Další jednorázovka, tentokrát s věnováním Newkax, která přišla s námětem. Příjemné počtení, a pokud zanecháte svůj názor, budu ráda. :)
Důmyslnější plán kouzelnický svět už dlouho neviděl. Když se mladý Bartemius Skrk dostal s dopomocí z Azkabanu a znovu vstoupil do služeb Pána zla, Voldemort ho přesvědčil, ať uvězní Alastora Moodyho, jednoho z nejproslulejších bystrozorů, a vezme na sebe jeho podobu. Sice trochu nedomyslel skutečnost, že chytit paranoidního člověka, který se po většinu svého života živil tím, že chytal čaroděje překračující zákon, nebude ta nejjednodušší záležitost pod sluncem, ale nakonec se přece jen zadařilo. Moody skončil na dně truhly a zamířil do Bradavic, i když ne právě tak, jak Brumbál zamýšlel.
První bod byl splněn a Barty se okamžitě ujal iniciativy a pustil se do dalšího - získat si přízeň nejsledovanějšího studenta všech dob, Harryho Pottera. Sice by bylo bývalo mnohem jednodušší zabít ho někde na nádvoří, v temném koutě některé z chodeb, v prázdné učebně (a že by příležitosti byly), ale Voldemort sveřepě trval na tom, že ho musí zabít sám. A protivit se jeho vůli, to by vědomě učinil jen člověk, kterého již jeho život omrzel. A Bartyho začal po věčnosti strávené ve vězení konečně zase bavit, takže se samozřejmě snažil svému pánu a vládci vyhovět, jakkoli s ním v duchu mohl nesouhlasit. Ne, že by s ním v myšlenkách nesouhlasil! Ačkoli aktuálně Voldemort vypadal všelijak, bylo více než jisté, že jednou zase bude vypadat tak, co se v jeho případě označovalo za normální stav. A pak by nebylo dobré předstoupit před jeho tvář a zpovídat se z dřívějších pochybností.
Barty nepochyboval. Nikdy a o žádném jeho slově. Copak se mohl člověk stavět proti někomu, kdo přežil svou vlastní smrt? Dokonce několikrát? Kdepak, pudy sebezáchovy promluvily jasně a on skončil v Bradavicích, aby lhal největšímu čaroději všech dob. Hned po Pánovi zla, samozřejmě…
Přesvědčit Brumbála k obnově starých tradic soutěží kouzelnických škol bylo snazší, než Barty v Moodyho kůži očekával. Vlastně se pro tuto myšlenku Brumbál nadchl, sotva ji z Moodyho úst uslyšel. Byl dokonce ochoten na rok vypustit famfrpálové turnaje, což byla obrovská oběť, vezmeme-li v potaz skutečnost, že po létech a létech útrap, kdy byl Nebelvír a spřátelené koleje drcen vítězným Zmijozelem, se začali jeho favorité opět lehce prosazovat na tomto bitevním poli. V okamžení poslal dopisy do Kruvalu a Krásnohůlek a školy bleskurychle odpověděly. Vycházelo to lépe, než se mu mohlo zdát.
Se začátkem školního roku dorazili do Bradavic jak místní studenti, tak studijní výpravy z obou pozvaných kouzelnických škol. Karkarovův výběr Bartyho mírně zneklidnil, ale nebylo to nic proti tomu, s čím se vytasil Brumbál - věkové omezení. Soutěž přece nebyla nikdy věkově omezena! Proč teď? Začal snad Brumbál měknout? Nebo nevěří schopnostem svých studentů? Vždyť většinou při Poháru nikdo nezemřel! Proč s tím teď začal? Nebo se bál o Pottera, že by se mu zabil dřív, než by dostal příležitost zničit Pána zla?
No, co se dalo dělat… Naštěstí byly Bradavice plné kouzelných knih, ve kterých se dalo nalézt řešení. Pokud člověk věděl, kde hledat, a pokud měl dostatečnou motivaci hledat… a Voldemort BYL VÍC než dostatečná motivace.
