Charity se vrátila odpočatá a spokojená. Než se stačila rozkoukat, strčila jsem jí zpět všechny její materiály ke studiu mudlů, radostně jí potřásla rukou a letěla k famfrpálovému hřišti. Dívala se na mě všelijak, nešlo jí do hlavy mé náhlé vzplanutí pro sport na pomůckách k zametání. Upřímně - famfrpál mi byl ukradený, ale Severus jako soudce, to se vidí jednou za život. Pokud vůbec. A já si to nenechám ujít ani náhodou. Tohle ale prostě Charita Burbageová nemohla pochopit. Tak dlouho se snaží splynout s mudly a najít k nim cestu pro naše studenty, že jí uniká krása kouzelnického života.
Přišla jsem ještě včas. Uf! Družstva se uvnitř připravovala, černý soudce stál nenápadně u hřiště a s neskrývaným opovržením si prohlížel své koště. (Jako skoro všichni kouzelníci i já mám své koště. Kdybych měla dost času, možná bych ho i našla...) Když si mě všimnul, přesunul ten pohled na mě.
"Co tu děláš?" zavrčel nakvašeně. Ještě se s tím úkolem pořádně nesrovnal.
"Přišla jsem ti popřát hodně štěstí - a stability."
"To je milé," utrousil, ale tvářil se přitom, jako bych ho donutila kousnout do citrónu.
Usoudila jsem, že nejrozumnější bude, když se vzdálím, abych si taky ještě našla nějaké místečko na tribuně. Jen pěkně vzadu, z dosahu potlouků a z dohledu odrážečů. Pokud možno za Quirinusem, protože ten tvoří docela slušnou clonu.
Ani ne za deset minut jsem zjistila, že to ani nebylo nutné. Zápas začal - a skončil. Tohle utkání se jistě dostane do nějaké místní kroniky. Potter chytil zlatonku, než si většina Nebelvíru stihla připravit mávátka. Skoro přitom srazil Severuse z koštěte. Musí se mu nechat, že odvahu má, to ano. Předchozí nebelvírský chytač by si radši ukousl nohu, než by se střemhlav řítil na Severuse. Říkala jsem "odvahu"? "Hloupost" jsem chtěla říct...
"Co tu děláš?" zavrčel nakvašeně. Ještě se s tím úkolem pořádně nesrovnal.
"Přišla jsem ti popřát hodně štěstí - a stability."
"To je milé," utrousil, ale tvářil se přitom, jako bych ho donutila kousnout do citrónu.
Usoudila jsem, že nejrozumnější bude, když se vzdálím, abych si taky ještě našla nějaké místečko na tribuně. Jen pěkně vzadu, z dosahu potlouků a z dohledu odrážečů. Pokud možno za Quirinusem, protože ten tvoří docela slušnou clonu.
Ani ne za deset minut jsem zjistila, že to ani nebylo nutné. Zápas začal - a skončil. Tohle utkání se jistě dostane do nějaké místní kroniky. Potter chytil zlatonku, než si většina Nebelvíru stihla připravit mávátka. Skoro přitom srazil Severuse z koštěte. Musí se mu nechat, že odvahu má, to ano. Předchozí nebelvírský chytač by si radši ukousl nohu, než by se střemhlav řítil na Severuse. Říkala jsem "odvahu"? "Hloupost" jsem chtěla říct...
Po utkání jsem Severuse nenašla. Jako by se do země propadl. Stejně jako Quirinus. Nezbylo mi tedy než se vrátit do hradu s Albusem, protože Minerva zářila, až oči přecházely, a Brumbál poslední dobou aspoň v mé přítomnosti své nadšení trochu mírnil. I když ty rozzářené modré oči za půlměsíčkovými brýlemi nemohly uniknout nikomu. Patřit ke skupině, která se těší oblíbenosti srovnatelné s příušnicemi, je na houby.
V půli cesty k hradu jsem si uvědomila, že mi Albus líčí něco o svém bratrovi. Šlo mi to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ať si nemyslí, že se na něj usměju. Ne kvůli tomu zápasu, ale tím zrcadlem si to u mě rozházel na pěkně dlouhou dobu. A ani mu za to nemůžu vynydat, protože jinak by to ze mě vytáh´.
V půli cesty k hradu jsem si uvědomila, že mi Albus líčí něco o svém bratrovi. Šlo mi to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ať si nemyslí, že se na něj usměju. Ne kvůli tomu zápasu, ale tím zrcadlem si to u mě rozházel na pěkně dlouhou dobu. A ani mu za to nemůžu vynydat, protože jinak by to ze mě vytáh´.
A taky mě štve, že dnes asi usnu s obrazem Severuse vlajícího na koštěti. I když - ten pohled stál za to...
Žádné komentáře:
Okomentovat