26. 11.

 Včera večer jsme opět v rámci teambuildingu vyrazili na pivo do školy. Začali jsme na čtyřech, skončili na šesti. (Lidech.) Před večerkou jsme vyrazili domů. PP dorazil něco před půlnocí, já byla celkem utahaná, tak jsem nezapínala notebook, jen jsem si vzala mobil do postele. Po půlnoci jsme se už loučili, napsal mi nějakou básničku na dobrou noc, končilo to ve smyslu, že sny dávají křídla. Protože jsem člověk, co když nemá poslední slovo, je velmi nervní, odpovídám téměř na vše, takže jsem mu odpovídala i na tohle. Svůj projev jsem zakončila větou: Sladké sny, ale lítej opatrně, pomalu a nízko. 

Aspoň jsem si to myslela.

Do chvíle, než mi přišlo: Ta poslední věta zní velmi eroticky. A já si to přečetla! 

Myslela jsem, že se propadnu, v tu chvíli to byl snad infarkt. Zatracenej autokorekt! V tu ránu mi volá, úplně vytlemenej, kolem půl jedný v noci, jenom abych mohla pět minut poslouchat, jak se mi směje.

Dnes jsem to říkala spolubydlící. Zasmála se a pak mi řekla, že "líbej" není tak strašný. 

Jo, kdyby tam bylo líBej, tak to není tak strašný!