opravdu nebyla v komunikativním rozpoložení - a čím dříve to člověk dá ostatním najevo, tím lépe pro něj. Pro mě. Tohle je opravdu začátek školního roku se vším všudy. A to jsme začali teprve včera. Máme - mám - před sebou ještě deset měsíců.
"Rád vidím, že už jste se lépe seznámili," utrousil Severus s pohledem upřeným ke zmijozelskému stolu. Takže nerozšířil.
"Ty na mě nemluv taky," obětovala jsem mu pár slov a byla mu vděčná, že svůj pronikavý pohled věnuje kolejnímu stolu, a ne mně. I kdyby na mě nitrozpyt nepoužil, měla jsem pocit, že musím mít předešlou noc vepsanou ve tváři - a hezky čitelně i pro negramoty.
"Problémy v ráji?" přisunula se ke mně Rolanda se svou židlí a úsměvem na tváři.
"Už zase?" přisadila si Minerva.
"Něco jsem propásl?" Na Brumbála už jsem byla líná se i ošklivě podívat. On by navíc byl schopen na to přijít, takže oční kontakt nenavážu za žádnou cenu. Radši budu hypnotizovat - to je dýňová šťáva? To snad už ani není možný! Kde je moje kafe? Jak má člověk energicky vykročit do nového dne, když mu všechno sabotujou už od rána?
Uzmula jsem konvičku s kávou Lupinovi. Vlkodlaci by stejně měli dodržovat zdravý životní styl a radši se dopovat vitamíny než kofeinem. Aby nám déle vydrželi. Zhruba tak do června.
Náš milovaný ředitel se ale nenechal zmást odmítavou reakcí svých podřízených (mě) a zvesela navázal tím, co měl na srdci.
"Po snídani bych si s některými z vás rád mluvil." Srdce mi spadlo do… asi pod stůl, kalhoty jsem neměla. I Severus ustal v pohybu, ačkoli pohledem ani jednou k Brumbálovi nezalétl. Ta bláhová dětská naděje, že co nevidíme, nevidí nás. No, co kdyby… "Takže kdybyste potom šli se mnou, Minervo, Severusi a Remusi, byl bych vám velmi vděčen." Uf! Ze srdce se mi svalilo něco, z čeho bychom mohli postavit Hagridovi druhou hájenku. "A vy raději taky, Julie," dodal, když jsem si začala soukromě slavit. V první chvíli jsem chtěla zareagovat klasickým "a proč já?", ale rychle jsem si to rozmyslela, Radši na sebe zbytečně neupozorňovat. Ne dneska. Severus do sebe vyklopil černou kávu a jídla už se ani nedotkl. Remus si přidal.
***
Minerva za námi zavřela dveře svého kabinetu a netrpělivě se podívala na hodiny. Zřejmě by nepřežila, kdyby dorazila do své hodiny pozdě. Opřela jsem se o zeď hned u vchodu a založila si ruce na prsou. Všichni tedy museli předstoupit přede mě a poskytli mi tak vcelku ucházející bariéru mezi mnou a vedením. Brumbál si toho všiml a káravě se na mě zamračil. Pokrčila jsem rameny. Stejně jsem tu jen do počtu, a nebýt Sibyly, nebyla bych tu vůbec, tak co bych se hrnula do popředí. Navíc s nebelvírskou přesilou okolo. Kde jsou mozkomorové, když je člověk potřebuje? Nutí mě tu pracovat s polovinou Azkabanu, vlkodlakem a Nebelvírem, a ještě snad po mně budou vyžadovat aktivitu?
"Minervo, vím, že studenti od třetího ročníku mají povolené návštěvy Prasinek, to samozřejmě nemohu zrušit, takže budou náležitě hlídaní - Cornelius nám dobrovolně přislíbil nějaké své lidi navíc, aniž bych ho o to musel žádat… což bych ani nedělal, ale neuvažovala jste nad tím, že by byly tyto návštěvy Potterovi přinejmenším tento rok - za této situace - zrušeny?" začal Brumbál nejprve s Minervou.
"Nemůžeme přece Pottera připravit o tento výjimečný zážitek," vmísil se do jeho promluvy k všeobecnému úžasu Severus. "Návštěva Prasinek, první ryze kouzelnické prostředí, které si může úžít se svými vrstevníky, nepočítáme-li Bradavice. Taková příležitost pro někoho, kdo vyrůstal pouze mezi mudly. Nemůžete být tak krutý."
"Severusi, odkdy vám tak leží na srdci blaho našich studentů? Mých studentů?" zeptala se ho nedůvěřivě Minerva.
"Odnepaměti," odpověděl s neproniknutelným výrazem.
