22. kapitola

Tak, zkoušky jsou za mnou, úspěšně, ale vyhráno stále není. Doufám, že teď budu psát rychleji. Zvlášť když jsem teď zjistila, že snad ani nejsem v polovině knížky! Uf!

---

Brumbál opatrně sundal ztuhlou Norrisovou ze zdi. Nevím, na co ty ohledy. Když to tu pobíhalo, taky jsme je nebrali. Ovšem teď u toho byl Filch. Vlastně měl docela štěstí. Kdyby se profesorský sbor dostavil o něco později, jistě by tu kočku našel už jen v několika kusech roztroušených po nejbližších dvou až třech patrech. Takhle ji jen Albus za ocas donesl až do Lockhartova kabinetu, který byl v tu chvíli bohužel nejblíže, a tudíž nejlépe splňoval naléhavou potřebu soukromí. Severus se jim snažil držet v patách, protože jeho výraz, ač se ho snažil přemáhat, by u Arguse nevzbudil zrovna pochopení. Navíc tak měl Pottera a spol. před sebou a nemusel je nijak zvlášť hlídat.

Mně byli všichni upřímně ukradení i s dědicem, nepřáteli a všemi komnatami na hradě, protěže mi ta zatracená voda natekla do bot, studilo to a při každém kroku jsem slyšela charakteristické čvochtnutí. Jen jsem doufala, že ostatní to díky události s kočkou neregistrují.

Neregistrovali.

Až na jednoho, který vypadal, že dnes předčasně slaví Vánoce.

Jestli z něj vypadne jediná poznámka, pustím mu do toho jeho kamrlíku Damiena a pár myší, beztak už ty jeho zásoby potřebujou aktualizovat. Jenomže to je pořád "kvalita prověřená lety" a
tak dále a tak dále…

Jestli to zas byla Uršula…Ta má jediné štěstí, že je nehmotná. Kdyby na ní bylo aspoň trochu něčeho fyzického, tak ji asi zabiju. Už krátce po mém nástupu jsem si kvůli ní zničila takové krásné, elegantní, pohodlné semišové botky. Koho by taky napadlo, že když se půjde v noci projít, protože nemůže spát, že ho zastihne přílivová vlna ze záchodků? Každopádně ať ji zabil kdokoli, věděl proč. A je velká škoda, že se to nedá zopakovat.

Občas by mě zajímalo, jak může duch ucpat záchod. Ale bojím se nad tím uvažovat.

V kabinetu naší usměvavé posily se nebelvírská trojice odklidila z dosahu a dohledu školního chovatele kočky a snažila se nedýchat. A tvářit se, že tu ani jeden z nich, jak tu jsou, nejsou. Albus položil ten nevydařený umělecký kousek na stůl a sklonil se k tomu, div si o toho špicla neumetl nos. Minerva ho v tom samozřejmě následovala. Argus vypadal jak boží dopuštění. Ne že by jindy vypadal jinak, ale teď se tak i tvářil. Severus si strategicky vybral místo dva kroky za nimi a jeho obličejové svalstvo svádělo tuhé boje.

Do chvíle, než Zlatoslav začal vyprávět.

V rámech se rázem objevily desítky dalších. Všichni horlivě přikyvovali. Nikdy jsem neviděla tolik… jeho. Ještěže ostatní nemohli mluvit.

Děsivá představa.

Otřásla jsem se.

Snažila jsem se ho neposlouchat, snažila jsem se nevnímat chlad, co se mi rozléval po celém těle, a snažila jsem se nemyslet na to, že až se pohnu, ozve se pronikavý zvuk vzduchu unikajícího skrz rozmočený materiál boty. To má člověk z toho, že se snaží působit trochu módně. Asi zavedu taky univerzální školní obuv do každého prostředí. Potupné. Ve svých XXX letech budu nosit stejné boty jako Minerva, Pomona…

Ani myslet na svůj věk nemůžu, protože člověk nikdy neví, koho napadne použít nitrozpyt… Respektive napadne…

Severus se hryzl do rtu.

"Ta kočka není mrtvá," přerušil k úlevě všech Brumbál Lockhartův monolog. Argusovi se ulevilo tím sdělením a všem ostatním, že Lockhart zavřel pusu.

No, když není mrtvá, tak je všechno v pořádku a tu sešlost bych rozpustila. Mně ta kočka takhle vyhovuje.

Filch ale moc přesvědčeně nevypadal. "Ale proč potom - proč je celá ztuhlá a jako kus ledu?"

"Protože zkameněla-"

"Ach!" vydechl Zlatoslav a jeho obličejové svaly se přelily do výrazu vševědoucnosti. "To jsem si myslel celou dobu!"

Naštěstí v tu chvíli propukla hádka o to, kdo za všechno může- tedy že za všechno může Potter, který se zase dohadoval, že on NIC, takže jsme byli ušetřeni dalšího Zlatoslavova příběhu, při kterém zřejmě někde vyléčil celou kamennou vesnici. A kdyby dostal příležitost, jistě by oživil i sochy na Velikonočních ostrovech.

