Věnováno Kathii.jones za její námět (i když asi ne tak, jak bylo očekáváno).
Náměty stále možno psát sem - nebo kamkoli do komentářů, všechno najdu.
Navzdory rokům, které zde již prožil, si Bradavice stále zachovávaly četná tajemství. Občas se mu podařilo některé odhalit, ale spíše se již smířil s tím, že mu vždy zůstane něco utajeno. Svým způsobem byl rád. Pokud by již neměl co odhalovat, k čemu by tu zůstával? Popletalův špatný spánek a probouzející se paranoia sice byly dobré důvody, ale ne natolik přesvědčivé, aby kvůli nim setrvával ve své pozici. Vedle dávných tajemství si ale hrad očividně tvořil i nová mystéria. To ho přímo fascinovalo. Jako by magie, která se zde uvolňovala, propůjčovala škole možnost žít si vlastním životem. Staletí a staletí praktikované magie se někde nějak projevit prostě musela.
Dějištěm jedné z nejnovějších záhad byla sborovna. Celý rok ji okupovala většina sboru - čestnými výjimkami byl Hagrid, který se pohyboval zásadně mimo hradní zdi a dovnitř se chodil snad jen najíst, a Sibyla, kterou přes rok nikdy nikdo neviděl a nebýt Minervy, která ji každoročně posílala do horoucích pekel, když jí vědma poslala někoho z koleje na smrt, možná by časem uvěřili, že i ona je pouze jakousi hradní pověrou. Bradavický Santa Claus. Brumbál se té představě musel usmát. Škoda, že tu zrovna nebyl nikdo, kdo by se mohl zasmát s ním. Ale zpět ke sborovně. Celý rok, kdykoli otevřel dveře, zde panoval čilý ruch a on slyšel nepřerušované štěbetání svých kolegyň. Novinky ze skleníků od Pomony, novinky ze světa košťat od Rolandy, novinky z dalekých galaxií od Aurory, novinky z metra (mudlovské podzemní dopravní zařízení, pomalejší a méně výkonná verze dopravního systému u Gringottových) od Charity, novinky odevšad od Minervy… Souvislý proud jednotlivých promluv slitý v jeden jediný hukot. Aktuality ze světa, vesmíru a sportu se nakonec ale vždy transformovaly v aktuality ze společnosti - kdo kde s kým… No, spíš kdo s kým, kde většinou stálo stranou.
Vánoce do tohoto letitého stereotypu vnášely změnu. Místnost byla stále plná a panoval zde čilý ruch, ovšem o ženu byste tu nezakopli. Všechny členky sboru se přesunuly do svých kabinetů a jiných lokací, ve sborovně "rušili" jen muži. A Binns. Většinou i Hagrid.
Brumbál si nebyl jistý, kdy přesně došlo k této změně. Ale zkušenost ho naučila nekoukat darovanému koni na zuby. Vešel do svatyně "klidu", jak si soukromě nazýval tento časově omezený pánský klub. Ano, pokud se sem někdy vyplatilo zaskočit, bylo to období Vánoc. Vzduch provoněný klidem, mírem, pohodou a ohnivou whisky. A vaječným likérem, přece jen tu seděl i Hagrid. Původně asi na několika židlích, ale teď už pro jistotu přímo na zemi - opatření proti pádu. Stejně měl hlavu výše než všichni ostatní, i když mu přes chvíli spadla na prsa. Rozhovor kolem stolu se točil kolem všemožných mužských témat - famfrpál, kdo kde s kým… Uprostřed všeobecného veselí seděla černá postava schoulená nad hromadou pergamenů a vysílající do prostoru mocné vlny nepřátelství. Severus opravoval předprázdninové eseje. Jako vždy byl přesídlen dopředu, na samý okraj stolu, protože na místo, kde sedával obvykle (na samém okraji stolu vzadu), zasahoval svými větvemi obrovský nazdobený strom, takže každý nově příchozí musel projít kolem něj.
Hagrid si říhnul, až se zakymácela hvězda na vrcholku jedle. Brumbál obrátil oči v sloup. Letos je všechno nějak rychlejší…
…S pohledem upřeným ke stropu se zarazil…
V tento nečekaný okamžik mu Bradavice zjevily své nejnovější tajemství…
Proto jeho kolegyně odmítaly překročit práh sborovny!
Přímo nad Severusem viselo několik bohatých svazků jmelí.
Žádné komentáře:
Okomentovat