Kdo že mě to tu kdysi chválil, že píšu docela rychle? :D
Z pochopitelných důvodů jsem se snažila pohybovat co nejméně v Lupinově blízkosti. Ne že bych měla něco proti jeho osobnosti, kdepak, tu jsem ani neměla šanci poznat, protože Severus o něm mluvil jen v pejorativech (když už se o něm náhodou zmínil), Brumbál jen superlativech (pozitivních, samozřejmě), mé důvody ale byly čistě rasistické. Ano, jeho živočišný/lidský druh mě odrazoval a zaháněl do opačných částí hradu. Zvláštní, co s člověkem udělá jedno blízké setkání. Brumbál se mě ani nesnažil přesvědčit, že se mýlím, a já mu k tomu ani nedala příležitost. Myslím, že byl docela zaměstnán svým novým vyučujícím. Poloobrem, ne vlkodlakem. Hagrid totiž zvládal vytěžovat ošetřovnu téměř stejně dobře, jako se to do této doby dařilo především Severusovi. Je pravda, že většině studentů nic nebylo, jen se nechtěli přehrabovat v tlustočervech a zapáchajícím mase, se kterým museli chodit do Zapovězeného lesa lovit kdejaké potvory, co si tam Hagrid hýčkal. Polovina děvčat se přihlásila k astmatu, druhá trpěla na ekzémy, myslím, že tu byl i jeden pokus uhrát absenci na mor, ale nejsem si jistá, jestli to vzešlo ze Severusovy nebo Hagridovy hodiny. Každopádně dotyčný student neuspěl.
Kdyby náhodou pánové neposkytovali dostatečnou zábavu, stále ještě se dalo spolehnout na Sibylu. Nevzpomínám si, že by někdy zklamala, ale letos se opravdu překonala - na první hodině jasnovidectví, kde tradičně prorokovala smrt jednomu ze studentů (Který potom samozřejmě nezemřel, protože svou věštbou změnila osud… Věštci to mají vymakaný.), letos předpověděla smrt samotnému nebelvírskému zázraku.
Minerva soptila ještě večer. Kdyby Sibyla nehnízdila až v nejvyšší komnatě nejvyšší bradavické věže a poslední úsek se nemusel zdolávat po žebříku, určitě by si naše vědma něco vyslechla. Ale myslím, že to věděla, proto zvolila tuhle strategickou pozici, kde byla pro všechny takřka nedosažitelná. Minervě za to nestála, pro Filiuse to bylo mimo jeho fyzické možnosti, Pomona Sibylu ze zásady neřešila a Severus po většinu času ani nevěděl, že na hradě nějaká věštkyně vůbec je. Sejde z očí… Ani krby směrem k Sibyle nebyly nikdy využívané, člověk si nikdy nemohl být zcela jistý, co ho čeká na druhé straně.
Ten večer by jí ale Severus klidně i napsal obdivný dopis, ovšem kdyby to nepoškodilo jeho pečlivě budovanou image. A kdyby neměl ještě další nepříjemné starosti. Samozřejmě že nikdo nevěřil, že by se Potterovi mohlo cokoli stát - měli jsme v Bradavicích tříhlavého psa, vlkodlaka zamčeného na noc ve škole, mozkomory, kam jsme se podívali, bystrozory spící v Prasinkách, protože ani jeden z nich nepokládal Protivovy vtípky uprostřed noci za zábavné, takže se po třetí noci beze spánku zvedla tichá rebelie vůči Korneliusovi a zaměstnanci ministerstva se šli vyspat. Ještě že strašidla nikdy nespí. Dále sem údajně mířil Sirius Black - až uteču z Azkabanu, mé první kroky taky určitě povedou do školy. Chvíli jsme tu taky měli draka a v lese jsou věci, o kterých se nemluví, protože bychom se na pokutách nedoplatili. Ach ano, a jistě, máme tu Brumbála, který to všechno diriguje. A dle všeho se nám tu za poslední roky dvakrát zjevil ten, který by měl být dle oficiálně potvrzených zpráv ministerstva zlikvidován tím, co přežil. Bradavice jsou prostě naprosto nejbezpečnější místo na celém světě. Pokud nejste učitel obrany proti černé magii.
