Xindl X - Nesem vám noviny

 Luxusní. Tohle si zaslouží článek, a ne se ztratit v komentářích. 

19. 12.

Lockdown je na nic, ale Andrejko nás uklidnil, v Německu jsou na tom hůř - tam to mají do 70. ledna. Chudáci. Jestli to dojde i k nám, leden nedám. 

5. 12.

V pátek po škole jsme s dvěma kolegyněmi vyrazily na punče. Trhy na náměstí nejsou, máme jen takovou ubohou záležitost kus od nádraží. A když říkám ubohou, myslím fakt ubohou. Zřejmě to ale není jen můj názor, protože lidi tam taky vůbec nebyli. Daly jsme si punč, takovou odpornost už jsem dlouho neochutnala. Nic dalšího nebylo, tak jsme to vzaly na náměstí, kde punče fungují a dají se pít. Cestou jsme zkusily ještě jeden, přeslazený, ale tak budiž. Na náměstí jsem si dala svůj se slivovicí a byla jsem konečně spokojená. Kolegyně jsem doprovodila na busy a sama hupla na městskou a vyrazila za PP a Zedem do hospody kdesi v tramtárii - MHDčkem na konečnou, pak lesem a pak kus po silnici. Po páté, takže tma jak v pytli, o té silnici jsem nevěděla, takže když jsme tam pak šli vyřádkovaní za sebou jak husy, měla jsem pr*** docela sevřenou, protože jako řidič vím, jak jsou lidi potmě blbě vidět. Celkem se nás účastnilo šest - já, PP, Zed s přítelkou a nová kolegyně s manželem. A můžu s klidným svědomím říct, že mít někdo z nás covida, tak to máme všichni - testovali jsme alkoholy, a když ten panák obejde šest lidí, aby si každý cucnul... Večerní skóre jsem měla kvalitní (vzhledem k tomu, že v jedenáct je večerka a musíme být doma) - vedle panáků šest piv. První mi automaticky objednali kluci, když jsem byla na WC (punče chtěly ven a já je tam nehodlala držet), po příchodu jsem zjistila, že z ženských evidentně velké piju jen já - a dvojnásobně rychle, co ony ta svá malá. To ale asi nebude nic k chlubení. Naštěstí kocovinka mě minula a já dnes mohla vyrazit shánět vánoční dárky. Koupila jsem si dvě knihy (no, jednu jsem měla mít už 23. října, ale jediné knihkupectví, co nemělo výdejní okýnka, bylo to, kde jsem si to měla vyzvednout) a sestře sehnala mísu na ovoce, ale jinak bída.

3. 12.

 Jediná hodina, spojená 8/9. Mám je mít kolem poledne, ale došlo k nějakému přesunu, takže jsem byli už před desátou. Psali test. Jedenáct vět, vytvořit rozkaz. Včera jsem jim podobných 11 dala na překlad, nejdelší měla pět slov, z toho jedno bylo jméno, a poslední čtyři jsem musela na tabuli napsat sama, abychom to vůbec stihli. Protože mě štvou, řekla jsem jim, že když celkový průměr bude horší než 3, budou psát příští hodinu znova. Potěšili mě, průměr 3,58. Navíc, když jsem jim to byla říct, byly u toho největší puberťačky ze sedmičky a celkem v šoku se mě ptaly, jestli jim budu taky dávat pětky. Řekla jsem jim, že jo a že doufám, že co nejdřív.

Tím, že mi šoupli výuku o dvě hodiny dříve, mi nicméně den nezkrátili - měli jsme poradu. Tak celkem o ničem, nicméně PP to nějak vzalo (ještě si ty kydy a práci nějak bere, naivka maličkej), tak jsme potom zašli s PP a Zedem na pivo, tentokrát už ofiko do hospody, když se otvírá. Byla mi dopřána ta čest poznat Zedovy přátele prvního řádu, lucky me. Když se Zedem odešli, ještě jsme chvilku s PP zůstali, PP za mě zaplatil (budu muset chodit častěji :-D )  a teď sedím na bytě, dojídám včerejší oběd, co nevyšel kvůli undergroundu, a doufám, že do hodiny vystřízlivím, protože mi otevřeli i fitko a ta dvě piva působí více, než by měla, protože poslední dnešní jídlo byla snídaně.

2. 12.

Včera dostali PP i Zed zjeb za undergroundové školní teambuildingy. Já ne, i když na té společné fotce z akce, co všem rozeslali, jsem taky. Na mě se prostě kašle. Nestěžuju si.

Dnes ve tři pět jsem skoro přivodila řediteli infarkt. Byla jsem poslední, kdo zůstal ve škole, tak jsem ze zvyku procházela učebny, jestli se někde nesvítí. Zavítala jsem i do své vymrzlé a zjistila, že mám zadělanou tabuli. Samozřejmě jsem si ji musela smazat. V tu dobu dorazil i ředitel a začal procházet taky. Tabule je hezky za dveřmi, vidět tam není - šel se podívat, proč je otevřeno, nikoho nečekal, skoro ho kleplo. Mě taky, protože jsem ještě hodinu měla učit, ale děcka už byly úspěšně vypuštěný. Jestli mu to mezitím došlo, dostanu zítra zjeb i já. 

Po páté jsem slavně dorazila domů, dala si vyprat hadry a hodila zeleninu do trouby na zapečení. V tu chvíli volá PP, jestli počítám s akcí, jestli mi psal Zed. V telefonu rovnou slyším i Zedovu reakci, že nepsal, že počítal, že u tady (mě) si zařizuje PP sám. Undergroundový školní teambuilding. Takže jsem vypnula troubu a šla s nimi pro pivo, pánové si na mě museli počkat. Cestou jsem od obou dostala osobní otázku na tělo - jestli mi nevadí, že tohle tajné scházení za ředitelovými zády je dětinský. Nevadí... Byli jsme nakonec tedy jen ve třech - když holt ostatní infantilní nejsou, tak co se dá dělat. 

Posunuli jsme náš vztah na novou úroveň - provedla jsem svůj coming out s tím, jak jsem ještě v devadesátým byla v tátově pase napsaná jako Marek. Když jsem to říkala vloni kamarádkám, tak z toho byly paf a první reakce byl nelíčení údiv, jestli mi rodiče nechali změnit pohlaví. Žijeme v divný době. Zed na mě jen koukal a pak z něj vypadlo, že jeho první myšlenka byla, že mi řekne, ať se svleču. Aspoň trochu normální reakce. Na pánských záchodech jsme se ale radši střídali (jsou nejblíž, nejsem úchyl). Když už jsem byla v tom, pochlubila jsem se mu, co se mi minulý týden podařilo napsat PP - ten můj úžasný překlep s lítáním. Dle reakce ho rozhodně nenapadlo líbání, ale rovnou správná varianta. Teď už mám aspoň jistotu, že na to mě PP nevytáhne - už je to venku :-D