25. 9.

Pátek, osmička, chlapec. Nejdřív trojí napomenutí, ať sundá nohy ze stolu, pak několikrát, ať nekecá, ať uklidí mobil, několik napomenutí různě do pléna, zas ať nekecá, mobil, pak vytáhl lepidlo a začal čuchat, to už mi na nervy lezl solidně, tak jsem mu ho zabavila. Zase kecání, mobil, ostatní, pak někde sehnal další lepidlo, a z té strany, jak se tím točí, aby lezlo ven, začal mačkat prstem, což vydávalo takový "plop" - a to už byla poslední kapka a přišel výbuch. Musím objektivně říct, že mám fakt zvučnej hlas, když řvu. Nicméně asi jsem ho sjela víc, než jsem měla původně v plánu, protože do konce hodiny ani nepíp. Ani se nezhoupnul. A nevydal žádnej zvuk. Prostě nádhera. Ani zbytek nevysíral. Nádherná hodina. Pak jsem měla hodinu jen u nich, sólo (první byla sloučená). Přišla jsem tam, v té třídě jsem byla poprvé, tak mě zaskočilo, že katedra je hned za dveřma, a rovnou jsem  sedla. Roušku čerstvě na ksichtě, takže zas zadejchaný brýle, viděla jsem úplný kulový. Otevřela jsem notebook, že zapíšu. Většinou nic moc neřeším, dokud nezapíšu, a nechávám je povídat, jíst a mobilovat, dokud nemám hotovo. Zvlášť když nevidím. Jenže jak máme prosklený zdi, je tam vidět z chodby, takže tam vlítla uklízečka, co je to za móresy, mít nohy na stole, když už je učitel ve třídě. Chlapec neměl svůj den, všichni jsme na něj byli oškliví.