K vyhýbání se Lupinovi jsem ale měla ještě jeden důvod, mnohem osobnější než to, že jsem mu ještě nezapomněla, že jsem díky němu mohla po večerech výt na měsíc a zvládat se drbat nohou za uchem. Kupodivu mu ani netrvalo dlouho, než mi ten důvod poskytl. Něco se vlkodlakům nedá upřít, neztrácejí čas. Byl to hned po onom večeru, kdy Minerva vynalezla spoustu nových slov, kterými se dá pojmenovat jasnovidectví a ti, co ho provozují, ale my se z toho ani nemohli pořádně těšit, protože shodou okolností týž den, kdy byl Potter odsouzen k smrti hradní vědmou, byla málem zabita i pýcha Zmijozelu, takže jsme se Severusem jen čekali, kdy se tato zpráva donese k Dracovu otci a Lucius si nás náležitě podá. V tomhle ale neměla prsty Sibyla, nýbrž samotný Brumbálův chráněnec, takže jsme si ani nemohli stěžovat. Teda mohli, ale dopadlo by to stejně jako kterýkoli rozhovor s Brumbálem - mluvíte, mluvíte a přitom víte, že kdybyste to napsali na papír, zašpuntovali do flašky a flašku poslali do nejbližšího oceánu, dostane se vám téže odpovědi.
Lucius se ozval dost pozdě večer, čímž nás oba překvapil, protože na trní jsme byli už od osudné výuky, jež proběhla už po obědě. Svorně jsme to kladli za vinu Brumbálovi, že se nesnažil Malfoye ihned informovat (Od té doby, co byl Lucius nucen odejít ze správní rady, bylo uvaleno na záležitosti Bradavic přísné informační embargo. Chvíli Brumbál blábolil i něco o neporušitelném slibu, ale naštěstí se z toho vyspal.), nám to zakázal (protože to přece udělá sám) a Draca nechal v Poppyině péči a bez přístupu k sovám. Byla jsem ho krátce navštívit, abych zjistila rozsah škod, naštěstí to nebylo tak zlé, aby nechal Lucius Bradavice zbourat. Narcissa naštěstí obdobné pravomoci nemá (ne že by Lucius měl, ale většinou se tak tváří), protože jinak bychom lehli popelem už předloni, kdy byl Draco poslán uprostřed noci do Zapovězeného lesa pátrat po stvůrách, co vraždí jednorožce, což je podle Brumbálova zdravého úsudku perfektní způsob, jak využít studenty prvního ročníku a demonstrovat bezpečnost našeho ústavu. Když nad tím tak uvažuju, napadá mě - kdyby to nebylo tak absurdní - že je Hagrid snad najatý proto, aby zlikvidoval Draca Malfoye. Severus se u něj samozřejmě krátce zastavil také, ale bylo nám jasné, že naše starost nám stejně nebude přičtena k dobru. Vnukla jsem tedy alespoň Pansy Parkinsonové nápad, aby Luciuse krátce zpravila sama, někde ale muselo dojít ke zpoždění, takže když mě v nočním úboru a plášti (při tom, co nám běhá po hradě nadále odmítám opustit své komnaty v čemkoli, v čem nejsem ochotná umřít) jeden z hradních skřítků vedl do sklepení, proklínala jsem se za svou aktivitu a přísahala si, že s tímhle už vážně končím.
Na cestě zpět jsem před Severusovými dveřmi - jaké překvapení! - musela potkat Brumbálova ochočeného vlkodlaka, protože tihle tvorové asi nemají po nocích na práci nic jiného než se ploužit po chodbách a špehovat, kde se kdo pohybuje. Jako by nám nestačil Filch. Možná jsem mu ale jen křivdila a šel za Severusem kvůli tomu svému lektvaru. Ovšem na druhou stranu co tam má co dělat v noci? Nebo v tom má zase prsty náš drahý ředitel, co všude rozhlašuje, jak nám bezvýhradně věří?
Ne, odmítám nad tím uvažovat. Nezajímá mě to a nehodlám se jedním ani druhým (ani třetím) zabývat déle, než je nezbytně nutné. Přitáhla jsem si plášť, abych snad ani oděvem o svého kolegu nezavadila a opustila Severusovy prostory. Bohužel ne dostatečně rychle, protože jsem ještě stihla zaslechnout Lupinových prvních pár vět určených Severusovi.
"Víš, já se ti divím. Konečně se kolem tebe pohybuje někdo, kdo je ochoten a schopen a pustit si tě k tělu, a ty si jí nevšímáš. Vážně bych chtěl být u toho, až ti jednoho dne dojde, že ten tvůj zmijozelský kámoš je docela hezká ženská."
Docela hezká. Za tohle jsem ochotná si přivstat jen proto, abych se vetřela do kuchyně a plivla mu do ranního čaje. Co na tom, jestli se to dostane i k někomu jinýmu. Já piju kafe.
Samozřejmě, že jsem si nepřivstala. Za tohle mi nestál nikdo, natož vlkodlak. Omezila jsem se jen na klasickou ignoraci všeho, co kdy prošlo kolem Nebelvíru. Myslím, že si toho nikdo ani nevšiml.
Žádné komentáře:
Okomentovat