***
Prázdniny ve škole jsou přece jen zajímavý zážitek. Od chvíle, kdy byly rozeslány sovy, na směny nadepisujeme a množíme dopisy pro pana Pottera. Teda co tam s tím ti jeho pěstouni dělají?! S tím snad zatápějí nebo co! Copak mudlové už nevědí, co je dopis a k čemu slouží? Musím se někdy porozhlédnout ve svém okolí, jestli mi něco neuniklo.
Od srazu u Brumbála jsem neviděla Severuse. Úplně zmizel ze světa. Všichni vědí, že je u sebe, ale nikdo se k němu nemůže dostat. Ne že by se někdo tak urputně snažil. Nevychází, neozývá se, nechodí na jídlo, dokonce přestal vařit i ty lektvary, takže je tam nějak podezřele ticho a bez zápachu. Nezvyklé. (Ale zvykla bych si.)
Tak moc se mu příčí mávnout hůlkou kvůli pár dopisům a utužovat tak při společné práci kolegiální vztahy? Jestli kvůli němu zase dostaneme obšírnou přednášku o atmosféře na pracovišti, dojdu ho tam jedné krásné noci zazdít sama, ať má aspoň důvod nevycházet ven. A ucpu mu krb. A pak ať mudruje v tom svém kutlochu pod zemí, kde se nedá přemisťovat.
Jak se blížil konec měsíce, vyvstalo nebezpečí další aktivity, takže ticho ve sklepení ještě zintenzivnělo a zurputnělo. Tak krásně jsem se už dlouho nevyspala. Škoda, že si Brumbál usmyslel, že ho dostane ven, aby tím nepodkopával naši pracovní morálku. Nevím, jak u ostatních, ale u mě neměl CO podkopávat. Každopádně to byla jedna z mála věcí, co jsem chtěla vidět. Třeba se něco přiučím. Umění argumentace, přesvěčování, logiku, teorii řízení podniku...
"Severusi!"
Albus zabušil na masivní dveře.
"Severusi, prosím! Vím, že tam jste!"
Ticho.
"Severusi, no tak!"
Zaryté ticho.
"Severusi! Okamžitě otevřete! Mám pro vás úkol."
Nic.
"Nic vám to neudělá! Jen jeden den. Dojedete pro něj a ..."
Dveře se rozletěly.
"JÁ???!!!" Doširoka rozevřel oči v naprosto nevěřícném úžasu. "Mám mu dělat chůvu? Já???!!! To nemyslíte vážně!"
Brumbál nehnul ani brvou. Dokonce nezmizel ani jeho andělský úsměv.
"Konečně. Ani si neumíte představit, jak moc jsme vaši společnost postrádali."
"Říkám NE! NIKDY mu nebudu dělat pošťáka!"
"Víceméně jsem s tím počítal. Pověřím tím Hagrida, bude mít radost."
Severus strnul uprostřed pohybu. "Tak co..."
"Říkám, že jste nám chyběl. Nějak jsem vás ven dostat musel," zazubil se a nechal uraženého a zaskočeného Severuse, ať si to sám nějak přebere.
Takže Hagrid? No... Sice si dokážu představit lepšího vyslance pro Harryho Pottera, ale uznávám, že Hagrid je mnohem vhodnější posel než Severus. Vždyť by z něj ten chudáček měl noční můry! (Myslím Harryho. I když...)
V tu chvíli si mě Severus všiml. Asi jsem se musela přitrouble culit, protože se mě zase pokusil zavraždit pohledem.
"Žádné - poznámky!" ucedil směrem ke mně a dal si záležet, aby položil silný důraz na obě slova. Pokud šlo o akcent, byl Severus mistrem široko daleko. Kdybychom v Bradavicích vyučovali rétoriku, nenašel by jediného konkurenta.
Jen jsem zavrtěla hlavou na znamení, že rozumím a nemám v plánu jakkoli reagovat, protože kdybych měla ještě něco říct, asi bych se opravdu začala smát. Už teď mě sebeovládání stálo nadlidské úsilí.
Naposled se zamračil a zmizel do svého kabinetu, což dal vědět celým Bradavicím, protože praštil dveřmi takovou silou, že školní zdi měly co dělat, aby to ustály.
Žádné komentáře:
Okomentovat