"Severusi, vážím si vašich pohnutek a vašeho zájmu o pozitivní duševní rozpoložení pana Pottera, ale v zájmu jeho bezpečnosti-"
"Právě jste řekl, že v Prasinkách bude polovina ministerstva a okolo polovina Azkabanu. Tam bych dobrovolně nešel ani já."
"Pro Pottera bude i tak bezpečnější, když zůstane přes víkend ve své koleji."
"Takže Prasinky budou hlídat nejlepší Popletalovi muži, zatímco Potter zůstane v tím pádem mnohem méně střežených Bradavicích, kde ho budeme hlídat jen my, a sice před uprchlým vězněm, kterého nás milovaný Potter stačil dohnat ke smrtelné nenávisti už jako batole, a proti jeho příteli, před kterým vás varuji od vašeho prvního nápadu ho zde zaměstnat jako učitele a který zde stále zůstává, ačkoli již stihl napadnout váženou dlouholetou členku našeho sboru?"
"Severusi!" ohradili jsme se všichni tři - já, Brumbál i Lupin. Já proti výrazu "dlouholetá", ale pochybuju, že to byla i jejich motivace.
"To zní, jako byste ministerstvu a panu ministrovi nedůvěřoval. Opatrně, máme mezi sebou dceru politika," dokončil svou řeč, aniž by si všímal námitek, které se vůči němu začaly hrnout. Nikdo neobdivoval ty dlouhé větné konstrukce, v nichž se to komunikovalo. Já od slova "dlouholetá" taky ne.
"Dost," zarazil Brumbál rodící se hádku mezi bývalými spolužáky. Ne, že by mě nebavilo sledovat kohoutí zápasy, ale dost dobře jsem nechápala, co tu vlastně dělám já. Po těch letech tady jsem si ale tenhle stav už docela zvykla. Dá se tam popsat celý můj život. "Julie," obrátil se Brumbál nakonec na nejinteligentnějšího člověka v místnosti, aby alespoň trochu zmírnil mé tápání. Zvedla jsem oči na znamení, že poslouchám. "Včerejší nešťastný incident s Dracem Malfoyem může mít velmi neblahé dohry pro naši školu. Ačkoli Už Lucius Malfoy není členem správní rady, jeho vliv na ministerstvu je nadále obrovský a nemůžeme ho ignorovat, zvláště ne v tuto chvíli."
Přikývla jsem. To mi bylo jasné. Asi jako všem. Je od něj ale hezké, že se to rozhodl mně osobně přednést nahlas. Jenže co já s tím? To mě považuje za rozumově méněcennou, že cítí potřebu mi to sdělit přímo? Prima, vážně prima.
"V tuto chvíli jste zřejmě jedna z mála, kdo s ním může promluvit, aby upustil od svých snah poslat nás všechny do Azkabanu. Bez toho, aby na vás vypustil psy, sotva překročíte hranici jeho pozemku."
"Vážím si vašeho názoru, ale…"
"Dnes dopoledne se bude pohybovat v prostorách ministerstva, vaše hodiny dnes odpadnou a váš krb byl připojen k letaxové síti, abyste se mohla transportovat mimo pozemky Bradavic." Obdivuju Brumbálovu techniku žádání laskavostí - jak dokáže vše podat tak, abyste neměli nejmenší příležitost ho odmítnout. Prostě vám nedá prostor. Než jsem se stihla nadechnout, poděkoval mi za ochotu a propustil mě, zatímco oba znesvářené muže si tam nechal.
Zůstala jsem stát přede dveřmi jako opařená. Nějaký čas mi trvalo, než mi plně došlo, že to Brumbál myslel opravdu vážně, že si ze mě nedělal legraci. Upřímně - nechtělo se mi ani trochu mluvit s Luciusem, když se rozhodl vyhlásit válku celým Bradavicím. Co má na srdci ohledně celé věci vím naprosto přesně - včera jsem si to vyslechla u Severuse a dneska to zřejmě budu mít ještě jednou písemně v kapse hábitu. Obvykle mi stačí říct jednou, nejsem tak nechápavá. Kde jsem k tomu přišla, že si Brumbál myslí, že bych zrovna já mohla mít na cokoli, co se tady děje, vliv? Už samotná má přítomnost zde svědčila o faktu, že mám na běh událostí stejný vliv jako britský mravenec na sucha v Austrálii. Už abych se zase děsila, co se mu honí v hlavě. Ať se tam tentokrát vylíhlo cokoli, bude to zase stát za to.
Dveře se znovu otevřely a vyběhla Minerva s knihou pod paží. Ošklivě se na mě podívala a proběhla kolem mě do své třídy. Rezignovala jsem. Skvělé, a jsme tam, kde jsme byly na konci minulého roku. S tím rozdílem, že teď z toho neuteču nikam na prázdniny.
Žádné komentáře:
Okomentovat