Zahlédl ji jen koutkem oka, když vyhlédl náhodou z okna.
Možná se mu jen zdála.
Nádherný sen...
Vstal, aby zatáhl.
S rukou na závěsu si to ale ještě rozmyslel a vyhlédl ven.
Ne, nebyla přeludem.
Silueta anděla se ztrácela ve stínech a světlech pouličních lamp.
Požár jejích vlasů žhnul i na dálku a propálil se do jeho duše.
Jako náměsíčný sledoval, jak zmizela za rohem.
I když už byla pryč, stále se díval.
Nedokázal se odtrhnout od okna.
Její obraz nedokázal vypudit z mysli.
Ani se o to nesnažil.
Nechtěl se snažit.
Žil tu celý život.
Celý život v jednom domě, pod stejnou střechou.
Celý život se stejnými lidmi, stejnými problémy.
Celý život bylo vše stejné.
Nepřemýšlel nad tím, že by se někdy mohlo něco změnit.
Nikdy sem vítr nezavál nikoho cizího.
Až dnes.
A přesto - jako by nebyla cizí.
Jako by sem patřila.
Jako by se zrodila z nočních světel - a jeho snů.
Fantóm tohoto města.
Valeria.
Žádné komentáře:
Okomentovat