Než se mi rozmrazí suroviny na oběd (někdo si to zase večer nevyndal z mrazáku, jak je jeho dobrým zvykem), napíšu vám hluboký článek, ať máte o víkendu o čem dumat.
Včera (dneska) jsem zase jednou šla spát pozdě v noci (brzo ráno). Udělala jsem si přípravy na dnešní supl, a když už jsem byla v té němčině, otevřela jsem word a koukla, kde jsem skončila kdysi dávno s překladem. Tak jsem zase kousek přeložila a pak šla spát. Tři a půl hodiny snad vydržím bez wc, tak jsem je fakt mínila prospat... Jenže ráno (hodně ráno) přijeli popeláři. Nevím, co tak dlouho v naší ulici dělali, ale podle zvuků to vypadalo, že ten odpad šrotovali a rovnou i tranformovali do nových výrobků. Pak vstávala spolubydla. Pak zazvonil budík (se ani nemusel obtěžovat) a já totálně mrtvá vylezla. Takže do obchodu vytisknout materiály, pak do jazykovky nakopírovat a hurá do třídy.
V jazykovce mě čekal šok. Nad kopírkou na váze visela náušnice. Nevím, jestli moje nebo ji ztratil někdo jiný, ale okamžitě jsem ji zabavila. Přesně takovou jsem ztratila někdy snad před pěti šesti (!!!) lety. To bylo shledání! Tu osiřelou pořád mám, protoře se mi líbila, tak jsem si říkala, že ji někdy rozeberu a udělám si z ní přívěšek. Ještě že jsem jak zpomalenej film. Zas bych měla lichou.
Nakráčím do třídy, ještě před začátkem, ale kde bych se flákala... a zůstanu zírat. Do kurzu chodí jeptiška! Okamžitě mi hlavou projel celý texty písničky Farina Urlauba, jestli tam není něco nevhodného (naštěstí jsem vybrala snad tu nejslušnější, co nazpíval), projela jsem si připravený text, taky v pohodě... a pak mi došlo, že Rico Genest, alias Zombie Man, na ploše je opravdu zajímavá volba. Vysvětlili jsme si gramatiku, udělali cvičení, já si zapamatovala půlku studentů (Rozuměj: čtyři, dvě studentky se mi pletly, a jedno byla jeptiška... a u Lenky jsem věděla, že to není není Lenka, ale vypadlo to ze mě skoro pokaždé... do konce čtyřhodinovky jsem se naučila všech osm studentů. To je na mě výkon, když jsem si jeden rok nepamatovala ani své spolubydlící...) a otevřela jsem notebook, že si pustíme písničku. Rafinovaně jsem Rickovi přes hlavu otevřela složku, udělali jsme si, co jsme potřebovali, a pokračovali dál... Až když na obrazovce naskočil Voldemort (spořič), napadlo mě, že jsem si obrazovku mohla natočit k sobě, a ne ji nechat namířenou na studenty. Ale co, když už, tak už...
A teď k poslední položce z názvu. Mužské nemoci. Po skončení minulé hodiny PL se kolega-vyučující zeptal jedné z kolegyň-studentek, kde má kolegu (svého, ne už mého), a ona mu odpověděla, že dorazí příště, že má mužskou nemoc. Kolega vyučující nasadil nechápavej výraz a všechny holky se rozesmály. "Rýma? " ujišťuju se malířky a ona kývne. Kolega stále nechápavej ksicht. "Ty neznáš mužskou smrtelnou nemoc na sedm?" ptám se ho nevěřícně a nechápavej výraz se přesunul z akademické malířky na mě. Holky dostaly výtlem. "Rýmička," odpovím mu v šoku, jak někdo může mít tak trestuhodné neznalosti, když všechny holky to očividně znají. Dostal záchvat smíchu, pak se zarazil, že je to sexistické a čemu se to vlastně směje... (jen na vysvětlenou - já nejsem drzá, my jsme kolegové, jen k němu i ze zájmu chodím na předmět)
Rico Genest :-*
Žádné komentáře:
Okomentovat