Druhá krátká povídka z cyklu alternativních konců, jejichž autorkou je Roya89.
Věděl, že ukazovat se na veřejnosti je nebezpečné a že mu to zakázali, ale už týdny nevystrčil nohu nebo packu ze dveří. Navzdory všem příkazům a zákazům na sebe Sirius tedy vzal podobu velkého černého psa a pomalu, ztěžka se procházel po rozlehlém parku. Bylo to všechno tak nádherné. Slunce, jak zahřívalo jeho kůži. Vlahý větřík, co mu lehce a chladivě foukal do srsti. Tráva, co se pod jeho silnými tlapami měkce mačkala a potom opět narovnávala. Sladká psí slečna, která mu se svůdným pohledem hleděla vstříc a ohlédla se po něm, když se zdviženou hlavou a ocasem proběhl okolo. Jednoduše všechno bylo božské, pro někoho, kdo se musel měsíce držet v zatuchlém, starém, špinavém domě.
Zastavil se, svezl se na zadní a vyřídil svou záležitost. Heh, paráda, jako pes si můžete dovolit věci… sám pro sebe se zašklebil. Kdyby ho teď mohl vidět Harry… jistě by byl zhnusen.
Park už byl pomalu u konce a Sirius šel pomalu dál po pěšině, zcela ponořen do svých myšlenek. Nevšiml si tak dodávky jedoucí za ním. Za volantem seděl robustní, tlustý chlap s trojitou bradou. Kdyby znal Sirius strýce Vernona, řekl by, že je tento muž stejně objemný jako Harryho strýček.
Kdyby se ohlédl… Zatímco se Sirius jen tak coural a přemýšlel, proč jen nechal svou hůlku ležet doma, vystoupil z dodávky hubený, až vychrtlý muž v modrých potrhaných kalhotách. V rukou držel něco zvláštního.
Kdyby se jen Sirius ohlédl… Náhle se nad ním vztyčil stín a - šups - Sirius byl polapen do velké, pevné sítě a muž z odchytové služby ho táhl do dodávky.
Kdyby se jen ohlédl…
Žádné komentáře:
Okomentovat