"Pokud bych směl něco říci, pane řediteli," ozval se ze stínu Severus sametovým hlasem a jeho bledá tvář vyplula na světlo. Automaticky jsem ztuhla. Kdykoliv se mnou Severus hovořil tímto tónem, nikdy to nevěstilo nic dobrého - a nikdy z toho nic dobrého nevzešlo. Teď ale naštěstí nemluvil ke mně, takže jsem se po chvilce uvolnila. Na Pottera ovšem ten hlas působil naprosto stejně. Byl tu druhým rokem a zjevně naprosto přesně věděl, že… Co to plácám, ať mluvil jakýmkoli tónem, pokud to bylo o Potterovi, NIKDY z toho nic dobrého nekoukalo.

Docela se zájmem jsem sledovala nově rozprouděnou diskusi. Severus se tvářil jako Sherlock Holmes, co si někde zapomněl Wattsona, a vyslýchal Pottera a jeho společníky ohledně jejich nepřehlédnutelné absence na večeři. Potter argumentoval svou přítomností na oslavě Nicholasovy smrti a Weasley se snažil Severusovy výpady odrazit tvrzením, že na večeři se nevrátili, protože neměli hlad. Aby svá slova zdůraznil, zakručel, že to muselo být slyšet až do Velké síně. Stejně nerozumím tomu, proč Severus nemohl pochopit, že by tři studenti klidně šli do postele bez večeře. Zvlášť když se podává dýně na sto způsobů.

"Možná by se mu měly odejmout jisté výsady, dokud nám nebude ochoten vysvětlit, jak to všechno bylo," navázal Severus na své teorie možným řešením celé záležitosti. "Osobně si myslím, že by měl být vyřazen
z nebelvírského famfrpálového družstva, dokud nebude ochoten mluvit pravdu," přišel s návrhem doživotního zákazu famfrpálu.

Neměl šanci. Ani nestačil udělat tečku za větou a už se ozvala Minerva. Ani nemusela, Brumbál se tvářil stejně. Lucius Malfoy jim už udělal dost velkou čáru přes rozpočet a tohle by je zcela dorazilo.

"Dokud se mu neprokáže vina, je nevinný, Severusi," ostře mu zatrhl všechny naděje.

Severus i Filch v tu chvíli vypadali jako muži, se kterými si není radno zahrávat. Každý ale z trochu jiného důvodu.

"Mou kočku proměnil v kámen!" prskal Filch kvůli svému důvodu,který byl Severusovi zcela volný, a dožadoval se Potterova potrestání. Presumpce neviny nebyl pojem, který by ho nějak zvlášť vzrušoval.

"Dokážeme ji vyléčit."

CO?!

NE!

PROČ?

Koupím mu novou kočku! A tahle by mu takhle vydržela navěky!

V Argusově obličeji se střídala naděje s pochybami, když Albus mluvil o lektvaru z mandragory.

"Já ho připravím!" vykřikl nadšeně Zlatoslav, ale Velmistr to zatrhl, čímž pohřbil mé naděje na věčně zkamenělou kočku. Budu si s ním muset někdy vážně promluvit.

Lockhart se zatvářil dotčeně.

Protože atmosféra v kabinetu zhoustla, propustil Brumbál své tři chráněnce, než se Lockhart stihne nadechnout a spustit.

Minerva se zřejmě obávala téhož, proto sotva za nimi zaklaply dveře, zeptala se, co tedy do té doby bude s Norrisovou.

"Bude samozřejmě u mě! Nikomu bych ji nesvěřil!" rozkřikl se Filch.

"Dobrá, tím se tedy zdá být vše vyřízeno, takže bychom se mohli rozejít," uzavřel to Brumbál, spokojený, jak se mu povedlo vybruslit z Potterova případu.

"Pane kolego, mohl bych s vámi ještě krátce mluvit?" obrátil se Zlatoslav na Severuse. Ten viditelně zbledl, ale jeho hlas zněl pevně, když ho zdvořile (!!!) odmítal.

"Je mi líto, pane kolego, musím teď ještě dokončit něco naléhavého, snad příště."

Brumbál se skoro neznatelně usmál, ale oči mu šibalsky svítily, když se na okamžik otočil, jak za sebou zavíral dveře.

Severus už ale bral za kliku, tak je nedovřel.

"Rychle," sykl, nečekaně mě chytil za paži a vystrčil na chodbu těsně před sebou. Kdyby mě nedržel, rozpleskla bych se o podlahu, takhle jsem jen předvedla neohrabanou piruetu zakončenou tím, že jsem se oběma rukama chytila Severuse, než najdu ztracenou stabilitu.

"Co máš tak důležitého?" zeptala jsem se, když už jsem stála pevně na svých nohou ve studených rozmočených botách.

"Máme."

"My nemáme nic, já se jdu přezout a schovat, než mě někdo pošle vytřít chodbu nebo vyklidit Velkou síň."

"Souhlasím. Přezuj se a jdeme koukat třeba ven na světlušky. Už mě nahání týden, začínám se tu bát."