Věkovou hranicí kolem poháru ale problémy teprve začaly. Už během prvních hodin obrany proti černé magii (trochu ironické) Bartymu došlo, že vychovat z Pottera soutěžícího, který přežije turnaj, aby na jeho konci mohl slavně zesnout rukou Pána zla, bude víc než nadlidský úkol. A bez cizí pomoci je to zhola nemožný úkol. Bylo třeba zaúkolovat Longbottoma, Weasleyho, Hagrida, Diggoryho (s dopomocí, protože sám by to vejce otvíral ještě za deset let), vymyslet, jak dostat Pottera v celku kolem draků, dostat Snapea z dosahu, když Longbottom kradl žaberník, sebrat Potterovi Pobertův plánek (výborný vynález, když předstíráte, že tu nejste), zajistit Potterovi hladký průchod bludištěm…, nezabít Severuse, který se vyhnul Azkabanu jen proto, že mu za zády stál Brumbál. Ten si uměl vybrat. Sotva zjistil, že se mění vítr, vyměnil strany jako špinavé ponožky.
Kdyby ho sejmul někde zpoza sloupu, ušetřil by si rok života a Voldemort by jeden navíc získal.
Ale i nějaká pozitiva rok strávený v Bradavických zdech přinesl. Ten okamžik, kdy mladého Malfoye proměnil ve fretku, ho zahřál na srdci. Aspoň malá odveta tomu kluzkému mizerovi, co se ze všeho tenkrát vykroutil a vylhal. Stále nedokázal pochopit, jak se mu všechny podařilo přesvědčit o své bezúhonnosti. Nebo spíš koho podplatil…
Bylo tak těžké pobývat v blízkosti všech, které nenáviděl, tvářit se jako jeden z nich a ještě si nechat ujít okamžik, kde se Voldemort vrátí. Pln očekávání stál před bludištěm, jediný, kdo věděl, co čekalo na vítězného Pottera na jeho konci. Už by tam měl dojít… Zachvěl se utajovaným nadšením. Za několik okamžiků Pán zla opět povstane. Vrátí se a ukáže těmhle dvěma slizkým úhořům, jak se zachází se zrádci a zbabělci. Po Moodyho tváři se rozlil spokojený Bartyho úsměv. Za chvíli se tohohle obličeje nadobro zbaví.
Ozval se charakteristický zvuk.
Barty otočil Moodyho tělo směrem, odkud zvuk přišel.
Nevěřícně zamrkal.
Před tribunami nedočkavých diváků se objevil pohár se dvěma chlapci.
Diváci propukli v jásot.
Potter padl na kolena a začal někde v trávě lovit spadnuvší brýle. Diggory na něj chvíli shlížel ze své výšky a pak odevzdaně přičapl na bobek vedle něj a ztracenou optiku mu s povzdechem podal. Potter ji vděčně posadil na nos a pak oba zvedli vítězně ruce.
Brumbál jim oběma nadšeně začal okamžitě potřásat pravicemi. Karkarov se tvářil jako vrah a Madame Maxime rozhodně prohlásila, že příští turnaj se bude konat na půdě Krasnohůlek. Karkarova to příliš neuspokojilo.
"… byl tam hřbitov," zaslechl Barty Pottera, když se dostatečně přiblížil na doslech k vítězům.
"A Harry řekl, že další úkol plnit nebudeme, že o něm nikde nic nebylo, tak jsme se chytli přenášedla a vrátili se zpět. Nebo se tam máme vrátit?" zvedl Diggory tázavě oči ke zmatenému Brumbálovi.
"O žádném hřbitově nic nevím," poškrábal se Brumbál ve stříbrných vlasech a poposadil si na nose své půlměsíčkové brýle.
"Slyšel jsem, že tam někdo dost sprostě zaklel, sotva jsme se chytli přenášedla, ale už bylo pozdě se pustit," nejistě řekl Potter a očima se ujišťoval ve výrazech všech přítomných, že neudělali moc velkou chybu.
Barty zvedl oči k nebi. Ještěže nebyl v blízkosti Pána zla, když se Potter objevil na hřbitově, rozhlédl se okolo, zjistil, že není v Bradavicích, tak se chytil přenášedla a vrátil se zpět…
Tak důmyslně promyšlený plán - a zhatí ho nevypočitatelnost lidského chování.
Měl ho někde shodit z věže. Teď aby snad ještě šel opravit domácí úlohy z poslední hodiny obrany proti černé magii…
Žádné komentáře:
Okomentovat